Co je konvergence?

Pokud bychom se podívali na svět telekomunikací zhruba před 30 lety, našli bychom v něm povětšinou drahá a složitá analogová zařízení, proprietární řešení, elektromechanické přepojovací prvky, proprietární řešení, velmi omezenou nabídku služeb a také nepříliš svéprávné "účastníky telekomunikačního provozu", většinou odkázané na milost a nemilost telekomunikačních monopolů. Nicméně od té doby se mnohé změnilo, a je důležité si uvědomit, že nešlo pouze o změny v oblasti technické, resp. technologické, ale také o změny v mnoha dalších oblastech - například v oblasti regulace telekomunikací, v oblasti poptávky po službách, v ekonomice atd. Pojďme si tyto změny naznačit poněkud podrobněji.

Co je podstatou konvergence?

Vývoj ve světě telekomunikací byl dlouhou dobu určován nabídkou, neboli tím co byli poskytovatelé telekomunikačních služeb, obvykle v monopolním postavení, schopni a ochotni nabídnout. Jednalo se především o služby orientované na přenos hlasu či obrazu a usilující o "garantovaný výsledek" - tedy o služby realizované na principu přepojování okruhů (circuit switching), spolehlivého a spojovaného (connection-oriented) charakteru, s vyhrazením přenosové kapacity, a také s tarifikací v závislosti na čase, neboli podle doby po kterou byla určitá služba poskytována, bez ohledu na to jak byla skutečně využívána.

Vedle světa telekomunikací však vyrůstal i svět jiný, svět počítačových sítí, motivovaný snahou o co nejvyšší efektivnost - protože subjekty tohoto světa obvykle nepotřebovaly někomu něco prodat (velmi často budovali své sítě výlučně pro vlastní potřebu), a pokud přeci jen ano, musely tak činit v konkurenčním prostředí. Díky tomu si tyto subjekty mohly dovolit realizovat přenosové služby na principu "maximální snahy, ale nezaručeného výsledku". Souvisí to ostatně s faktem, že služby, které měly tyto sítě poskytovat, sloužily jinému druhu aplikací, s jinými nároky, než jak tomu bylo v tradičním telekomunikačním světě. Jednalo se typicky o přenosy souborů, zpráv elektronické pošty, o vzdálené přihlašování, nověji o přenosy WWW stránek - což jsou obecně aplikace které nemají striktní požadavky na vyhrazenou přenosovou kapacitu a minimální a rovnoměrné přenosové zpoždění. Díky tomu se ve světě počítačových sítí prosadily přenosy na bázi přepojování paketů (packet switching), nespolehlivého a nespojovaného (connectionless) charakteru, s tarifikací nejčastěji paušální, případně podle objemu skutečně přenesených dat.

Snad netřeba dodávat, že takto koncipované datové služby vychází pro uživatele po ekonomické stránce výhodněji, než tradiční telekomunikační služby. Asi nejmarkantněji se tento rozdíl projevil u Internetové telefonie, obecně u služeb hlasových přenosů po datových sítích - pro veřejnost v ČR známých například v podobě služeb Paegas Internet Call či NetCall, pro volání z mobilního telefonu po datové síti do zahraničí, nebo v podobě služby Net2Phone pro volání z počítače na telefon atd..

Výrazný rozdíl v ekonomické výhodnosti, který lze dokumentovat právě na příkladu "telefonování po datových sítích" je ostatně jedním z nejvýraznějších faktorů působících na konvergenci, neboli na postupné splývání obou světů. Vhodné je také uvědomit si, že k takto chápané konvergenci dnes dochází tím způsobem, že tradiční telekomunikační služby "migrují" na platformu ze světa počítačů - například právě "telefonování" jako služba se ze svého tradičního prostředí telekomunikačních sítí stále více přesouvá do prostředí datových sítí.

Historie však zná i dva jiné pokusy o konvergenci, které měly odlišné zaměření. První pokus souvisel se sítěmi ISDN (Integrated Services Digital Network) a jeho podstatou byla představa, že služby světa počítačů se přestěhují do světa telekomunikací, na zdejší "jednotné" sítě nabízející "integrované" služby (což ostatně mají sítě ISDN přímo ve svém názvu). Takovýto pokus byl předem odsouzen k nezdaru, protože kromě jiného představoval přechod od "lacinějšího" a "výkonného" k podstatně "dražšímu" a méně výkonnému.

Druhý pokus o konvergenci byl již realističtější, protože předpokládal že služby z obou světů přejdou na jednu společnou platformu, svými vlastnostmi a koncepcí patřící někam na půli cesty mezi svět počítačů a svět telekomunikací. Jednalo se konkrétně o přechod na sítě ATM, které svými vlastnostmi skutečně jsou někde na pomezí mezi přepojováním okruhů a přepojováním paketů, a především pak dokáží nabídnout různou úroveň služeb, podle toho co ten který přenos vyžaduje - od garantované přenosové kapacity typické pro přepojování okruhů, až po fungování blízké přepojování paketů, na které jsou zvyklé aplikace ze světa počítačů. Problémem technologie ATM, kvůli kterému se tento pokus o konvergenci nakonec nepodařil - nebo alespoň ne v takové podobě a v takovém rozsahu jaký se původně předpokládal - je jeho velká režie a problematičnost provozování přenosových protokolů vyšších úrovní nad ATM.

Současný trend ke konvergenci, spočívající v migraci na platformu datových sítí, je tedy již třetí v pořadí.