USA vs. Microsoft: Jaký je věcný nález?Soudce Thomas Pennfield Jackson koncem minulého týdne zveřejnil svůj věcný nález v antitrustové kauze proti společnosti Microsoft. Není to ještě žádný finální verdikt, ale pouze zhodnocení faktů z pohledu soudu. Je to opravdu hutné čtení. A nikterak radostné... Společnost Microsoft Corporation čelí v současné době v USA široce medializované antitrustové kauze, ve které je viněna z porušování pravidel volné soutěže. Vyšetřování se táhne od října loňského roku, odkdy probíhají výslechy svědků, shromažďují se důkazy a hledají další relevantní podklady. Konečný verdikt soudu v celé kauze je sice ještě daleko, ale již dnes je veřejně dostupný věcný nález soudu (Findings of Fact) - tedy vlastně jakési zhodnocení faktů, které se soudu podařilo získat, a jeho interpretace těchto faktů.
Co nález obsahuje? V tomto článku se nechci zamýšlet nad širšími souvislostmi, ani spekulovat nad možnými důsledky tohoto věcného nálezu pro budoucí rozhodnutí soudu. Na to bude ještě dost času i příležitostí. Spíše bych se zde rád soustředil na samotný obsah zveřejněného nálezu - tedy na to, k jakým závěrům soudce Jackson dospěl. Ještě předtím bych rád zdůraznil, že jde o mou osobní interpretaci obsahu zmíněného dokumentu (originál je např. zde, překlad citovaných pasáží je můj vlastní). Věcný nález soudu podle mého názoru obsahuje tato tři klíčová zjištění:
V jakém smyslu má Microsoft monopol?
V kapitole III, nazvané: "Síla Microsoftu na relevantní části trhu", je již v prvním bodu (č. 33) uvedeno, v jakém smyslu chápe věcný nález postavení Microsoftu za monopolní: Microsoft má takovou moc a sílu na trhu operačních systémů pro počítače PC na intelské platformě, že pokud by se rozhodl využít svou moc při stanovení cen, mohl by si účtovat za svá Windows podstatně více, než kolik by bylo možné na trhu otevřeném konkurenci. Kromě toho by tak mohl činit po dostatečně dlouhou dobu, aniž by přitom musel přepustit pro něj nepřijatelnou část trhu konkurenci. Jinými slovy, Microsoft má sílu monopolu na relevantní části trhu. Ještě malá poznámka k překladu: V originálu se hovoří o "monopoly power", což je nutné překládat jako "moc" či "sílu", a ne jako "postavení" (position). Autoři chtěli zřejmě zdůraznit skutečnost, že nejde o nějaké formální "postavení" (jako třeba u našeho SPT Telecom), ale o schopnost se jako monopol fakticky chovat. Další bod (č. 34) vyjmenovává tři hlavní skutečnosti, které dokládají, že Microsoft má "sílu monopolu": Shrnuto: existují tři hlavní skutečnosti dokládající, že Microsoft má sílu monopolu. Za prvé, podíl Microsoftu na trhu operačních systémů pro intelská PC je extrémně velký a stabilní. Za druhé, dominantní podíl na trhu, který Microsoft má, je chráněn vysokou bariérou, kterou musí překonat nové subjekty vstupující na existující trh. Za třetí, a to z větší části v důsledku této bariéry, zákazníci Microsoftu nemají žádné komerčně životaschopné alternativy k Windows. Dalších 35 bodů věcného nálezu (až do bodu 66 včetně) pak podrobněji rozvádí konkrétní skutečnosti a příklady, kdy se Microsoft choval jako monopol. Jako jeden z konkrétních projevů monopolního chování je uváděno to, že Microsoft cítil, že má velkou volnost ve stanovování ceny svých produktů. V bodu 63 je uveden příklad z roku 1997, týkající se stanovení ceny za upgrade na Windows 98 z dřívějších Windows 95: Studie Microsoftu z listopadu 1997 odhaluje, že firma si mohla účtovat 49 dolarů za upgrade na Windows 98 - přičemž není důvod myslet si, že tato cena by byla pro Microsoft prodělečná. Současně s tím ale studie dospěla k závěru, že cenou maximalizující výnosy je 89 dolarů. Microsoft zvolil vyšší cenu.
Jak Microsoft potíral konkurenci?
