Jak dál s propojovacími dohodami?

V listopadu loňského roku, po jedné přednášce (dotýkající se liberalizace telekomunikací v ČR, na konferenci ESIS), mne jeden z účastníků, působící na MDS ČR, poopravil v tom smyslu, že není možné směšovat liberalizaci telekomunikačního trhu s nástupem konkurence, či dokonce s doplňkovými službami jako je volba operátora či přenositelnost čísel. Dnes, s odstupem necelých dvou měsíců, mu bohužel musím dát za pravdu - to, k čemu u nás došlo, je skutečně taková liberalizace, kterou (aspoň zatím) není možné spojovat s nástupem konkurence a bohužel ani s tím, co si lidé od liberalizace slibovali. Tedy s možností výběru, poklesem cen, větší vstřícností operátorů atd. Bodrý hostinský Palivec ze Švejka by se asi vyjádřil peprněji, já to raději řeknu diplomaticky: taková liberalizace je k ničemu.

Doufám jen, že současný stav, charakteristický spíše stavěním nejrůznějších překážek před zájemce o roli alternativních operátorů, je pouze dočasný, a že vznikající bariéry se časem podaří prolomit. Jaké ale jsou poslední události a co lze očekávat v nejbližší budoucnosti?

První oficiální nedohoda

Skutečnost, že nastupující alternativní operátoři a Český Telecom se v zákonem stanovených lhůtách nedokáží dohodnout na propojovacích dohodách, byla jasná už nějakou dobu. Psalo se o tom i zde na Lupě, například v článcích: Referenční nabídka propojení: myslí to Český Telecom vážně? a Kauza propojovací dohody: zasáhnout musí regulátor. Již koncem listopadu bylo jasné, že kamenem úrazu jsou ceny za propojení, které si Český Telecom stanovil ve své referenční nabídce propojení, a které jsou pro alternativní operátory neakceptovatelné. Ještě 28. prosince se schází zástupci Aliatelu a Českého Telecomu, aby definitivně konstatovali nedohodu:

Společnosti ČESKÝ TELECOM a Aliatel se po dnešním jednání shodly, že nemohou podepsat smlouvu o propojení svých telekomunikačních sítí v zákonem stanoveném termínu 90 dnů.

K výsledkům tohoto jednání vydal Český Telecom tiskovou zprávu, která kromě zmíněného konstatování o nedohodě v zákonem stanoveném termínu uvádí ještě jednu zajímavou skutečnost, cituji:

Uzavření dohody by mělo napomoci tzv. Cenové rozhodnutí, kterým se stanoví způsob výpočtu cen za propojení veřejných telekomunikačních sítí. Tento předpis 27. prosince 2000 zveřejnil Český telekomunikační úřad a využívá v něm v souladu s telekomunikačním zákonem tzv. metodu FAC (plně alokovaných nákladů) navrhovanou již dříve ČESKÝM TELECOMEM.

Co vydal český telekomunikační úřad

Termín "Cenové rozhodnutí", citovaný v tiskové zprávě, by mohl být interpretován jako definitivní výrok nezávislého regulátora o tom, jaké mají být ceny za propojení (jím nadiktované kvůli nedohodě zúčastněných stran). Skutečnost je ale poněkud jiná.

Podle platného telekomunikačního zákona (č.151/2000 Sb.) je "v první instanci" dohoda ohledně cen za propojení plně na jednajících stranách, které jsou omezeny (par. 78) pouze tím, že tyto ceny

… sjednávají smluvní strany tak, aby nediskriminovaly žádnou ze smluvních stran ani ostatní provozovatele propojených veřejných telekomunikačních sítí a aby umožňovaly ověření způsobu jejich výpočtu ….

Zde tedy ještě nemusí být ceny za propojení odvozeny od nákladů. To nastává až "ve druhé instanci", v případě že se jednající strany nemohou dohodnout na cenách, které si vzájemně stanovily podle vlastní metodiky (za dodržení výše citovaného "nediskriminačního charakteru" a "průhlednosti"). Pak totiž nastupuje další ustanovení zákona, které říká že:

(2) Nedohodnou-li se smluvní strany o ceně za propojení, použijí způsob výpočtu cen stanovený Úřadem. Úřad stanoví způsob výpočtu cen za propojení cenovým rozhodnutím. Ve stanovených případech musí cena za propojení vycházet z nákladů na propojení včetně přiměřeného zisku.

což interpretuji tak, že obě strany se mají pokusit znovu o dohodu, tentokráte s použitím metodiky výpočtu cen, stanovené Úřadem (nezávislým regulátorem). Přitom Úřad takovouto metodiku skutečně zveřejnil, a to 27. prosince 2000 na svých WWW stránkách, jako "Cenové rozhodnutí 01/PROP/2000, kterým se stanoví způsob výpočtu cen za propojení veřejných telekomunikačních sítí", byť to zřejmě ještě není oficiální zveřejnění o kterém mluví zákon (ten požaduje zveřejnění v telekomunikačním věstníku).

