Co se změnilo vydáním zákona o el. podpisu?

Vydáním zákona o elektronickém podpisu (zákona č. 227/2000 Sb., který nabyl platnosti k 1.10.2000) se vytvořil základní legislativní rámec pro používání elektronických podpisů. Zákon vůbec poprvé zavádí elektronické podpisy do našeho právního řádu a zakotvuje je zde tím, že je obecně staví na roveň tradičním podpisům. To ale v mnoha případech naráží na skutečnost, že jiné zákony explicitně definují způsob podpisu - proto zákon o el. podpisu novelizuje některé další zákony, do kterých formou jakési "vsuvky" přidává explicitní zmínku o možnosti použití elektronických podpisů. Jde mj. o občanský zákoník, o zákon o správě daní a poplatků, o správní řád, občanský soudní řád a trestní řád.

Dále zákon o el. podpisu v obecných rysech konkretizuje požadavky na elektronický podpis, aby jeho používání bylo dostatečně bezpečné (ve výše uvedeném smyslu s příměrem k vlastnoručnímu podepisování obyčejnou tužkou). V souvislosti s tím zákon zavádí pojmy týkající se vzniku, fungování a používání elektronických podpisů a poskytování služeb, které jsou s tím spojeny. Jde o pojmy jako:

• zaručený elektronický podpis (intuitivně: takový, kterému lze věřit a který má všechny očekávané vlastnosti)
• kvalifikovaný certifikát (spojení veřejného klíče s identitou konkrétní osoby, vyhovující požadavkům zákona. Používá se při ověřování podpisu).
• bezpečný prostředek pro vytváření a ověřování el. podpisů
• poskytovatel certifikačních služeb
• akreditace (která je udělována poskytovatelům certifikačních služeb).

S využitím těchto pojmů pak zákon definuje, jaké podpisy mají potřebnou "právní váhu" - jsou to zaručené elektronické podpisy využívající kvalifikovaných certifikátů a vytvořené pomocí bezpečných prostředků. Dále zákon v základních rysech stanoví, jaké jsou požadavky kladené na subjekty, které poskytují služby spojené s elektronickými podpisy (na tzv. poskytovatele certifikačních služeb). Mimo jiné předpokládá dohled nad jejich činností, který bude vykonávat pověřený státní orgán - tím se stal Úřad pro ochranu osobních údajů - a jako "přísnější" (náročnější) opatření zákon zavádí i tzv. akreditaci těchto poskytovatelů, což si lze představit jako apriorní posouzení jeho kvalit (toho zda splňuje požadavky na něj kladené). Zákon pak také stanoví, že při komunikaci "v oblasti veřejné moci" je nutné používat pouze služby takto akreditovaných poskytovatelů (konkrétně kvalifikované certifikáty vydané akreditovanými poskytovateli), jako určité "zpřísněné" opatření.

---