Trendy českého Internetu
Nový rok 1999 je vhodnou příležitostí k ohlédnutím za vývojem českého Internetu v loňském roce a k zamyšlení nad trendy jeho růstu.Otázkou, která se jako červená nit táhne snad všemi úvahami o českém Internetu, je jeho velikost. Kolik počítačů je k němu připojeno? Jak rychle se toto číslo zvětšuje? Kolik má náš Internet uživatelů? Jaká je struktura těchto uživatelů, jaké je jejich typické chování, zájmy, koupěschopnost atd.? Na otázky tohoto typu lze najít odpovědi - ale je nutné si uvědomit, že v mnoha případech nejsou tyto odpovědi směrodatné, protože jsou zatíženy příliš velkou chybou.
Problém je v tom, že Internet je jen velmi obtížně měřitelný, a to hned z několika důvodů. Jedním z nich je jeho technická podstata - chcete-li například odpověď na otázku, kolik počítačů je u nás připojeno k Internetu, musíte nejprve definovat, co budete rozumět pod termínem "být připojen k Internetu". Znamená to, že z příslušného počítače je možné odeslat zprávu elektronickou poštu některému jinému uživateli Internetu? Pak sem spadají i takové počítače, které vůbec nemají s Internetem nic společného, ale mají přístup k poštovní bráně, skrz kterou je možné předat zprávu elektronické pošty do Internetu. Nebo sem patří jen takové počítače, které mají trvalé připojení k Internetu prostřednictvím pevné linky a mají tzv. plnou IP konektivitu? Nebo sem patří i počítače nacházející se uvnitř podnikových privátních datových sítí, připojených k Internetu přes tzv. firewally? Výsledné počty "uzlů v Internetu" jsou samozřejmě velmi závislé na konkrétní odpovědi na výše uvedené vymezení pojmu "připojeného počítače", a mohou se lišit opravdu velmi výrazně.
Podobně je tomu u počítání uživatelů Internetu - kdo je vlastně uživatelem Internetu? Každý, kdo někdy napsal nějakou zprávu pomocí elektronické pošty, která se přenesla po Internetu? Nebo někdo kdo každý den surfuje na vlnách služby WWW alespoň půl hodiny? Zde je rozptyl možných odpovědí ještě mnohem větší!
Hostcount
Přes veškerou neujasněnost pojmů naštěstí existují i některé relativně věrohodné statistiky o počtu připojených uzlů. Mezi ně patří zejména tzv. hostcount, v rámci kterého je systematicky prohledáván systém DNS a jsou počítány uzly, které zde mají přiděleno nějaké symbolické jméno (např. jménu www.economia.cz odpovídá jeden počítač atd.). Statistické šetření na tomto principu pak umožňují sledovat, jak se vyvíjí počty uzlů v jednotlivých doménách - například samostatně za českou národní doménu .cz, i za další národní domény, a z toho odvozovat vývoj v počtu připojených uzlů v té které zemi světa.
Konkrétní hodnoty, naměřené v rámci hostcount-u pro doménu .cz, vidíte v následující tabulce. Údaje jsou převzaty z databází organizace RIPE:
| Datum | Počet uzlů | Meziroční nárůst |
| říjen 1994 | 9283 | |
| říjen 1995 | 18983 | 104% |
| říjen 1996 | 39015 | 105% |
| říjen 1997 | 57089 | 46% |
| říjen 1998 | 72807 | 27,5% |
|
|
|
| Rok | počet uzlů | meziroční nárůst |
| červenec 1994 | 3,212,000 | |
| červenec 1995 | 6,642,000 | 106 |
| červenec 1996 | 12,881,000 | 94 |
| červenec 1997 | 19,540,000 | 52 |
| červenec 1998 | 36,739,000 | 88 |
Meziroční nárůsty počtu uzlů se v letech 1995 a 1996 pohybovaly všude na velmi vysoké úrovni, kolem 100 procent i výše. Poté došlo k významnému poklesu tempa růstu, který je zdaleka největší právě u nás, a týká se zejména roku 1998 - zatímco u nás jsme dosáhli tempa meziročního nárůstu pouhých 27 procent, zatímco v okolních zemích to bylo prakticky dvojnásobně vyšší, a celosvětově dokonce třikrát vyšší! Co je příčinou takovéhoto výrazného zpomalení?
