pro návrat na domovskou stránku klikni
tiráž článku
Vyšlo v měsíčníku IT-NET, v lednu/únoru 2000
Rok: 2000
Měsíc: 00
Den: 01
sdílení a tisk
související články

Regulační rámec telekomunikací v ČR

V ČR stále platí telekomunikační zákon č. 110/1964Sb, který byl jen částečně novelizován, a pro nadcházející liberalizaci trhu je nepoužitelný. Naše vláda již připravila a schválila základní koncepci rozvoje telekomunikací (dokument Národní telekomunikační politika), ale na nový telekomunikační zákon si zřejmě ještě chvíli počkáme.

Telekomunikace jsou sektorem, který se (stejně jako jiné sektory) musí pohybovat v mantinelech, definovaných platným právním řádem - tedy zákony, vyhláškami, nařízeními a dalšími legislativními opatřeními. V současné době (koncem roku 1999) je tento rámec dán především zákonem č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, který už podle své datace pochází z dob prehistorie - a to jak z pohledu rozvoje telekomunikací jako takových, tak i z pohledu společenského uspořádání a situace na trhu poskytování telekomunikačních služeb. Zmíněný telekomunikační zákon totiž vycházel z premisy, že stát je absolutním vládcem, který rozhoduje o všem, a také vše vlastní. Proto počítal s existencí jednoho jediného subjektu, který by provozoval telekomunikační služby, a udělil mu na tuto činnost monopol. Samozřejmě zákon nepamatoval na jakoukoli konkurenci, na alternativní operátory, a tudíž ani na propojovací dohody mezi operátory a další věci.

Zákon č. 110/1964 prošel několika novelizacemi, z nichž nejdůležitější byla zřejmě ta z roku 1992 (Zákon č. 150/1992 Sb.). Právě tato novela totiž otevřela cestu k prvním změnám do té doby striktně monopolních komunikací a k pozdější privatizaci - umožnila mj. oddělení regulačních a provozních funkcí, zrušení statutárních monopolů, zavedení licenčních podmínek pro existující operátory, oddělení státní správy od ekonomických aktivit a další. Na základě této novely pak mohly být telekomunikace odděleny od pošt a poštovních služeb, a mohl vzniknout i SPT Telecom, nejprve jako státní podnik, pak jako akciová společnost, a posléze (v roce 1995) do něj mohl vstoupit strategický partner.

Zásadní koncepční rozhodnutí padlo v roce 1994

Vstupu strategického partnera do SPT Telecom ovšem předcházelo zásadní koncepční rozhodnutí naší vlády, obsažené v dokumentu "Hlavní zásady státní telekomunikační politiky" (přijato jako usnesení vlády č. 486/94, v srpnu 1994). Tento dokument obsahoval deset hlavních zásad dalšího rozvoje telekomunikací, a byl zaměřen především na řešení problémů s pevnou telefonní sítí. Za hlavní cíl si vytknul zdvojnásobit počet telefonních přípojek do roku 2000, a rozhodl se řešit celou věc při zachování monopolního statutu dosavadního operátora, a posílením jeho akceschopnosti vstupem zahraničního partnera. Ačkoli to v původním rozhodnutí nebylo, získal strategický partner za minoritní balík odkoupených akcií majoritní podíl na jeho faktickém řízení, a tudíž i majoritní odpovědnost za splnění jeho úkolů.

Snad nejvýznamnějším rozhodnutím, které naše vláda učinila ve zmíněném roce 1994, však bylo rozhodnutí ponechat náš telekomunikační trh uzavřený pro veškerou konkurenci až do konce roku 2000 - byť jen v oblasti pevné telefonie, a to jak mezinárodní a meziměstské, tak i místní. Dnes se právě toto rozhodnutí ukazuje jako velmi nešťastné, bránící potřebnému rozvoji Internetu a služeb v oblasti informačních technologií.

Za zmínku jistě stojí skutečnost, že původní koncepční rozhodnutí vlády z roku 1994 přeci jen připustilo určitou konkurenci v místních sítích - v 16 malých lokalitách a 2 pilotních projektech (části Prahy a Liberce) byla přeci jen připuštěna konkurence. Oba pilotní projekty (v Praze společnost Dattel, v Liberci společnost Kabel Plus) se skutečně rozjely, ale v ostatních 16 lokalitách jsou dnes alternativní místní sítě v provozu jen ve dvou. Důvodem není jen malý rozsah těchto lokalit, ale také další umělá překážka, která byla alternativním operátorům místních sítí postavena do cesty - za každou jednotlivou telefonní přípojku, kterou vybudovali, museli složit státu do rukou kauci ve výši 1900,- Kč (se zdůvodněním, že jde o pojistku pro případ, že by alternativní operátor nedostál svým závazkům, a stát musel objednat náhradní přípojku u SPT Telecom).

