Propojovací války: už dochází i na Internet

Když posledního únorového dne letošního roku Contactel jako první podepsal propojovací dohodu s Českým Telecomem, bylo pro mne určitým překvapením že se tato dohoda týkala pouze základních hlasových služeb a nikoli Internetu (a stejně tak se netýkala dalších datových služeb a speciálních hlasových služeb). Obdobně dopadli i další dva alternativní operátoři, kteří krátce na to také podepsali propojovací dohodu s ČTc (Aliatel a eTel). Všichni přitom svorně vysvětlili svůj postup tím, že dali přednost možnosti poskytovat alespoň základní hlasové služby, před dalším pokračováním dohadování bez jasnějšího časového horizontu. Poněkud jinou strategii zvolilo GTS, ale ani ono nedopadlo v tomto ohledu jinak - pokud jsem správně informován, i jeho "nařízená" propojovací dohoda se týká pouze základních hlasových služeb a nikoli dalších služeb včetně Internetu.

Uzavřením pouze dílčí propojovací dohody s ČTc ovšem alternativní operátoři poněkud oslabili své vyjednávací pozice vůči dominantnímu operátorovi. Na druhou stranu jim to zřejmě umožnilo věnovat více sil dojednávání propojovacích dohod s mobilními operátory. Ani zde to ale nedopadlo nejlépe, viz již citovaná žádost regulátorovi, aby i zde rozhodl o cenách. K této žádosti, formálně zaštítěné asociací APVTS, se přidali i Aliatel a Contactel, kterým se již podařilo uzavřít propojovací dohody s některými z mobilních operátorů (ale ani oni očividně nejsou spokojeni s výší propojovacích poplatků za zakončení hovorů vedoucích ).

Jednání s dominantním operátorem ohledně dalších služeb v pevné síti však přesto pokračovala, ale dosud nevedla k žádnému významnějšímu výsledku. Jediným, o kom je mi známo že se dobral něčeho konkrétního, je Contactel. Ten totiž dokázal uvést na trh svou službu s názvem Infolinka, což jsou bezplatná volání na linky 0800 (a k tomu nutně musel parafovat dodatek k propojovací dohodě s ČTc ohledně volání na tyto služby).

Contactelu došla trpělivost

Nyní je to ale ten samý Contactel, kterému očividně došla trpělivost ohledně dohody s Českým Telecomem na přístupu k Internetu. Prvním signálem byl výrok šéfa ČTÚ na konferenci Vize 21, doprovázející letošní Comnet. Během zahajovacího dne předseda Stádník zmínil, že předchozího dne jeho úřad obdržel žádost o rozhodnutí v oblasti Internetu od jednoho z operátorů, který již má propojovací dohodu s ČTc. Tento týden se k autorství přihlásil Contactel, který vydal tiskovou informaci obsahující toto vyjádření:

Contactel požádal Český telekomunikační úřad (ČTÚ), aby rozhodl v záležitosti přístupu k internetu přes propojovací bod. Jednání o rozšíření propojovací dohody mezi Contactelem a Českým Telecomem probíhají již čtvrtý měsíc a místem sporů je výše provize za službu přístupu k internetu.

O předmětu sporu pak vypovídá také následující pasáž z tiskové informace:

"Nemůžeme souhlasit s metodikou, kterou navrhuje Český Telecom, protože nezohledňuje reálnou situaci a tím znevýhodňuje Contactel jako poskytovatele této služby," řekl Michal Čupa, generální ředitel Contactel. "Využití přenosových cest je stejné u hlasových služeb jako je v případě přístupu k internetu. Nelze proto souhlasit s Českým Telecomem, který odmítá uznat principy propojovacích dohod a požaduje odlišný způsob zpoplatnění pro data i hlas."

Kde je zakopaný pes?

Problém Internetu v rámci propojovacích dohod je něco principiálně jiného než problém Internetu ve vztahu mezi ČTc a českými internetovými providery (ISP). Těm Telecom dává určitý podíl na výnosech z volání, která v rámci jeho sítě směřují na modemy patřící těmto providerům. Tyto podíly tvoří určité procento z toho, co Telecom vybere od svých uživatelů za jejich volání do Internetu k těmto ISP - a jelikož jde o volání se zvýhodněným tarifem Internet 2001, jde o procentuelní podíl z tohoto tarifu.

V rámci propojovacích dohod jde o něco jiného. Volání uživatele zde nezůstává v jedné telefonní síti, ale směřuje na modem internetového providera umístěný v jiné pevné síti, patřící jinému telekomunikačnímu operátorovi. Takováto volání tedy začínají v jedné síti, prochází přes vzájemné propojení obou sítí (tzv. propojovací bod) a končí v druhé síti. Za takovéto hovory vybere určité hovorné operátor první sítě, ale něco od něj musí dostat i operátor sítě druhé. No a spor je samozřejmě o to kolik má dostat, i jaká bude konstrukce ceny za takovéto zakončení "internetového hovoru".

V úvahu přitom připadají dva základní principy: buďto pevná cena za ukončení hovoru (jako je tomu u "obyčejného" hlasového hovoru), nebo podíl na výnosech (jako je tomu v případě ISP). Obecně přitom platí, že pevná cena za propojení podněcuje vzájemnou soutěž operátorů, mj. tím že je motivuje k vyšší efektivnosti a ke snižování své vlastní ceny čistě v rámci své sítě. Naproti tomu podíl na výnosech ke vzájemnému soutěžení a snižování cen příliš nemotivuje, protože jde o jakési vzájemné "šábnutí se" operátorů o cenu kterou zaplatí koncový uživatel (a dokonce motivuje spíše ke zvyšování této ceny).

