Co je důležité pro alternativní operátory?

Vyšlo v CHIPu č. 8/2001 pod názvem "Co je vlastně důležité?"

Nově nastupující alternativní operátoři musí bojovat na mnoha frontách současně. Poté, co regulátor direktivně rozhodl o cenách za propojení jejich pevných sítí s dominantním operátorem, je nyní nejvíce trápí propojení s mobilními sítěmi. Zřejmě tedy právě zde vidí další zdroj potenciálních výnosů, vydatnější než u datových služeb či třeba Internetu.

Vzájemné propojování sítí telekomunikačních operátorů není příslovečnou procházkou růžovým sadem. Právě naopak, je to doslova lítý boj o každý haléř z výše propojovacích poplatků, které se při obrovských objemech provolaných minut rázem mění na miliony korun. Ještě předtím, než alternativní telekomunikační operátoři vůbec dostali šanci vstoupit na náš trh a začít zde působit v oblasti veřejných hlasových služeb, se všeobecně očekávalo že nejtěžším bude sjednání cen za propojení s dominantním operátorem v oblasti pevných sítí, tedy s Českým Telecomem. Dnes je ale tato oblast prakticky vyřešena - byť ne díky vzájemné dohodě operátorů, ale díky cenovému rozhodnutí nezávislého regulátora (Českého telekomunikačního úřadu). Možná to není úplně ideální řešení, mj. i proto že se týká jen základních hlasových služeb a nikoli celého spektra dalších služeb, po kterých je dnes na trhu poptávka a které také vyžadují součinnost více operátorů. Buďme ale za něj vděční a važme si toho, že vůbec existuje.

Vyřešení základních hlasových služeb však mělo zajímavý efekt i v tom, že nově nastupujícím alternativním operátorům poněkud uvolnilo ruce a umožnilo jim přistoupit k řešení dalších problémů. Zkusme si aspoň letmo naznačit, které problémy to (mimo jiné) jsou:

další hlasové služby - kromě základních hlasových služeb (vedení běžných hovorů ze sítě jednoho operátora do sítě jiného operátora) existují například volání na různé druhy bezplatných linek (infolinky, zelené linky), dále různé placené i neplacené služby informačního, zábavného i jiného charakteru atd. Ať je poskytuje kterýkoli operátor, je obecně žádoucí aby se na ně dovolali ze svých telefonů i zákazníci jiných operátorů. K tomu musí mezi operátory existovat dohoda, jakým způsobem si budou vzájemně proúčtovávat tyto hovory.
připojení k Internetu - zde jde o řešení situace, kdy uživatel Internetu se připojuje komutovaně (tzv. dial-up) ze sítě jednoho operátora k modemu svého providera, který se nachází v síti jiného operátora. Také zde je zapotřebí dohoda o tom, jak operátor první sítě "zkasíruje" volajícího a jak se o výnos podělí s operátorem druhé sítě. V této souvislosti nelze nezmínit zajímavý paradox: při nejvýhodnější sazbě v tarifu Internet 2001, který dnes nabízí Český Telecom, vyjde 1 hodina připojení na cca 15 korun, neboli cca 25 haléřů za minutu, což je méně než propojovací poplatek (33 haléřů za zakončení 1 minuty hovoru ve stejnou dobu), stanovený nezávislým regulátorem. Telecom tak za celý "internetový hovor" vybere od zákazníka méně než kolik by měl platit za zakončení hovoru v síti jiného operátora. Znamená to snad, že současný tarif Internet 2001 je pro Telecom prodělečný a je dotován z jiných výnosů? Nejspíše ne. Vypovídá to spíše o tom, že regulátorem stanovený poplatek 33 haléřů (mimo špičku) je stále ještě nad úrovní reálných nákladů.
volání z pevných do mobilních sítí - vedle pevných telefonních sítí dnes existují i sítě mobilní, a to dokonce ještě rozsáhlejší než sítě pevné (v tom smyslu, že počet mobilních telefonů je vyšší než počet pevných linek a roste podstatně rychleji). Obecně by ale z pohledu uživatele neměl být mezi oběma typy sítí rozdíl v dostupnosti - kam se lze dovolat v rámci mobilní sítě, tam by mělo být možné se dovolat i ze sítě pevné a naopak (s výjimkou specifických služeb mobilních sítí, např. pro dobíjení předplacených karet apod.). Také zde jsou ovšem zapotřebí příslušné propojovací dohody mezi operátory pevných a mobilních sítí.

Jak se nyní stále markantněji ukazuje, po vyřešení pevných hovorů je pro nově nastupující alternativní operátory zdaleka nejdůležitější otázka hovorů z pevné sítě na sítě mobilní. Ve všech třech výše vyjmenovaných oblastech jednání určitě pokračují, ale nejzásadnější rozpory jsou zřejmě právě v oblasti propojení mezi pevnými a mobilními sítěmi. Lze tak soudit alespoň podle toho, jak moc či málo se jednající strany obrací na veřejnost a média se svými stanovisky. V oblasti dalších hlasových služeb panuje téměř příslovečné ticho po pěšince. V oblasti Internetu si již alternativní operátoři veřejně postěžovali na nedohodu s Telecomem a někteří již také vyzvali regulátora k zásahu, ale jejich protestující hlas zde nebyl zase až tak silný - alespoň ve srovnání s problematikou propojování pevných a mobilních sítí.

Zde se již 21. května obrátila Asociace provozovatelů veřejných telekomunikačních sítí (APVTS, sdružující všechny významné operátory pevných sítí včetně Telecomu) jménem svých členů na nezávislého regulátora se žádostí o direktivní stanovení cen za propojení mezi pevnými a mobilními sítěmi. Konkrétním jablkem sváru jsou ceny za volání z pevné sítě na síť mobilní, kde mobilní operátoři (po snížení oproti předchozím cenám) požadují za 1 minutu částku mezi 6 a 7 korunami, a očividně odmítají jít níže. Operátoři mobilních sítí zase argumentují srovnáním s nejnižšími cenami "plných" hovorů v rámci mobilních sítí (ty se pohybují kolem 3 korun, zatímco náklady na pouhé zakončení hovoru přicházejícího z pevné sítě by měly být zhruba poloviční). Operátoři pevných sítí proto požadují podstatně nižší ceny za zakončení hovoru, pod 2 korunami.

V průběhu června se k protestu proti vysokým propojovacím poplatkům za volání do mobilních sítí paradoxně připojil i Český Telecom (paradoxně proto, že sám je majoritním vlastníkem největšího mobilního operátora, Eurotel). Kromě toho učinil i významný precedentní krok, když k 1.7. sám snížil svou koncovou cenu za volání do mobilních sítí (na 6,80 Kč za minutu pro domácnosti, a pro podniky až na 4,80 Kč podle objemu provozu), aniž by ale měl sjednané potřebné propojovací s mobilními operátory. Tím spustil doslovnou lavinu obdobných kroků alternativních operátorů, kteří také ohlásili významná snížení a připojili se k tlaku na regulátora, aby direktivně rozhodl o cenách za propojení. Někteří z alternativních operátorů (např. GTS či Aliatel) přitom sami znovu podali protest u regulátora se žádostí o řešení, zatímco jiní, například eTel, pouze připomenuli již dřívější protest podaný jménem APVTS.

Nyní bude velmi záležet na tom, jak se k celé věci postaví nezávislý regulátor (Český telekomunikační úřad). A't již bude jeho verdikt jakýkoli, jeho důsledky bude možné vyčíslit do opravdu vysokých cifer, a důsledek pro celý telekomunikační trh tak bude skutečně velmi významný.