Vyšlo v CHIPu č. 7/2001 pod názvem "Školy na drátě"

Počítače do škol

Málokdo dnes pochybuje o tom, že schopnost práce s informačními technologiemi je již dnes velmi důležitá, a do budoucna bude ještě důležitější. Tato schopnost, označovaná také jako tzv. informační gramotnost, se v roce 1999 právem dostala i do dokumentu Státní informační politika (SIP), jako jedna ze tří jeho hlavních priorit (dalšími jsou informatizace státní správy a elektronický obchod). Tím se náš stát přihlásil k úkolu posilovat informační gramotnost svých občanů, a to především u nejmladší, školou povinné generace.

Další konkrétní rozpracování úkolů, týkajících se informační gramotnosti, převzalo na svá bedra ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, které vypracovalo samostatný dokument s názvem Koncepce státní informační politika ve vzdělávání (SIPVZ), schválený vládou v dubnu roku 2000. Tím současně došlo i k určitému organizačnímu vydělení informační gramotnosti z celé Státní informační politiky, která se následně více zaměřila na problematiku informatizace státní správy.

Hlavní cíle Koncepce státní informační politiky ve vzdělávání lze shrnout tak, že vybavování škol počítači a jejich připojování k Internetu má začít v roce 2001, s tím že do konce roku 2003 by všechny školy měly být připojeny k Internetu, a to pevnou linkou s rychlostí nejméně 64 kbps (a 30 procent středních a alespoň 15 procent základních rychlostí 2 Mbps a vyšší). Stejně tak by ke konci roku 2003 měla každá střední škola a každá větší základní škola vybavena alespoň jednou učebnou s min. 8 multimediálními počítači zapojenými do lokální sítě. Přitom již v roce 1999, podle studie SITES provedené Ústavem pro informace ve vzdělávání a zapracované do samotné Státní informační politiky, bylo na 24 procent základních škol a na 65 procent středních škol připojeno k Internetu.

Plán realizace

Realizace cílů, stanovených v koncepci SIPVZ, si vyžádala podrobnější rozpracování v podobě dokumentu s názvem "Plán Realizace státní informační politiky ve vzdělávání". Jelikož tento plán přinesl i určité změny oproti původní koncepci, musel být schválen vládou (14. března 2001, kdy byla schválena I. etapa realizace celého plánu).

Jednou ze změn byla celková restrukturalizace původních projektů, které byly nově přeskupeny do tří hlavních projektů:

• I. projekt, "Informační gramotnost", se zabývá vzděláváním a informační gramotností samotných učitelů, knihovníků a občanů
• II. projekt, "Výukový software a informační zdroje", se zabývá zaváděním informačních a komunikačních technologií do výuky, informačními zdroji a multimediálními nástroji. Součástí tohoto projektu je mj. i zprovoznění centrálního vzdělávacího portálu.
• III. projekt, "Infrastruktura", se zabývá vybavováním škol výpočetní technikou a jejich připojováním k Internetu..

Další velmi významná změna se týkala právě III. projektu na vybudování infrastruktury (počítače do škol a jejich připojení). Zde se zvažovaly tři varianty realizace:

• rozdělení finančních prostředků přímo jednotlivým školám, které by si následně samy zajistily potřebné vybavení a připojení k Internetu
• přidělení finančních prostředků nově vzniklým krajům, které by pak vše řešily v rámci své působnosti
• jednotné centralizované řešení, které by řešilo potřeby všech škol v ČR.

Nakonec se MŠMT společně s experty z Koordinačního centra SIPVZ rozhodlo pro variantu centralizovaného řešení. To počítá s jediným Generálním dodavatelem, který by byl pro celý resort partnerem a zajišťoval veškeré dodávky a provoz pro potřeby škol (fakticky samozřejmě i s využitím dalších subdodavatelů, vůči kterým by byl v pozici systémového integrátora, tak aby stát měl jen jediného partnera). Na činnost Generálního dodavatele bude dohlížet Generální auditor.

