pro návrat na domovskou stránku klikni
tiráž článku
Vyšlo v měsíčníku Kapitál, v únoru 2001
další část
Rok: 2001
Měsíc: 02
Den: 01
sdílení a tisk
související články

Jak jsme (ne)přišli k liberalizaci

První leden roku 2001 určitě je významným dnem pro naše telekomunikace. Zapíše se do historie jako den otevření našeho telekomunikačního trhu. Ve skutečnosti je ale celá liberalizace poněkud dlouhodobější záležitostí - něco již bylo liberalizováno před datem 1.1.2001, a něco bude naopak liberalizováno poněkud později. Poslyšte proto celý příběh liberalizace našich telekomunikací.

Stav našich telekomunikací před památným listopadem roku 1989 nebyl zrovna utěšený. Nutně to souviselo i s tím, že starý režim se na telekomunikace netvářil dvakrát přívětivě - možnosti snadné komunikace mezi lidmi se spíše obával, než aby v ní viděl něco co by si zasloužilo výraznější podpory. Rozlehlé počítačové sítě a již tehdy existující Internet se nám v té době na hony vyhýbaly, a za největší problém byl u nás doma považován rozvoj telefonizace - to, aby se zmenšily sáhodlouhé seznamy lidí marně čekajících na telefonní přípojku. Proto když se v roce 1994 vláda poprvé významněji zamyslela nad budoucností našich telekomunikací, snažila se řešit právě tento problém. Dospěla k závěru, že rozvoji našich telekomunikací nejlépe prospěje, když toho, kdo se podujme problém řešit, ochrání před eventuelními konkurenčními tlaky - tak aby měl potřebný klid na práci a bezpečí pro své investice.

Jinými slovy, vláda se v roce 1994 rozhodla řešit tolik potřebný rozvoj telefonní sítě zachováním monopolního prostředí, a tudíž s vyloučením konkurence. Pravda, sama to formulovala tak, že konkurence nesmí být připuštěna do oblasti meziměstských a mezistátních hovorů (které tehdy byly velmi lukrativní záležitostí), ale fakticky to dopadlo tak, že konkurence si neškrtla ani v oblasti místních hovorů. Pouze jako experiment bylo sice umožněno alternativním operátorům budovat místní sítě v 16 malých lokalitách, ale konkrétní podmínky jim byly nastaveny tak, že až na opravdu čestné výjimky uspět ani nemohli. Životaschopné se ukázaly jen dva pilotní projekty (v Praze Dattel a v Liberci Kabel Plus).

První zásadní rozhodnutí

Zásadní rozhodnutí, která tehdejší Klausova vláda přijala v roce 1994, mělo podobu koncepce nazvané "Hlavní zásady státní telekomunikační politiky". Přijaté bylo formou vládního usnesení (428/1994) v srpnu devadesátého čtvrtého roku. Již zmiňované rozhodnutí řešit akutní problémy telefonizace se zachováním monopolního prostředí bylo přitom zvoleno jako dočasné - trvající pouze do konce roku 2000, resp. do začátku roku 2001. Dnes se již pouze některé historické prameny zmiňují o tom, že když byla celá koncepce předkládána do vlády a projednávána (poprvé v lednu 1994), nepočítala s uvolnění až k počátku roku 2001, ale již k roku 1998 - tedy stejně, jako to požadovala EU pro své členské země. Teprve v průběhu schvalování koncepce se datum 1.1.1998 posunulo na 1.1.2001.

Důležité je ale to, že stejná koncepce rozhodla o postupné liberalizaci prakticky všech dalších odvětví v oblasti telekomunikací, s výjimkou pevné hlasové telefonie. Konkrétním důsledkem bylo později udělení dvou licencí operátorům mobilních sítí (EuroTelu a Radiomobilu, v roce 1996, pro mobilní sítě GSM v pásmu 900 MHz), a třetí licence v roce 1999 (Český Mobil, v pásmu 1800 MHz).

Vstup strategického partnera

Jedním z významných závěrů, ke kterým vláda v roce 1994 dospěla, bylo to že tehdejší SPT Telecom sám nestačí na zvládnutí úkolů, které jsou od něj požadovány, a že potřebuje pomoc v podobě externího know-how a zkušené ruky strategického partnera. Proto již zmiňované "Hlavní zásady" rozhodly o majetkovém vstupu strategického partnera, s minoritním podílem na majetku a s takovým podílem na rozhodovacích pravomocí, který bude odpovídat tomuto majetkovému podílu. Realita ale byla jiná - strategickým partnerem se stalo konsorcium TelSource (zahrnující dnešní nizozemský KPN, švýcarský Swisscom a slavné AT&T, ovšem bez majetkové účasti na konsorciu). Toto konsorcium získalo 27 procent akcií SPT Telecom, tedy skutečně minoritní podíl, ale k tomu získalo pravomoci odpovídající majoritnímu podílu. V pětičlenném Provozním výboru, který skutečně řídí chod Telecomu, zasedli tři zástupci strategického partnera, tj. nadpoloviční většina.

Náš stát tak fakticky předal vedení Telecomu do rukou strategického partnera, a uložil mu jako hlavní úkol zdvojnásobit do roku 2000 počet telefonních přípojek. Prakticky všechny konkrétní podmínky, závazky, pověření atd. zůstaly utajeny nejen před veřejností, ale dokonce i před představiteli státu a jeho ministerstev, kteří se ale měli jejich zněním řídit. To vyvolalo značné problémy zejména v souvislosti s masovými protesty uživatelů Internetu proti zdražování místního hovorného koncem roku 1998. Následně konsorcium TelSource zveřejnilo alespoň Akcionářskou smlouvu, která jeho vstup do Telecomu doprovázela.


 
© Jiří Peterka, 2011, profil na Google+