Nejpravděpodobnějším vysvětlením polovičního tempa růstu oproti sousedním zemím, a třetinového růstu v celosvětovém průměru, je celkově špatná ekonomická situace. Dalším významným důvodem pak je stav liberalizace na našem trhu s telekomunikačními službami - ten totiž působí prorůstově na některé skupiny uživatelů, zatímco na jiné skupiny uživatelů působí přesně opačně a silně tlumí jejich nárůst.
Jak zjišťovat strukturu uživatelů?
Struktura uživatelů českého Internetu je ještě mnohem obtížněji měřitelná, než počty připojených uzlů, a to nejen díky neujasněnosti samotného pojmu "uživatel Internetu". Pokusy zjistit strukturu uživatelů a další "demografické" údaje se obvykle ubírají dvěma principiálně odlišnými cestami: tou první jsou nejrůznější průzkumy mezi stávajícími uživateli Internetu, prováděné pomocí prostředků a možností které Internet nabízí, zatímco druhým možným přístupem jsou klasická statistická šetření mezi náhodně vybranými vzorky populace.
Problém této druhé cesty je v tom, že je prakticky nemožné najít dostatečně reprezentativní vzorek populace s přístupem k Internetu. K jeho nalezení by bylo nutné použít nejprve extrémně velký vzorek celé populace, a teprve v něm hledat podmnožinu ("podvzorek") uživatelů Internetu. Aby však tato podmnožina mohla být skutečně reprezentativní a poskytovat nezkreslené výsledky, musel by být výchozí vzorek opravdu velmi velký - což vzhledem k finanční náročnosti není dodnes únosné (resp.: dosud se nenašel nikdo, kdo by tak nákladné šetření zaplatil). Existující statistická šetření nejsou příliš věrohodná právě proto, že nepracují s dostatečně velkým a dostatečně reprezentativním vzorkem uživatelů Internetu.
Obdobným neduhem trpí i takové pokusy o získání demografických údajů, které využívají možností Internetu - například tak, že požádají uživatele o vyplnění konkrétního dotazníku. Také zde je celkový výsledek zkreslen tím, že respondenti se rekrutují jen z takových uživatelů, kteří jsou sami ochotni se takovýchto šetření zapojit. Výsledky šetření tohoto druhu je proto možné brát jako věrohodné pouze v relativním pohledu, a nikoli v pohledu absolutním - například opakovaná šetření se stejnou metodikou mohou vypovídat o relativních změnách a trendech, ale nikoli o absolutních číslech.
Uživatelé podle způsobu připojení
I bez náročných statistických šetření je ale možné rozdělit strukturu uživatelů Internetu do několika skupin, a na nich pak vysvětlit pravděpodobné příčiny výrazného zpomalení tempa růstu.
Jako rozhodující kritérium lze použít způsob připojení uživatelů: zde připadají v úvahu dvě hlavní skupiny:
- Uživatelé, kterým se vyplatí trvalé (pevné) připojení k Internetu, například pevnou linkou. Jde typicky o podnikové (firemní) uživatele, kteří provozují celé privátní sítě LAN s většími počty počítačů.
- Uživatelé, kterým se nevyplatí trvalé připojení k Internetu, a musí se připojovat dočasně, prostřednictvím veřejné telefonní sítě. Zde jde zejména o "drobné" uživatele - jednotlivce až malé a střední firmy, nebo i větší firmy které s Internetem teprve začínají.
Zásadním rozdílem mezi oběma skupinami uživatelů je to, jakým způsobem se z jejich pohledu mění náklady na přístup k Internetu: zatímco pro uživatele s trvalým připojením náklady klesají, uživatelům s dočasným připojením naopak rostou. Důsledky pak není těžké uhádnout - segment uživatelů s trvalým připojením se rozvíjí, zatímco segment uživatelů s dočasným připojením stagnuje.
