Co je TCO?

Pokud budeme posuzovat náklady na používání počítačů komplexně (což je opravdu nutné dělat), pak musíme brát v úvahu jak jednorázové pořizovací náklady, tak i nejrůznější náklady průběžné a zajímat se o něco, čemu se v odborné terminologii říká TCO (Total Cost of Ownership, neboli: celkové náklady na vlastnictví).

Z neformální úvahy v předchozím odstavci by mělo vyplývat, že TCO celkově roste, a že na jeho růstu se podílí především průběžné náklady na provozování počítače. Tento závěr potvrzují i nejrůznější studie renomovaných konzultačních firem, např. Forrester Research či Gartner Group, které se touto problematikou zabývají. Jejich celkové odhady nákladů na roční provoz jednoho osobního počítače či pracovní stanice ve firmě dosahují výše 8 až 10 tisíc USD! Nesmírně zajímavá je i struktura těchto nákladů. Například podle studie Forrester Research a pro data za období let 1997 a 1998 to vychází takto:

• náklady na software: 940 USD
• náklady na hardware: 2000 USD
• náklady na školení uživatele: 1400 USD
• náklady na provoz počítače: 3830 USD!

Studie Forrester uvádí i strukturu provozních nákladů (tj. roční částky 3830 USD):

• systémová správa počítače a nástroje pro ni: 1278 USD
• nevyužitá doba, kterou uživatel ztratí nefunkčností svého počítače: 1350 USD
• dotazy u kolegů: 540 USD
• preventivní opatření: 123 USD
• opakované konfigurování počítače: 478 USD

Pro nejrůznější firemní subjekty, které chtějí uspět na trhu v konkurenci která zde panuje, je samozřejmě velmi imperativní takovéto náklady na TCO co nejvíce snížit. Relativně málo prostoru je v nákladech na SW a HW, ale možnosti snížení skýtá i školení uživatelů - zejména tím, že příslušné programy a aplikace budou více intuitivní a jednodušší na ovládání, a budou tudíž klást nižší nároky na své uživatele. Další možností je využití různých forem "počítači podporovaného vzdělávání", které může být levnější než tradiční formy vzdělávání.

Rozhodně největší prostor pro snižování celkových nákladů na vlastnictví (TCO) však skýtají vlastní provozní náklady - systémová správa, důsledky výpadků funkčnosti, opakované konfigurování atd. Možností, které připadají v úvahu, je samozřejmě více a tvoří celou širší škálu. Část této škály vystačí jen se zavedením a dodržováním určitých opatření, která minimalizují následné problémy a nutnost jejich řešení. Jde například o zavedení jednotných konfigurací všech počítačů, které se pak dají výrazně snáze udržovat. Jiné možnosti úspory však již podmíněny zásadnějšími změnami koncepce a fungování samotných počítačů - jednou z možných cest je i zavedení tzv. tenkých klientů, jako protipólu k tradiční koncepci osobních počítačů, které jsou označovány také jako tzv. "tlustí klienti".

Tlustý vs. tenký klient

Tradiční osobní počítač si lze s jistou nadsázkou představit jako " zařízení, připravené dopředu na nejhorší" - na všechny možné požadavky a přání svého uživatele, pro jejichž splnění musí být počítač vhodně vybaven a patřičně nastaven. To v praxi znamená, že takovýto počítač musí mít u sebe nainstalováno a v provozuschopném stavu mnoho různých aplikací, které na počítači "čekají", až budou zapotřebí. Takovéto aplikace, byť ne nutně právě používané, však musí někdo zakoupit, musí je na počítači nainstalovat (a ony zde zabírají určité místo), ale hlavně musí být tyto aplikace vhodně nastaveny (nakonfigurovány) a začleněny do místního prostředí (do zdejšího operačního systému), aby mohly zafungovat až vyvstane potřeba jejich využití. Výsledný efekt je takový, že celý osobní počítač neustále "bobtná" (tloustne) jak co do svého obsahu, tak zejména co do komplikovanosti své konfigurace. S tím současně roste i jeho zranitelnost - jakmile zde uživatel z jakéhokoli důvodu cokoli pokazí, je čím dál tím těžší dát to znovu do pořádku. Právě zde je třeba vidět příčinu velkých nákladů na povoz počítače, které naznačují studie TCO.

Alternativou k přístupu v právě popsaném stylu "tlustého klienta" (anglicky: fat client) je nebýt připraven "na nejhorší", ale spolehnout se naopak na to, že když "dojde na nejhorší", bude si počítač moci stáhnout k sobě vše potřebné odněkud zvenčí, konkrétně ze sítě ke které je připojen. Například když uživatel projeví přání napsat kus textu, takovýto počítač požádá síť o poskytnutí vhodného editoru, ten si stáhne, nahraje do své paměti a spustí tak, aby s ním uživatel mohl pracovat (načež poté, co uživatel skončí svou práce, počítač natažený editor ze své paměti jednoduše smaže).

Důležité je, že při takovémto způsobu fungování je možné celý osobní počítač výrazně odlehčit a zjednodušit - nechat jej "zhubnout" resp. "ztenčit", proto označení "tenký klient" (anglicky: thin client). Ke svému fungování bude takovýto počítač potřebovat v zásadě jen "holý" operační systém (aby vůbec dokázal komunikovat s uživatelem a dokázal přijímat jeho přání), a dále funkčnost potřebnou pro práci v síti a stáhnutí a spuštění programů ze sítě. Všechno ostatní si pak stáhne ze sítě, až na základě skutečné potřeby.