Z tiskové zprávy Telecomu nedokáži posoudit, zda již "druhá instance" dohadování mezi ČTc a Aliatelem na základě nově stanovené metodiky proběhla či nikoli, nebo zda tato metodika přišla pozdě a jednající strany již nestihnou ji uplatnit v dalším jednání, aniž by překročily zákonem stanovený termín 90 dnů. Za pravděpodobné však považuji, že ani při aplikování této metodiky nedojde k dohodě a naopak dojde na řešení "ve třetí instanci", kdy ceny stanoví cenový regulátor, kterého o to žádají nedohodnuvší se strany. Tak to alespoň vyplývá z následujících dvou ustanovení paragrafu 78 zákona:

(4) Úřad použije způsob výpočtu cen stanovený cenovým rozhodnutím Úřadu vždy, obrátí-li se na něj některá ze smluvních stran s návrhem na řešení sporu.

(5) O sporech v oblasti cen za propojení rozhoduje Úřad podle zvláštního právního předpisu.

Samotný Úřad tedy musí při stanovení (a následném nadiktování) cen za propojení použít svou vlastní metodiku.

Jaká je metodika stanovená regulátorem?

Metodiku, zveřejněnou českým telekomunikačním úřadem, si může každý sám prostudovat. V zásadě je tabulkou, do které by operátoři měli doplnit různá čísla a statistiky, a mělo by jim pak samo vyjít, kolik mají požadovat za propojení. Vstupem do tabulky jsou ale takové položky, jako např. "provozní náklady" či "režijní náklady", přičemž samotná metodika používá taková vymezení jako např. "Provozní náklady na vlastní propojení VTS musí být vyčleněny z celkových provozních nákladů odsouhlasených s účetním výkazem Výsledovka Úč POD 2-0 strana 1, ze kterých jsou pro cenové účely vyloučeny ekonomicky neoprávněné náklady. Rozsah ekonomicky neoprávněných nákladů je stanoven cenovým rozhodnutím č. 04/VNS/2000 Českého telekomunikačního úřadu č.j. 505402/2000-6". To už je věc, ke které se budou muset vyjádřit odborníci (mající k dispozici příslušné dokumenty a znalí všech dalších souvislostí). Za sebe se jen obávám, aby právě zde nebyl prostor pro neopodstatněné nadsazování údajů, ze kterého nakonec mechanicky vyjdou neúnosně vysoké ceny za propojení - půjde totiž o výchozí čísla, do kterých zcela jistě nebude zvenku "vidět" a bude tedy problematické ověřit jejich oprávněnost.

O co snadnější by výpočet cen za propojení byl, kdyby se prosadil návrh alternativních operátorů, založený na určitém zprůměrování cen za propojení, které si účtují zahraniční operátoři. To by se dalo udělat velmi rychle a navíc by to nenechalo žádný prostor ke spekulacím o neoprávněnosti těch kterých čísel. Troufám si tipovat, že by pak ceny za propojení vyšly podstatně nižší, než jaké si Český Telecom nárokoval "v první instanci" ve své referenční propojovací dohodě (a které jsou až 4 - 5x vyšší než obdobné ceny zahraničních operátorů). Na druhé straně je třeba objektivně konstatovat, že takto přímočaré řešení je naším platným telekomunikačním zákonem explicitně vyloučeno (když tento zákon hovoří o tom, že "ve stanovených případech musí cena za propojení vycházet z nákladů na propojení včetně přiměřeného zisku").

Nyní tedy bude vše záležet na tom, jaké konkrétní vstupy budou "dodány" do tabulky stanovené regulátorem, resp. jaké on přijme a bude akceptovat za podložené, případně jaké si sám do své vlastní tabulky dosadí. Podle toho pak bude vypadat další osud nejen naší liberalizace, ale i stav našich peněženek a přínosy z využívání telekomunikačních služeb.