Od ISP k ASP

Chceme-li správně pochopit, v čem je podstata velmi důležitého jevu naznačeného v podtitulku článku, je dobré si hned na úvod ujasnit jednu drobnou terminologickou nepřesnost: zkratka ISP pochází od anglického "Internet Service Provider", což v doslovném překladu znamená "poskytovatel internetových služeb". Podstatné je zde slůvko "service" alias "služba", které naznačuje že předmětem činnosti příslušného subjektu je poskytování určitých služeb. To je ale stále méně pravda, protože to co subjekty ISP tradičně poskytují je tzv. IP konektivita do Internetu, neboli vzájemné propojení (propojení sítě zákazníka a sítě poskytovatele, která je součástí Internetu ) a schopnost přenášet po takovémto propojení datové pakety protokolu IP (Internet Protocol). Dříve to sice bylo možné považovat za službu, ale dnes je to stále více chápáno spíše jako určitá "surovina", zatímco za službu jsou považovány až další aktivity spojené s poskytováním této konektivity. Celkový trend, který je možné vypozorovat, je dokonce následující: cena IP konektivity (coby "suroviny") má stále klesající tendenci, a limitně se blíží k nule. Nejlépe to lze dokumentovat na příkladu komutovaného připojení k Internetu, které ještě před několika málo lety stálo několik tisíc korun měsíčně, později kleslo na cca pětset korun měsíčně a v loňském roce, s příchodem Internetu zadarmo, kleslo na ideální nulu (samozřejmě jen pokud jde o poplatky poskytovatelům připojení, nikoli pokud jde o telefonní poplatky).

Poklesu ceny komutovaného připojení na ideální nulu je ale třeba správně rozumět: nejde o to, že by i pro samotné poskytovatele byla IP konektivita zcela zdarma. Oni stále mají (a vždy budou mít) určité náklady na její zajištění, ale tyto náklady již jsou na takové úrovni, že si někteří poskytovatelé mohou dovolit je pokrýt z jiných zdrojů než z toho, že si za pouhé poskytování konektivity nechávají platit. Nezanedbatelný vliv zde samozřejmě má i konkurence, která ceny stlačuje dolů a nutí poskytovatele hledat nejrůznější alternativní zdroje příjmů. Nejčastěji jde o přidanou hodnotu k samotné IP konektivitě, ve formě nejrůznějších služeb souvisejících s jejím poskytováním - což dále prohlubuje trend vedoucí k tomu, že samotná konektivita je spíše surovinou, a to co se prodává (a na čem se vydělává) jsou služby související s touto konektivitou.

Pro subjekty ISP celý tento trend znamená, že musí hledat "něco navíc" k základní konektivitě kterou poskytují a na čem by se dokázali "uživit".

Konektivita s garancí

V oblasti pevného (tj. trvalého, nikoli komutovaného) připojení je celkový pokles cen za konektivitu také výrazný, i když cenová hladina zde zdaleka ještě neklesla na ideální nulu, resp. na úroveň na které by se vyplatilo náklady dotovat z jiných zdrojů. Přesto se ale i zde rýsuje zajímavý trend: k největšímu poklesu dochází u takové konektivity, která nemá garantované vlastnosti a která je poskytována "tak jak je". U takovéto konektivity obecně není zaručeno, že se vaše data dostanou vždy včas tam, kam se mají dostat. Jde typicky o konektivitu sdílenou společně s dalšími uživateli (zákazníky stejného poskytovatele), a její vlastnosti tak vždy závisí na momentálních aktivitách těchto spolu-uživatelů. Stejně tak nemusí být u této "holé" konektivity garantováno, že nebude docházet k jejím výpadkům (ztrátám spojení), resp. že eventuelní výpadky budou řešeny do předem dané doby a nebudou častější než je určitá předem stanovená četnost. Je to taková konektivita, která může "v průměru" postačovat, ale na jejíž vlastnosti a "chování" v konkrétních situacích se nelze spolehnout.

Pro stále více lidí a nejrůznějších subjektů je ale fungující a dostatečně kvalitní přístup k Internet velmi důležitý, neboť na něm závisí jejich podnikání či jiné důležité aktivity. Takovýmto uživatelům pak poskytovatelé připojení vychází vstříc tím, že jim poskytují připojení s garantovanými parametry. Prvním stupněm může být poskytování takové konektivity, která má vyhrazený charakter, v tom smyslu že není sdílena s ostatními uživateli a má vždy stejnou (a tudíž i garantovanou) kapacitu a přenosovou rychlost. Vždy je ale dobré si uvědomit, že i takováto vyhrazená kapacita nutně musí "někde později" ústit do sítě se sdílenou přenosovou kapacitou, protože samotný Internet obecně funguje na principu sdílené přenosové kapacity, a tudíž negarantuje své přenosové vlastnosti.

Dalším stupněm v poskytování konektivity s garantovanými vlastnostmi je analogie tzv. Service Level Agreement (SLA, doslova: dohoda o úrovni služeb), obvyklých ve světě telekomunikací. Jde v zásadě o smluvní garanci různých parametrů IP konektivity, pokrývající například dostupnost přípojky, chybovost, maximální délku a četnost výpadků (i se stanovenými sankcemi pro případ nedodržení těchto parametrů). Snad netřeba podotýkat, že takovéto SLA nabízí jen poskytovatelé, jejichž sítě snesou ta nejpřísnější měřítka kvality, a že cena za takovouto konektivitu je příslušným způsobem vyšší než u konektivity bez SLA. Obecně lze říci, že právě takovéto garance jsou jednou z významných forem přidané hodnoty, kterou mohou subjekty ISP nabízet. Opět zde ale platí, že i přípojka s garantovanými parametry nutně ústí do Internetu s negarantovanými parametry. Konkrétním důsledkem pak může být situace, kdy se uživatel nemůže "dostatečně rychle a kvalitně" dostat ke službám některého serveru na přípojce s garantovanými vlastnostmi jednoduše proto, že "dopravní zácpa" či dokonce výpadek je na jeho straně (na přípojce uživatele, která nemá garantované vlastnosti, či u jeho poskytovatele připojení).

Ještě další možností pak je realizace tzv. virtuálních privátních sítí (VPN, Virtual Private Network), kdy poskytovanou službou není samotný přístup k Internetu, ale propojení více lokalit jednoho zákazníka, s tím že toto propojení je sice realizováno pomocí sítě kterou využívají i další zákazníci téhož poskytovatele, ale danému zákazníkovi se vše jeví jako kdyby propojení bylo realizováno samostatnou (privátní) sítí logicky izolovanou od ostatního světa.

Poskytovatelé připojení samozřejmě mohou hledat další zdroje svých příjmů i v aktivitách navazujících na zřizování a provozování připojení - mohou například nabízet svým zákazníkům konzultační a "integrátorské" služby při návrhu a realizaci jejich připojení či celých "internetových strategií", mohou implementovat řešení zajišťující různě zvýšené úrovně bezpečnosti resp. zabezpečení před neoprávněnými přístupy zvenčí (včetně tzv. firewallů) atd.