Když ne WAP, tak ICA?

O úspěšnosti protokolu WAP bylo napsáno již opravdu mnoho, od nekriticky obdivných slov až po kritiku vysloveně zdrcující. Na jedné straně je pravdou, že počet mobilů vybavených WAP-em velmi rychle roste - střízlivé odhady hovoří o celosvětovém nárůstu ze 3 milionů kusů v červenci 2000 na 26 milionů koncem loňského roku. Na druhé straně míra, v jaké uživatelé využívají WAPových služeb, zřejmě zůstala za prvotním očekáváním. O důvodech se také již hodněkrát diskutovalo - určitě mezi ně patří přemrštěné ambice některých subjektů, omezená nabídka WAPových služeb a jejich adekvátnost mobilitě uživatelů, omezené prezentační možnosti samotného WAPu a také vysoké provozní náklady, dané tím že až dosud byl pod WAP "podkládán" klasický přenosový mechanismus mobilních sítí (CSD, Circuit Switched Data), zpoplatňovaný podle času. Právě tento poslední aspekt ale zřejmě dozná změny, jakmile se do praxe prosadí GPRS se svou tarifikací závislou na objemu přenesených dat a nikoli na čase.

Rád bych zde ale upozornil ještě na jeden další aspekt, kterým je "samostatnost", či spíše "specifičnost" WAP-u jako takového. Mám tím na mysli skutečnost, že WAP představuje samostatnou platformu, a všechno co má být na této platformě provozováno musí pro ni být upraveno. Důsledky jsou velmi zřetelné - vedle tradičních internetových služeb postupně vznikají služby WAPové, ať již na zelené louce nebo úpravou původních aplikací, vznikají speciální WAPové portály, obsah dosud prezentovaný v podobě WWW stránek musí být převáděn do WAPu (přesněji z HTML do WML) atd. Je to nejen nepříjemná komplikace, ale je to také drahé a pomalé. V zásadě je to samostatný svět WAP-u, odlišný a dosti oddělený od světa Web-u, který je teprve postupně osídlován, čímž se nutně tříští síly které by jinak mohly zvelebovat jeden společný on-line svět. Potřebujeme ale vůbec dva samostatné světy?

Jedním z významných důvodů, které opodstatňují existenci WAP-u, jsou omezené zobrazovací možnosti mobilních zařízení. Pravdou je, že na displeje dnešních mobilů se toho mnoho nevejde, a pokoušet se zobrazit zde něco jako plnohodnotnou WWW stránku skutečně nemá smysl.

Na druhou stranu trend v oblasti mobilních telefonů i jejich kříženců se zařízeními PDA jednoznačně vede k větším zobrazovacím schopnostem, kde úvaha o zobrazování celých WWW stránek již nemusí být tak šílená. Při poněkud větším displeji, například velikosti jedné čtvrtiny klasické VGA (640x480 pixelů), už má smysl uvažovat o nasazení techniky zvané panning a z malého displeje udělat "průzor" do většího (virtuálního) displeje, s možností jeho posouvání (panningu) po celé větší ploše, podle momentální potřeby uživatele. Na takovýto virtuální displej se pak již dá zobrazit cokoli co je určené pro běžné PC, včetně "řádných" WWW stránek, aplikací atd.

Důležitou otázkou jistě je, jak dostat patřičné výstupy na celý virtuální displej, z něhož bude "fyzický" displej vždy ukazovat jen příslušnou část. Měly by být příslušné aplikace, včetně plnohodnotných browserů, provozovány přímo v mobilním telefonu? Mělo by se z něj tedy stát plnohodnotné PC? Někdy v budoucnu to třeba bude možné, ale existuje i jiná alternativa.

Takováto alternativa spočívá v určitém návratu do doby střediskových počítačů vybavených terminály. Aplikace tehdy běžely právě na těchto střediskových počítačích (tzv. mainframech), ale uživatelé s nimi pracovali skrze terminály, na kterých se zobrazovaly všechny výstupy příslušných aplikací (a odkud také uživatelé zadávali své vstupy, například znaky z klávesnice). Pravdou je, že takovýto "terminálový přístup" byl omezen jen na znakový režim práce, protože grafika by představovala neúměrně velký objem dat, který by bylo nutné přenášet mezi centrálním (střediskovým) počítačem a terminálem.

Předpoklad o neúnosnosti grafického terminálového přístupu ale dnes již neplatí. Neplatí již od roku 1995, kdy firma Citrix přišla s velmi chytrým řešením: oddělit grafický subsystém, který generuje ony velké objemy grafických dat, a přenést jej na stranu terminálu (a zabudovat jej do tohoto terminálu). Díky tomu pak Citrix dokázal srazit nároky na přenosovou rychlost mezi centrálním počítačem a terminálem na pouhých několik kilobitů za sekundu - dnes se uvádí, že na běžné windowsovské aplikace stačí pouhých cca 5 kbps.