Uživatelé s trvalým připojením
Uživatelé, kterým se vyplatí pořídit si pevné (trvalé) připojení k Internetu, se setkávají s již plně liberalizovaným trhem, a tudíž i s nabídkami které si vzájemně konkurují a díky konkurenci mají i přijatelné ceny (s tendencí klesat). Je to způsobené tím, že u nás již je plně liberalizované jak poskytování přístupu k Internetu jako takové (tedy činnost tzv. Internet providerů), tak i poskytování pevných datových okruhů, nutných pro připojení zákazníka k jeho Internetem providerovi. Zde si tedy zákazníci mohou sami vybírat, a nejsou odkázáni na jediného monopolního poskytovatele služby, který by jim naopak diktoval své podmínky. Ačkoli konkurence ještě není příliš velká, zejména v oblasti poskytování datových okruhů, přesto i zde již dochází k blahodárným účinkům konkurence na ceny a jejich snižování.
Důležité je samozřejmě uvědomit si, koho se tento způsob připojení týká - nejčastěji "větších" subjektů, zejména firem, různých institucí, škol atd. Tedy subjektů, které velmi často provozují vlastní sítě LAN, typicky s větším počtem uživatelů. Své připojení přitom obvykle řeší takovým způsobem, aby současně byla zajištěna i určitá bezpečnost připojené lokální sítě vůči veřejnému Internetu, tak aby se minimalizovala možnost nežádoucích průniků různých hackerů apod. V praxi to znamená, že takováto lokální síť je připojena k Internetu přes tzv. firewall. Jeho konkrétní řešení může být různé (může jít o jediný počítač "stojící" na pomezí mezi oběma sítěmi, nebo o skupinu počítačů v tzv. demilitarizované zóně mezi oběma sítěmi apod. V každém případě má ale nasazení firewallu jeden podstatný vliv na statistiky jako je výše uvedený hostcount: i když se tímto způsobem připojí k Internetu například síť o 1000 počítačích, do výsledků hostcountu se započítá pouze jeden počítač, plnící roli firewallu (resp. několik málo počítačů v demilitarizované zóně)!
Tímto trendem, který má celosvětovou působnost, lze zřejmě vysvětlit celkové zpomalení meziročních nárůstů, patrné na výše uvedených tabulkách - nově připojované uzly se do statistiky hostcountu nezapočítávají. Na druhou stranu však tento trend nedokáže vysvětlit velký pokles meziročního nárůstu u nás, zejména ve srovnání s okolními státy. Zde je třeba hledat vysvětlení někde jinde.
Uživatelé s dočasným připojením
Výrazně odlišná je situace pro takové uživatele, kterým se nevyplatí trvalé připojení k Internetu. Jde například o jednotlivce, kteří chtějí používat Internet pro svůj osobní rozvoj (například pro vzdělávání, zábavu apod.). Stejně tak ale jde o uživatele z řad "menších" podniků a firem, pro které je trvalé připojení stále příliš nákladné - obvykle proto, že jej nepotřebují, a z funkčního hlediska jim plně postačuje připojení dočasné, například pro stáhnutí elektronické pošty a příležitostné brouzdání světem WWW.
Pro takovéto uživatele připadá v úvahu prakticky pouze využití veřejné telefonní sítě, a pouze jako nouzové řešení (zejména "na cestách") pak použití mobilní sítě GSM, která dnes také umožňuje přístup k Internetu. Také pro tyto uživatele mají náklady na přístup k Internetu dvě složky: náklady na přístup k Internetu jako takovému, které jdou do kapsy příslušnému internet providerovi, a dále náklady za použití veřejné telefonní sítě. První složka nákladů přitom klesá, díky liberalizovanému trhu poskytování přístupu (i v oblasti "dočasného" připojení). Naproti tomu druhá složka má tendenci růst, v poslední době dokonce velmi výrazně - vzhledem k tomu, že na provozování veřejné telefonní síť má stále ještě monopol SPT Telecom, a nemusí čelit žádným významnějším konkurenčním tlakům (kromě několika miniaturních oblastí, kde několik alternativních operátorů nepředstavuje žádnou faktickou konkurenci).
