Český telekomunikační úřad naděloval

Výběrové řízení na tři celostátní licence sítí FWA, o kterém jsme zde na Lupě podrobně informovali, vyvrcholilo minulý týden přesně podle avizovaného harmonogramu: 21.září Český telekomunikační úřad udělil toužebně očekávané licence třem vítězům. Ve skutečnosti je v uvedený den předal jen dvěma ze tří vítězů, společnosti Nextra Wireless a konsorciu GiTy/Star One, zatímco třetí vítěz, Broadnet, ve vyhlášeném pořadí vlastně první, si kvůli nespecifikovanému "administrativnímu zdržení" musel o den počkat. Toto kosmetické zdržení ale nic nemění na faktu, že ČTÚ dostál přesně svému slovu (věcně i termínově) a prosadil si svůj jasně a zřetelně deklarovaný záměr: preferovat nové operátory před již etablovanými, s cílem umožnit vstup novým hráčům na náš telekomunikační trh, místo posílení pozice stávajících hráčů oproti nově příchozím.

To je zvláště důležité v současné době, kdy se celý Český telekomunikační úřad dostává z pod křídel Ministerstva dopravy a spojů (jehož byl dosud součástí) a stává se samostatným a skutečně nezávislým regulátorem našeho telekomunikačního trhu. První atak na jeho novou pozici a právo samostatně rozhodovat (konkrétně stanovit takové podmínky veřejného výběrového řízení, jaké považuje za účelné pro rozvoj našeho telekomunikačního trhu), přišel v podobě ústavní stížnosti Českého Telecomu. Ten si stěžoval právě na to, že ČTÚ vypsal takové podmínky jaké vypsal (vylučující ze soutěže stávající operátory), a které Český Telecom považoval ze svého pohledu za diskriminující. Verdikt ústavního soudu dosud není znám (podle neoficiálních zpráv, které zazněly z masových médií, byl protest zamítnut).

Z nových držitelů licencí se se svými plány zatím pochlubila jen Nextra (viz tato její tisková zpráva), ostatní zřejmě čekají až na nadcházející Invex.

První licence na hlasové služby

Samostatný, nezávislý a objektivně rozhodující regulátor telekomunikačního trhu bude nesmírně zapotřebí i v nadcházejícím rušném období, kdy se náš telekomunikační trh (k 1.1.2001) přeci jen více otevře. Stále ještě ne docela, kvůli dvouletému odkladu tzv. volby operátora, alespoň však již umožní novým operátorům začít budovat a provozovat vlastní telefonní sítě a nabízet (pevnou) hlasovou telefonii. K něčemu takovému je zapotřebí získat licenci, ale díky novému telekomunikačnímu zákonu (který platí od 1.7.2000) ji už ČTÚ může udělit.

Možnosti požádat o takovouto licenci využili první zájemci o roli alternativních operátorů ihned poté, co zákon vstoupil v platnost - no a právě toto pondělí ČTÚ udělil první dvě takovéto licence dvěma zájemcům, společnostem Aliatel a Contactel. Jde ve skutečnosti o dvě licence pro každého - jedna se týká "zřizování a provozování veřejné telekomunikační sítě" a druhá "poskytování veřejné telefonní služby prostřednictvím veřejné telekomunikační sítě" - s tím že jejich faktická platnost začíná až 1.1.2001. Jde nicméně o velmi potřebný předstih, který držitelům nových licencí umožní podnikat konkrétní přípravné kroky ještě před spuštěním (původně se jako minimální předstih udával 1 rok, později bylo nutné slevit o půl roku, nyní ještě o něco více).

Jedním z prvních kroků, které majitel nové licence musí učinit, je uzavření tzv. propojovacích dohod s ostatními telekomunikačními operátory. Jde o dvoustranné dohody umožňující propojení sítě jednoho operátora se sítí druhého operátora a stanovující podmínky vzájemného "předávání provozu". Bez takovýchto propojovacích dohod není možné telefonování z jedné sítě do druhé (alespoň ne přímo, určitým řešením je i volání přes síť třetího operátora se kterým existuje propojovací dohoda).

Uzavírání propojovacích dohod je velmi složitá záležitost, protože tyto dohody řeší jak technické, tak i ekonomické aspekty vzájemných vztahů obou operátorů (např. to, jak si budou operátoři vzájemně proúčtovávat hovory začínající v jedné síti a končící v síti druhé). Jde vlastně o vzájemné vymezení postavení jednoho operátora vůči druhému, do kterého se promítá složité předivo vzájemných vztahů vzájemně si konkurujících subjektů - a snad není těžké domyslet si, že hledání a formulování takovéto dohody nebývá příslovečnou procházkou růžovým sadem. Na možnost nedohody pamatuje snad každý novější telekomunikační zákon včetně toho českého - v našem konkrétním případě pak dává poměrně velké pravomoci právě nezávislému regulátorovi (Úřadu). Dokládá to ostatně i následující citát z telekomunikačního zákona (par. 40, odst. 2):

Úřad rozhodne o propojení sítí nebo o přístupu k síti, nedojde-li ve stanovené lhůtě k uzavření smlouvy. Odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek. Rozhodnutí Úřadu nahrazuje smlouvu o propojení sítí nebo o přístupu k síti.

Uzavírání propojovacích dohod, především s českým Telecomem, bude nyní stěžejním úkolem vlastníků nových licencí, samozřejmě vedle budování vlastních sítí. Sami to ostatně uvádí ve svých tiskových zprávách, které vydali u příležitosti získání licencí. Například pan Miroslav Řezníček, ředitel pro právní a regulační záležitosti společnosti Contactel, uvedl:

"Udělení licencí je další krok na dlouhé cestě, na jejímž konci je poskytování hlasových služeb široké veřejnosti. V nejkratší možné době chceme zahájit jednání s Českým Telecomem o propojovací smlouvě,"

Podobně se vyjádřil i Aliatel ("v současné době probíhají intenzivní jednání o propojovací dohodě s Českým Telecomem"). Přitom právě Aliatel před časem kritizoval Český Telecom za to, že dosud nedostál jedné ze svých povinností, které mu vyplývají z nového telekomunikačního zákona (viz tato jeho tisková zpráva, nadepsaná příznačně: Český Telecom zdržuje ukončení monopolu). Jde o povinnost operátora "s významným podílem na trhu" zveřejnit tzv. referenční nabídku propojení - vlastně určitý vzor pro budoucí propojovací dohodu, obsahující nabízený rozsah propojení, včetně cenových, provozních a technických podmínek, a tím vyjít vstříc zájemcům o uzavření propojovací dohody. Jak Aliatel ve své tiskové zprávě uvádí, "Z informací, které k nám pronikly z vrcholového vedení dominantního operátora navíc vyplývá, že referenční nabídka je interně již připravena". Prý ji ale ČT dosud nezveřejnil proto, že čeká až jej ČTÚ označí jako "operátora s významným podílem na trhu" a až ČTÚ stanoví "metodiku stanovení cen za propojení".

K prvnímu argumentu snad netřeba nic dodávat (snad jen s úsměvem na rtech že jde o zbytečnou skromnost Českého Telecomu). Zajímavější je druhý argument, který naznačuje nepochopení základního principu telekomunikačního zákona - ten říká, že subjekty se mají dohodnout mezi sebou, a teprve pokud se nedohodnou, nadiktuje jim ČTÚ svá pravidla. Nebo že by Český Telecom rovnou vycházel z apriorního předpokladu, že dohoda není možná?