Právě popsané řešení dnes existuje v podobě systému MetaFrame (dříve WinFrame), nejnověji ve verzi MetaFrame XP pro Windows 2000 a nastupující platformu Microsoft .Net. Protokolem, který zajišťuje komunikaci mezi centrálním počítačem a terminálem je protokol ICA (Independent Computing Architecture). Na terminálu pak musí být nainstalován vhodný "protějšek", označovaný jako "ICA klient". Jeho úkolem je komunikovat s centrálním počítačem a aplikacemi které na něm běží (prostřednictvím protokolu ICA), a samozřejmě také generovat všechny grafické výstupy, které mají být uživateli zobrazovány.

V současné době je systém MetaFrame schopen běžet na platformě Windows a Unix (mj. Solaris, AIX a HP-UX), což znamená že centrálním počítačem může být systém provozovaný na těchto platformách. Naproti tomu "ICA klienti" mohou fungovat na těchto platformách: DOS, Windows (3.1, WFWG, 95, NT Workstation, CE), OS/2, Mac, Unix (Solaris, HP-UX, AIX), Linux, EPOC 32, RISC OS, pSOS a QNX. Existuje i ve verzi pro Javu či v podobě Active X Controlu, a také jako plug-in do Internet Exploreru či Netscape Navigatoru.

Co všechny tyto možnosti znamenají? To, že aplikace, se kterou chce uživatel pracovat, může běžet jak v prostředí MS Windows, tak i v unixovém prostředí, ale uživatel s ní může pracovat z kterékoli platformy, pro kterou existuje ICA klient!!! Takže například z unixové pracovní stanice můžete pracovat s plnohodnotnou windowsovskou aplikací (nebo obráceně, z prostředí Windows můžete pracovat s unixovou aplikací). Stejně tak ale můžete pracovat s takovýmito aplikacemi například i z mobilního zařízení, pro které existuje ICA klient - tedy například z Psionu či oblíbeného iPAQu, a to i na cestách, pokud máte k dispozici potřebnou konektivitu (alespoň oněch 5 kbps, lépe ale o něco více).

Co je ještě vhodné si zdůraznit? Především to, že takto provozované aplikace vůbec nepotřebují vědět, že je někdo používá "na dálku", prostřednictvím terminálového přístupu. Mohou to být naprosto standardní aplikace, které nejsou existenci terminálového přístupu jakkoli přizpůsobeny. Zkrátka a jednoduše, řešení s protokolem ICA od nich žádné přizpůsobení nepožaduje, a vychází vstříc mnoha různým platformám i přenosovým protokolům (například není pevně vázáno na prostředí TCP/IP sítí). Za zmínku jistě stojí, že Microsoft nabízí principiálně stejné řešení, v podobě svého MS Terminal Serveru, ovšem na poněkud jiném technickém základě (místo protokolu ICA je zde použit jiný protokol, a také podpora různých platforem a přenosových mechanismů je podstatně omezenější.

Jak ale toto všechno souvisí s tématem WAP-u a mobilními telefony, kterým tento článek začíná? Následovně: proč nevyužít grafický terminálový přístup, zprostředkovaný protokolem ICA (s únosně skromnými nároky na přenosovou rychlost) i z mobilních telefonů? Oproti WAP-u by to mělo jednu obrovskou výhodu - byla by to brána do již existujícího a velmi hustě zabydleného světa a ne do specifického nového světa, který musí být teprve postupně osídlován. Umožnilo by to využít všechna dosavadní aktiva počítačového světa, od klasického web-u až po nepřeberné množství aplikací pro MS Windows i Unix, a to odkudkoli v dosahu mobilních sítí. Připadá vám to jako čirá fantazie?

Jednou za zajímavých novinek letošního CeBITu bylo i představení "ICA klienta" pro platformu Symbian (konkrétně pro jeho verzi 6.0). K vidění byly první verze na novém Nokia komunikátoru 9210, a také na prototypovém komunikátoru od Ericssonu. Oznámeny byly dokonce i konkrétní plány společností Citrix, Nokia a Ericsson na používání nového klienta v mobilních telefonech kategorie komunikátorů. Skutečnost, že jde o klienta pro platformu Symbianu, znamená že tuto verzi budou obecně moci využít všechna zařízení, která používají Symbian jako svůj operační systém.

Pokud se ICA klient pro Symbian skutečně prosadí do praxe a dostane se do běžně dostupných mobilních telefonů s dostatečnými zobrazovacími schopnostmi, bude zajímavé sledovat, co to udělá se samotnými mobilními sítěmi. Uživatelům se tím zpřístupní obrovské bohatství nejrůznějších zdrojů a služeb (obecně všechno, co mají k dispozici na svých stolních počítačích), a to v zásadě okamžitě, jakýmsi mávnutím kouzelného proutku, bez nutnosti dalšího vývoje aplikací či transformace stávajícího obsahu do nové podoby atd. Navíc za velmi skromných požadavků na přenosové rychlosti. Rodí se právě zde příslovečná "killer application" mobilních sítí 3. generace, která by ospravedlnila obrovské náklady na budování těchto sítí? Přínos pro uživatele bude nemalý, ale co přínos pro operátory mobilních sítí? Dokáží konečně "prodat" zvýšené přenosové schopnosti mobilních sítí 3. generace, když protokol ICA vystačí s tak malými přenosovými rychlostmi? Vždyť na jeho požadavky stačí stávající sítě 2. generace!