Zajímavý je určitě i poměr obou složek s přesně opačnými tendencemi růstu: druhá složka, s tendencí růst, je totiž dnes mnohem významnější, než složka první, navíc s tendencí klesat. Plnohodnotné připojení k Internetu lze dnes pořídit již za cca 500,- Kč měsíčně, a při určitém omezení (například jen na dobu mimo špičku či jen na poštu) dokonce ještě výrazně méně. Absolutní výše druhé složky samozřejmě silně závisí na chování konkrétního uživatele, a je velmi těžké najít nějaký směrodatný průměr. Většina nezávislých zdrojů uvádí hodnoty v řádu od 1000,- korun výše, ale pravdou je, že až dosud měli uživatelé relativně širokou možnost ovlivňovat výši svého telefonního účtu za připojení k Internetu tím, že se chovali určitým konkrétním způsobem (zejména: připojovali se jen na nezbytně krátkou dobu, a hned se zase odpojovali). Nejnovější změny tarifů, které zavádí SPT Telecom od roku 1999 speciálně pro přístup k Internetu, však zcela cíleně eliminují takovouto možnost "úsporného chování" (tím, že krátké připojení penalizují pomocí tzv. sestavovacího poplatku, čímž se náklady na tato krátká připojení zvyšují i o více než 100 procent). Podrobněji viz tento samostatný článek
Kde je největší potenciál růstu?
Jestliže "hostcount" v naší národní doméně ukazuje na velký propad meziročního nárůstu, pak jeho relativní část (tj. relativní pokles vzhledem k okolním zemím a celosvětovému průměru) je zřejmě nutné připsat na vrub právě "menším" uživatelům, kteří se musí připojovat prostřednictvím veřejné telefonní sítě. Přitom právě zde by jistě byl největší potenciál růstu uživatelů Internetu, i celkové "informatizace" společnosti.
Větší firmy a podniky již z velké části na Internetu jsou, a potenciál dalšího růstu zde již není příliš velký - subjekty tohoto typu se spíše soustřeďují na intenzivnější a kvalitnější využití Internetu, zatímco fázi "živelného" připojování k Internetu již mají za sebou. Nejpodstatnější je ale spíše jiný faktor - pro tyto "větší" subjekty, které na Internetu ještě nejsou, představují náklady na připojení relativně nízkou překážku, kterou není tak těžké překonat. Jejich rozhodování o tom, zda se k Internetu připojit či nikoli, je proto závislé spíše na jiných faktorech než čistě ekonomických (například na celkové firemní strategii, obavách o bezpečnost sítě, obavách o efektivnost vlastních zaměstnanců apod.). I z tohoto důvodu zde potenciál dalšího růstu není příliš veliký.
Naproti tomu u "menších" uživatelů je potenciál pro další rozvoj výrazně větší. Zde existuje obrovský segment "domácích" uživatelů, který je zatím "zasažen" Internetem jen velmi málo. Také drobní podnikatelé, malé firmy a nejrůznější další "drobné" subjekty by mohly připojením k Internetu velmi získat. Pro ně jsou ale náklady na připojení velmi podstatné, a podstatný je i trend směřující k jejich zvyšování. Z pohledu těchto uživatelů jsou tyto náklady významnou bariérou, kterou musí při svém rozhodování o připojení či nepřipojení k Internetu překonávat - a samozřejmě čím větší bude tato bariéra, tím větší budou potřebovat motivaci, aby ji dokázali (mohli, chtěli) překonat. Proto dokud budou u nás náklady na připojení vysoké a budou dále růst, nelze očekávat žádné zvýšení tempa růstu českého Internetu, Spíše právě naopak.