Propojovací dohody: bude cenová asymetrie?

V jednom z předchozích článků jsem přirovnal jednání o propojovacích dohodách k vysoké hře, která probíhá za zavřenými dveřmi a ve které se hraje opravdu o hodně. Svou pozici novináře jsem pak přirovnal k postavení někoho, kdo stojí za těmito dveřmi, občas mu někdo z hráčů přijde poreferovat o svém pohledu na průběh hry, a on z toho musí uhádnout, jak se vše doopravdy vyvíjí.

Nejinak jsem si připadal včera, když se mi dostala do rukou poměrně razantní tisková zpráva společnosti GTS, nadepsaná

Monopolní operátor prosazuje dvojí metr

Jednání mezi GTS a Českým Telecomem o cenách za propojení ztroskotalo.

Tato tisková zpráva zmiňuje možnost, že by ceny za propojení byly různé (neboli: asymetrické): za zakončení hovorů, které přichází ze sítě alternativních operátorů a končí v síti Českého Telecomu, by si ČTc účtoval tolik, kolik mu ukládá verdikt ČTÚ, neboli 66 haléřů za minutu ve špičce, resp. 33 haléřů mimo ni. Naopak za hovory vedené opačným směrem, tedy ze sítě ČTc do sítě alternativního operátora, by si alternativní operátoři účtovali tolik, kolik si dohodli mezi sebou, neboli v průměru 31 haléřů za minutu.

Podstatou tiskové zprávy GTS je tvrzení, že Český Telecom takovouto možnost požaduje a GTS ji odmítá:

Návrh GTS o zachování reciprocity cen monopolní operátor zamítl. GTS v zásadě akceptuje rozhodnutí ČTÚ, ale odmítá systém dvojích cen navržených ČT,

Milan Rusnák, generální ředitel GTS dodal: "Trváme na zachování zásady reciprocity cen v případě terminace volání jak v síti GTS tak v síti Českého Telecomu. Bylo by popřením všech tržních principů, pokud bychom stejnou službu nakupovali za vyšší cenu než za kterou ji prodáváme".

Ve snaze nahlédnout alespoň klíčovou dírkou do herny a udělat si vlastní obrázek o stavu vysoké hry jsem se spojil s představiteli obou stran a vyslechl si jejich stanovisko. Z něj jsem pochopil, že požadavek na asymetrii cen ze strany ČTc skutečně mohl zaznít, zřejmě na jednání minulý týden, ale jen v rámci jednání zúčastněných stran, a nikoli v rámci oficiální nabídky. Dovedu si představit, že mohlo jít i o jednu z více možných variant, které na jednání (hře za zavřenými dveřmi) zazněly z jedné strany, a druhá strana považovala za potřebné vyjádřit své stanovisko k této variantě veřejně, formou tiskové zprávy. Nedá mi to znovu nepřipomenout, že celé jednání o propojovacích dohodách je nesmírně komplikovanou záležitostí, ve které jde opravdu o hodně - proto je pochopitelné, že se každá strana snaží maximalizovat své pozice všemi prostředky, které má k dispozici.

Když zůstanu na chodbě před zavřenými dveřmi do herny, mohu jako nezúčastněný pozorovatel pouze spekulovat o tom, jaké argumenty asi používá jedna strana k podpoře návrhu asymetrických cen, a druhá k odmítání tohoto stanoviska. Faktem je, že dnes jsou "ve hře" dvě různé cenové hladiny:

• vyšší cenová hladina, stanovená Českým telekomunikačním úřadem coby nezávislým regulátorem - jde konkrétně o 66 haléřů za minutu ve špičce a 33 haléřů za minutu mimo špičku.
• nižší cenová hladina, kterou si mezi sebou dohodli alternativní operátoři - jde o průměrnou cenou 31 haléřů za 1 minutu, což je vážený průměr z ceny 39 haléřů za minutu ve špičce a 17 haléřů mimo špičku (s váhou 60% připadajících na hovory ve špičce a 40% mimo špičku).

