Bude Microsoft rozdělen na dvě části?

Soudce oblastního soudu Jackson již vynesl svůj verdikt: Microsoft má být rozdělen na dvě části a jejich chování regulováno striktními pravidly. Nicméně vše ještě může dopadnout úplně jinak.

Ve středu odpoledne místního času vynesl soudce oblastního soudu Thomas Penfield Jackson svůj finální verdikt v antimonopolní kauze proti Microsoftu. Jeho konkrétní znění není žádným větším překvapením, protože téměř doslova přebírá dříve zveřejněný návrh žalující strany (kterou je v současné době ministerstvo spravedlnosti USA a 17 států Unie), viz tento můj předchozí článek.

Přesto ale byl Jacksonův výrok pro mnohé pozorovatele překvapením, a to zejména kvůli tvrdým slovům, které soudce vyslovil na adresu Microsoftu v doprovodném memorandu. Doslova řekl, že Microsoft se choval jako „untrustworthy“ (nedůvěryhodný) a jeho tvrzení byla „uningenuous“ (neupřímná). Podle mnoha nezávislých komentářů se tak soudce otevřeně pasoval do role člověka zaujatého vůči Microsoftu, což může sehrát dosti významnou roli při posuzování celé kauzy v odvolacím řízení. A to určitě přijde, protože šéf Microsoftu se již vyjádřil zcela explicitně:

„Proti tomuto rozhodnutí se odvoláme a jsme přesvědčeni, že máme pro odvolání velmi dobrou pozici.“

Co verdikt požaduje?

Verdikt (rozsudek oblastního soudu) požaduje dvě základní opatření:

• Požaduje rozdělení stávajícího Microsoftu na dvě části. Návrh konkrétního rozdělení by měl připravit sám Microsoft a měl by jej předložit do 4 měsíců. Verdikt soudu přitom předepisuje pouze to, že řez by měl být veden tak, aby oddělil tvorbu operačního systému od aplikací, ale již nepředjímá, která část „zůstane“ a která se „odštěpí“ (samotný text používá pojmy jako: Separated Business a Remaining Business („oddělený“ podnik a „zbylý“ podnik), ale neříká, který je který.
• Předepisuje konkrétní pravidla fungování (chování) oběma vzniklým částem, a to s účinností do 90 dní. Tato pravidla stanovují jak vzájemné chování obou „půlek“ Microsoftu mezi sebou, tak i vůči ostatním subjektům — oba dílčí subjekty si obecně nesmí poskytovat žádnou exkluzivitu a jejich vzájemné vztahy by měly být principiálně stejné jako vztahy se třetími subjekty — například v tom smyslu, že informace, které si předávají mezi sebou, musí být současně dostupné i ostatním subjektům (jde například o specifikace API). Ostatním subjektům by (rozpůlený) Microsoft také měl umožnit vlastní konfigurování operačního systému, včetně modifikací procesu bootování, startovacích adresářů a volby úvodní stránky. Předepsané chování se týká například i cenové politiky, kterou Microsoft musí zprůhlednit a skoncovat s praktikami zvýhodňování některých partnerů (mj. by měl na webu zveřejnit cenové podmínky pro 20 největších partnerů OEM). Další podrobnosti jsem popisoval již v tomto minulém článku.

Zřejmě největší boj se ještě před vynesením rozsudku strhnul o rozsah, v jakém bude muset Microsoft zveřejnit svá API (aplikační programová rozhraní). Právě rozhraní API jsou totiž klíčem k efektivnímu využití operačního systému i případného middlewaru — protože pokud někdo nezná jejich úplné specifikace, nemůže plně využít schopností příslušných softwarových komponent, a je tudíž v zásadní nevýhodě oproti tomu, kdo plné specifikace zná. Microsoft se v procesu vyjadřování a připomínkování návrhů protistrany velmi snažil prosadit definici API jako výhradně vnějšího rozhraní a vložit do navrhovaného verdiktu explicitní větu o tom, že jej nic nezavazuje zveřejňovat svá interní rozhraní. Nakonec se v textu rozsudku objevila formulace, která říká, že Microsoft musí plně zveřejnit veškerá API mezi operačním systémem, aplikacemi a případným middlewarem.

Jak zareagoval Microsoft?

Reakce Microsoftu na verdikt soudu na sebe nenechala dlouho čekat a také nebyla nijak mírná. Osobně mne docela překvapil následující výrok (cituji z tiskové zprávy českého Microsoftu č. 45):

„Je to zřetelně nejmasivnější pokus o vládní regulaci průmyslu v historii a byl naplánován vládou a učiněn tímto rozsudkem bez jediného dne výslechu svědků u soudu a podrobného zkoumání důkazů.“

Co se tedy celou tu dobu vyšetřovalo a zkoumalo, kdo podával návrhy a protinávrhy a vedl jednání o případném smíru, když nyní Microsoft tvrdí, že ani jeden den nebyli slyšeni svědci a zkoumány důkazy? Bill Neukom, výkonný viceprezident Microsoftu pro právní otázky, šel dokonce ještě dále, když zopakoval tvrzení o absenci slyšení a zkoumání důkazů a přidal tvrzení, že za vším je také konkurence Microsoftu:

„Tento bezprecedentní krok proti společnosti Microsoft byl naplánován naší konkurencí, připraven vládou a proveden tímto rozsudkem, aniž byl věnován jediný den výpovědím svědků nebo podrobnému zkoumání důkazů před soudem.“

Nyní je tedy již definitivně potvrzeno, že Microsoft se proti rozsudku odvolá k odvolacímu soudu — a současně s tím se bude snažit o pozastavení platnosti rozsudku okresního soudu, tak aby jím stanovené lhůty nezačaly běžet. Představitelé Microsoftu jsou poměrně sebevědomí a věří ve vlastní úspěch, jak ostatně dokládá toto vyjádření:

„Je to začátek nové kapitoly v tomto případu,“ řekl Bill Gates, předseda představenstva a hlavní softwarový architekt společnosti Microsoft. „Máme pro odvolací řízení velmi silnou pozici a doufáme, že se v odvolacím procesu všechny záležitosti vyřeší a jednou provždy bude tento případ za námi.“

Odvolací soud přitom již jednou v podobné kauze (šlo o integraci Exploreru do Windows 98) skutečně zvrátil výrok oblastního soudu a rozhodl ve prospěch Microsoftu. Všeobecně se soudí, že ani tentokrát není Bill Gates a jeho firma u odvolacího soudu bez šancí buďto zcela zvrátit verdikt o své vině, nebo alespoň výrazně změnit uložená nápravná opatření.

Takže nic ještě nekončí, středeční rozsudek oblastního soudu je jen dalším krokem v celé antimonopolní kauze a na definitivní konec (i na jeho podobu) si budeme muset ještě počkat.