Dalším významným momentem bylo rozhodnutí o tom, že školy nebudou získávat příslušné vybavení do svého vlastnictví, ale budou jej pouze užívat, resp. kupovat si příslušné služby (zatímco vybavení zůstane majetkem generálního dodavatele). Jedinou výjimkou jsou síťové rozvody sítí LAN, které jsou součástí budov a přejdou do vlastnictví škol.

Ještě dalším významným rozhodnutím byla volba řešení ve formě tzv. školního intranetu - jednotlivé školy nebudou připojovány přímo k veřejnému Internetu, ale nejprve k privátní sítí, která teprve bude připojena k Internetu. V této privátní síti pak bude provozován i centrální vzdělávací portál (jehož náplň je obsahem II. projektu).

Upřesněn byl také konkrétní cíl pro rok 2001: ještě letos by 70% všech škol mělo být vybaveno alespoň jednou učebnou s kvalitními multimediálními počítači a připojenou k Internetu (a zbývajících 30% škol by mělo být vybaveno alespoň jedním multimediálním počítačem připojeným k Internetu).

Je centralizované řešení to správné?

Největší diskuse na veřejnosti vyvolala volba centralizovaného řešení s jediným generálním dodavatelem. Tato varianta samozřejmě má své výhody, mezi které patří zejména možnost dosáhnout výrazných množstevních slev, i záruka že přidělené prostředky nebudou použity na jiné účely. Na druhé straně největší a právem kritizovanou slabinou tohoto řešení je právě centralizovaný přístup, který neumožňuje brát dostatečný zřetel na individuální potřeby jednotlivých škol. Školy se například obávají, že generální dodavatel jim bude vnucovat to, co on potřebuje "prodat", a nikoli to, co právě ony potřebují, a nebude ochoten brát v úvahu jejich specifickou situaci. Tyto obavy jsou umocňovány i některé dosavadními výroky řešitelů celého projektu o tom, že všechny školy by měly být vybavovány plošně a stejně, tak aby byl dosažen jednotný standard, bez ohledu na to zda, čím a jak jsou školy již vybaveny.

Pravdou je, že v tomto ohledu nejsou záměry řešitelů příliš jasné a veřejnosti srozumitelné, což je určitě i důsledek toho, že k uvažovaným variantám neproběhla veřejná diskuse. Velmi kritizován je i samotný princip "nákupu služeb" místo pořízení počítačů do vlastnictví škol - jednotlivé školy obávají toho, že nebudou vlastníky počítačů, se kterými budou jejich žáci a studenti pracovat.

Další kritika se týká postupu a načasování celého projektu. Vláda totiž uvolnila pro rok 2001 finanční prostředky na celý III. projekt v předem plánované výši cca 1,32 miliardy, které je ale nutné skutečně vyčerpat již v tomto kalendářním roce. Oponenti celého postupu kritizují zejména pozdní vypsání výběrového řízení na generálního dodavatele, které se může značně "protáhnout" kvůli odvolání neúspěšných uchazečů, a v konečném efektu způsobit to, že v roce 2001 se již nepodaří realizovat avizované záměry (mj. vybavit do konce roku 2001 na 70% procent škol alespoň jednou počítačovou učebnou připojenou k Internetu).

Výběrové řízení na generálního dodavatele

Zanedlouho po schválení plánu I. etapy realizace SIPVZ, konkrétně 18. dubna 2001, bylo vypsáno veřejné výběrové řízení na generálního dodavatele. Své nabídky do něj podalo celkem šest firem, ale pět z nich bylo ze soutěže okamžitě vyřazeno z formálních důvodů, již při tzv. otevírání obálek" - což samozřejmě vyvolalo ostrou kritiku v médiích a podezření z nekorektností.

Ve hře zůstal jediný uchazeč, kterým je sdružení společností AutoCont OnLine a Českého Telecomu, podpořené dalšími partnery (například: HP, Compaq, Microsoft a další). Toto sdružení deklarovalo schopnost připojit k Internetu na 80 procent žáků a studentů ještě do konce tohoto roku, pokud ve výběrovém řízení zvítězí a příslušná smlouva bude podepsána okamžitě.

K datu psaní tohoto článku (10. června) nebyl výsledek výběrového řízení znám.