K tomu je třeba dodat dvě významné skutečnosti:

• cenové rozhodnutí ČTÚ z 12. ledna 2001 stanovuje maximální ceny a nebrání operátorům dohodnout se na nižších cenách
• platný telekomunikační zákon hovoří o tom, že ceny za propojení nesmí být diskriminační, konkrétně "Ceny za propojení sjednávají smluvní strany tak, aby nediskriminovaly žádnou ze smluvních stran ani ostatní provozovatele propojených veřejných telekomunikačních sítí"

Pokud si tedy alternativní operátoři mezi sebou dohodli nižší cenovou hladinu, ale vůči českému Telecomu by přistoupili na vyšší cenovou hladinu (byť symetricky pro hovory v obou směrech), mohlo by to být interpretováno jako porušení požadavku "nediskriminovat žádnou ze smluvních stran ani ostatní provozovatele", přičemž diskriminovaným by byl Český Telecom. Pokud tedy ČTc vznesl požadavek na asymetrické řešení, nejspíše jej podpořil právě tímto argumentem.

Pokud by se ale tato varianta skutečně prosadila a Český Telecom by si účtoval vyšší ceny, zatímco sám by platil ceny na úrovni nižší cenové hladiny, mohlo by to také být interpretováno jako diskriminace, tentokráte všech alternativních operátorů, kteří kvůli tomu budou asymetrickou variantu odmítat.

Jak z toho ven?

Nejjednodušším řešením by samozřejmě bylo to, aby se všichni operátoři dohodli na stejné cenové hladině - pak nebude nikdo nikoho diskriminovat. Není těžké si domyslet, komu by vyhovovala která varianta. Pokud by se prosadila nižší cenová hladina, umožnilo by to snížit koncové ceny hlasových telekomunikačních služeb. Současně s tím by se snížila bariéra pro nové operátory, konkurence na telekomunikačním trhu by dostala větší impuls ke svému rozvoji, což by dále tlačilo ceny dolů atd. Naproti tomu prosazení vyšší cenové hladiny by zmenšilo prostor ke snižování cen, zvýšilo bariéry stojící před novými operátory a oslabilo tlak, který jsou schopni vyvinout na dosud dominantního operátora.

Důležité je, že cenové rozhodnutí ČTÚ ze 12. ledna, kterým nezávislý regulátor stanovil vyšší z obou zmiňovaných cenových hladin, stále ještě neuzavírá vrátka pro přijetí nižší cenové hladiny všemi operátory - neboli pro přijetí Českého Telecomu do "31-haléřového klubu", jak se začíná říkat. Na druhé straně toto rozhodnutí znamená, že pokud se ani nyní operátoři nedohodnou sami, ČTÚ jim oběma předepíše již jednou direktivně stanovené ceny - tedy symetrickou variantu na úrovni vyšší cenové hladiny.

Nejhorší varianta je tedy známa, a proto se každá ze stran celkem přirozeně snaží vybojovat si pro sebe nějakou výhodnější pozici. Český Telecom si nemůže účtovat více než kolik odpovídá vyšší cenové hladině, a "výhodnější pozicí" by pro něj bylo to, kdyby sám mohl platil méně. To znamená asymetrickou variantu. Také alternativní operátoři musí vědět, že více než kolik odpovídá vyšší cenové hladině platit nebudou muset. Proto se snaží o to, aby vůči Českému Telecomu mohli platit méně.

Další průběh "vysoké hry o propojovací poplatky" tedy nejspíše bude ještě zajímavý. Ve hře navíc jsou i další složky, než jen ceny za zakončování hovorů v síti druhého operátora - jde například o zpoplatňování přenosových cest, kde se jednající strany také musí nějak dohodnout. Navíc je zde ještě jeden doslova klíčový faktor - jak dlouho ještě bude čekat ČTÚ, zda se strany dohodnou samy, poté co již jednou stanovil závazný cenový strop?