Alternativní operátoři přitom navrhovali pevnou cenu za zakončení internetových hovorů, zatímco Telecom nabízel pouze podíl na výnosech. Podle dostupných signálů nakonec alternativní operátoři přistoupili na podíl na výnosech, alespoň pro letošní rok opět ve snaze dobrat se alespoň nějakého řešení). Lze tak soudit např. z článku známého konzultanta Ladislava Chrudiny v časopise Convergence 4/2001, kde dokonce hovoří o 50-procentním podílu na výnosech. Jeho slova dokládá i již citovaná pasáž z tiskové informace Contactelu, "místem sporů je výše provize za službu přístupu k internetu" (tj. hovoří se zde o provizi a její výši, nikoli o pevné ceně).

Paradox datového hovoru

Celá věc má ale ještě jeden zajímavý aspekt, který si troufnu označit za paradox. Vzpomínáte si ještě na dobu, kdy vznikl tarif Internet 99? Jak jej Telecom prezentoval jako datovou službu a nikoli hlasovou? Zdůvodňoval to tehdy tím, že datové služby nejsou cenově regulovány, zatímco hlasové ano - a regulace by prý neumožnila "datový tarif" Internet 99 zlevnit oproti běžnému hlasovému tarifu. Osobně se domnívám, že cenová regulace se týkala a týká zdražování a maxima cen, nikoli jejich případného snižování. Nicméně dnes Telecom používá stejný argument o datovém charakteru internetových hovorů (hovorů umožňujících komutované připojení k Internetu) k tomu,. aby požadoval jejich jiné zpoplatnění i ve vztahu k ostatním operátorům.

Technicky vzato ale o žádný datový přenos nejde - vše si lze představit tak, že na obou stranách spojení jsou modemy (které nepatří provozovateli sítě, tj. Českému Telecomu, ale koncovému uživateli a internetovému providerovi), a mezi nimi prochází sítí pouze modulovaný analogový signál ve stejném frekvenční pásmu jako běžný hlasový hovor. O datový přenos (datovou službu) by se jednalo v případě, pokud by síť Telecomu z jedné strany přijímala bity a bajty, určitou přenosovou rychlostí, a z druhé strany by tyto bity a bajty zase vydávala. To se ale neděje. Za datový přenos lze považovat připojování k Internetu po ISDN, kde Telecom mj. garantuje přenosovou rychlost přípojky, ale ne běžné komutované připojení.

Co by se ale stalo, kdyby Telecom připustil, že "volání do Internetu" je běžným hlasovým hovorem? Došlo by k tomu, že koncová cena celého hovoru by se dostala pod úroveň ceny za propojení! V nejvýhodnějším časovém období dnešního tarifu Internet 2001 přijde 1 hodina na cca 15 korun, tj. 1 minuta na cca 25 haléřů, ale pouhý "přestup" jedné minuty hovoru z jedné pevné sítě do druhé stojí v této době 33 haléřů (dle rozhodnutí ČTÚ, sám Telecom původně požadoval podstatně více). A to zde ještě neuvažuji procenta, která z těchto 25 haléřů jako podíl na výnosu dostávají internetoví provideři! V případě volání ze sítě ČTc do sítě jiného operátora by tak Telecom vybral od svého zákazníka 25 haléřů za minutu, ale druhému operátorovi by musel zaplatit 33 haléřů (analogicky pro opačný směr hovoru)!

Příčinu tohoto paradoxu je třeba hledat v deformaci cen za propojení, které nemohou odrážet skutečné náklady (když Telecom dokáže poskytovat celé "internetové volání" za cenu nižší než jsou poplatky za propojení, navíc s odečtením podílu na výnosech pro ISP). To se snad spraví v následujících létech, až bude použita metoda LRIC pro stanovení těchto cen.

Stejně tak, kdyby Telecom připustil že "volání do Internetu" je běžný hlasový hovor, mělo by se na něj zřejmě vztahovat i již existující rozhodnutí ČTÚ o cenách za propojení (oněch 66 resp. 33 haléřů). Pak by vlastně ani nebyla zapotřební speciální jednání a dohody operátorů o přístupu k Internetu jako takovém. Jedním možným rozhodnutím regulátora, kterého se nyní Contactel dožaduje, by tedy mohlo být rozhodnutí ve smyslu toho, že nejde o žádný speciální typ hovoru vyžadující speciální zpoplatnění, ale o běžný hlasový hovor. To by asi nejvíce odpovídalo věcné realitě, ale narazilo by to na zmiňovaný paradox 25 vs. 33 haléřů, protože koncová cena by byla nižší než cena za propojení - a to by následně vedlo buď ke zdražení tarifu Internet 2001, nebo ke snížení regulátorem stanovené ceny 66/33 haléřů za propojení. Tuto variantu proto nepovažuji za příliš pravděpodobnou - spíše očekávám, že regulátor posvětí pro letošní rok podíl na výnosech a direktivně rozhodne o výši procent. No a příští rok se uvidí, třeba už nás žádné paradoxy čekat nebudou.