Od zmíněného roku 1994 a tehdejšího koncepčního rozhodnutí docházelo k postupnému uvolňování a liberalizaci prakticky ve všech dalších odvětvích telekomunikací kromě pevně telefonie - dnes jsou plně liberalizovány například služby přenosu dat či internetové služby, a dokonce také internetová telefonie. V oblasti mobilních komunikací byly uděleny dvě licence GSM v pásmu 900 MHz, a jedna v pásmu 1800 MHz. Jedna licence byla udělena i pro paging v systému RDS, a 2 v systému ERMES.

Současný rámec již nevyhovuje

Současný stav v oblasti regulačního rámce telekomunikací, vycházející z dosud platného zákona č. 110/1964 Sb. a jeho novel, jakož i z rozhodnutí vlády z roku 1994, není zdaleka optimální. Jelikož nepočítá s existencí konkurence, neřeší dostatečným způsobem důležité otázky, zejména vztahy mezi operátory (například pravidla propojovacích dohod), otázky univerzální služby a další aspekty. Současný stav, charakteristický přetrvávající regulací tarifů zejména v oblasti pevné telefonie, má také daleko k dokonalosti. Například tarify dosud monopolního operátora (SPT Telecom) v oblasti telefonních služeb určují dva subjekty - ministerstvo financí, pokud jde o místní a meziměstské hovorné, a Český telekomunikační úřad, pokud jde o mezinárodní hovorné.

Ani postavení regulačního orgánu, kterým je v současné době Český telekomunikační úřad (ČTÚ), není zdaleka ideální. Tento úřad dnes není organizačně nezávislý, ale je součástí Ministerstva dopravy a spojů. Konkrétní úkony, které musí vykonávat, nejsou vždy pokryty existující tuzemskou legislativou, a tak se v praxi opírá například i o pravidla a regule Evropské unie (například při udělování licencí). V jiných oblastech, například při správě kmitočtového spektra, zase neexistuje jednoznačné rozdělení kompetencí (správy kmitočtového spektra provádí ČTÚ ve spolupráci s Radou pro rozhlasové a televizní vysílání).

Nový telekomunikační zákon se teprve rodí

Současný stav regulačního rámce našich telekomunikací je dále neudržitelný zejména kvůli nadcházející úplné liberalizaci telekomunikačního trhu, ke které by mělo dojít s koncem roku 2000, resp. s příchodem roku 2001. Pro tuto liberalizaci (fakticky liberalizaci pevné telefonie) je nezbytně nutné přijmout zcela nový telekomunikační zákon, který by definoval pravidla fungování otevřeného telekomunikačního trhu, včetně vzájemných vztahů mezi operátory a dalších nezbytných vztahů. Takovýto zákon dokonce musí vstoupit v platnost s určitým předstihem, tak aby operátoři, usilující o vstup na otevřený trh, znali dopředu "pravidla hry" a měli čas na zmobilizování svých investic a vybudování infrastruktury, se kterou v okamžiku liberalizace fakticky vstoupí na trh. Jako minimální předstih platnosti zákona před okamžikem liberalizace je obvykle uváděn 1 rok, ale dnes již je jasné, že tento termín nebude dodržen.

Nový telekomunikační zákon se začal připravovat (formou poslanecké iniciativy poslance Zimy) již na konci Klausovy vlády, a pokračoval druhým pokusem za vlády Tošovského. Současný návrh je již třetím v řadě, ale začínal znovu "od začátku", a zřejmě i proto je jeho prosazování značně zpožděné. Navíc reakce odborné veřejnosti na jeho kvalitu nejsou příliš lichotivé. Zákon již je v Parlamentě, a 3. listopadu 1999 prošel prvním čtením.

Z největší části se tento zákon zabývá postavením nezávislého regulátora (Národního regulačního Orgánu, NRO), který by měl nahradit stávající ČTÚ.

Národní telekomunikační politika

Současnému návrhu nového telekomunikačního zákona předcházelo přijetí významného koncepčního dokumentu, nazvaného "Národní telekomunikační politika". Jakkoli je tento dokument možné považovat za klíčový koncepční materiál, podobně jako dokument "Hlavní zásady státní telekomunikační politiky" z roku 1994, jeho přijetí nepředcházelo žádné převratné koncepční rozhodnutí, které by nějak zásadněji měnilo představu o dalším vývoji našich telekomunikací. Jde totiž o dokument, který pouze zakotvuje představu o liberalizaci tohoto sektoru a vytyčuje jeho hlavní priority a mantinely, jako například rovné a transparentní podmínky pro investory a operátory, či dostupné a kvalitní telekomunikační služby pro uživatele. Jde v zásadě o střednědobý "výhled" na období cca 5 let, který bude prakticky naplněn připravovaným novým telekomunikačním zákonem.  

© Jiří Peterka, 2011, profil na Google+