Největší část celého věcného nálezu je věnována tomu, jak se Microsoft choval vůči ostatním firmám. Obecně by asi jeho taktiku šlo nazvat taktikou "cukru a biče" - kdo byl ochoten přijmout požadavky Microsoftu a přizpůsobit se jim, ten za to mohl získat zajímavé výhody. Tomu, kdo nebyl ochoten se přizpůsobit, Microsoft začal klást do cesty překážky. Poměrně podrobně je tento přístup rozváděn u tzv. middlewaru, kterého se Microsoft zřejmě bál nejvíce - protože snižuje bariéru, kterou musejí překonat ti, kteří chtějí přijít na trh s novými aplikacemi. Middleware totiž vytváří sadu aplikačních rozhraní (API), na kterých je možné stavět další aplikace, aniž by bylo třeba realizovat ty funkce, které již v middlewaru realizovány jsou. V bodu 68 nálezu se praví: Technologie middlewaru... dokáží snížit bariéru náročnosti pro nové aplikace. Microsoft si uvědomoval, že rozhraní API nabízená middlewarem by přilákala velký zájem vývojářů a jejich nabídka by byla tak početná a různorodá, že by dala vzniknout významnému a neustále rostoucímu počtu plnohodnotných aplikací, které by byly zcela (či alespoň z větší části) vystavěny právě na middlewarových rozhraních API. Aplikace založené na middlewaru by také byly potenciálně snadno přenositelné z jednoho operačního systému na jiný. V další části je velmi podrobně popisována historie vztahu Microsoftu k firmě Netscape a jejímu browseru. Podstatou bylo to, zda Navigator bude plnohodnotný produkt, který bude nabízet vlastní API na kterém by mohly "vyrůstat" další aplikace (jak chtěla firma Netscape), nebo zda Navigator bude sám pouze "přidanou hodnotou" vystavěnou nad API Microsoftu bez toho, že by sám vytvářel vlastní rozhraní API (jak chtěl Microsoft). Postoj Microsoftu charakterizuje např. bod 85: Jednoduše řečeno, pokud by Navigator zpřístupnil vlastní API, která by soutěžila o pozornost vývojářů s internetovými API, které Microsoft plánoval začlenit do své platformy, považoval by Microsoft firmu Netscape za narušitele svého výsostného území. Nález soudu je v této části dosti konkrétní - uvádí například to, jak Microsoft vázal rychlost poskytnutí specifikací jednoho svého API (RNA, Remote Network Access - nutný pro vývoj verze Navigatoru pro Windows 95) na to, zda Netscape přistoupí na požadavky Microsoftu (nebo nikoli). Bod 90: Zástupce Microsoftu J. Allard řekl Barksdalovi [zástupci Netscape], že způsob, jakým obě společnosti završí své jednání [v červnu 1995], určí, zda Netscape dostane specifikace rozhraní API RNA okamžitě, nebo až za tři měsíce. Bod 91: Přestože Netscape odmítl vstoupit do "zvláštního vztahu" s Microsoftem, jeho představitelé se ani v týdnech následujících po červnovém jednání nepřestali dožadovat API RNA. I přes naléhání však Microsoft nepředal firmě Netscape požadované API dříve než na konci října 1995, tedy (jak Allard varoval) více než tři měsíce poté. Toto zpoždění přinutilo Netscape odložit uvedení jeho nového browseru pro Windows 95 až na dobu hodně po uvedení samotných Windows 95 (a Internet Exploreru) v sprnu 1995. V důsledku toho byl Netscape vyřazen ze hry po větší část tehdejšího nákupního období. V další části textu jsou podrobně rozebírány i další praktiky Microsoftu, který se snažil postupně vytlačit browser Navigator z trhu - včetně popisu toho, jak jednal s OEM prodejci i dalšími svými partnery a jak postupně zabudovával kód realizující funkčnost browseru hluboko do operačního systému, čímž ze svého browseru učinil integrální a fakticky neodstranitelnou součást Windows. Bod 161: Microsoft svázal Internet Explorer s Windows 95 tím, že umístil specifický kód pro brouzdání do stejných souborů jako kód, který zajišťuje funkce operačního systému. Počínaje verzí Internet Exploreru 3.0 a OSR 2 pro Windows 95 v srpnu 1996 Microsoft nabízel pouze verzi Windows 95, ve které specifický kód pro brouzdání sdílel stejné soubory, na kterých byly závislé i "ne-brouzdací" funkce operačního systému.
Jak Microsoft poškozoval spotřebitele?
Nález soudu dospívá ve svém závěru k přesvědčení, že Microsoft na jedné straně prospíval uživatelům (bod 408: mj. zlepšil a zlevnil prostředky pro brouzdání, přispěl k rozšíření Internetu a zlevnění přístupu). Na druhé straně ale i poškozoval spotřebitele, a to zejména tím (bod 409), že podnikal cílené akce zaměřené na zachování vysoké vstupní bariéry pro tvůrce nových aplikací, a tím chránil svou "sílu monopolu" proti hrozbám zejména od middlewaru v podobě browseru firmy Netscape a implementace technologie Java firmy Sun. Bod 409: Mnohé z těchto akcí poškodily spotřebitele způsoby, které jsou okamžitě a snadno identifikovatelné. Způsobily však také méně přímé, leč přesto vážné a dalekosáhlé škody tím, že zdeformovaly konkurenci. Z přímých a okamžitě viditelných škod cituje nález soudu hlavně to, že uživatelé neměli na výběr mezi verzí Windows s a bez softwaru pro brouzdání, museli vždy nést náklady na plnou verzi a jejich případná volba jiného browseru byla značně ztížena. Kromě toho Microsoft efektivně zabránil OEM prodejcům, aby mohli více respektovat potřeby zákazníků a například pomocí vlastních instalačních sekvencí lépe vybavili své produkty a učinili je více user-friendly. Bod 410: Microsoft připravil spotřebitele o softwarové inovace, které by nejspíše považovali za hodnotné - pokud by se tyto inovace vůbec směly dostat na trh. Pokud jde o deformaci konkurence, zde je nejvíce citován příklad Navigatoru a Javy jako dvou technologií z kategorie middlewaru schopných snížit onu často citovanou vstupní bariéru pro tvůrce nových aplikací. Bod 411: Není dost důkazů k posouzení, zda by Navigator a Java dokázaly zažehnout skutečnou konkurenci na trhu operačních systémů pro intelská PC nebýt aktivit Microsoftu. Je ale zřejmé, že Microsoft zpozdil a možná úplně eliminoval proces, kterým tyto dvě middlewarové technologie mohly usnadnit zavedení konkurence na velmi důležitý trh. Nejcitovanější zřejmě bude v médiích závěrečný odstavec celého věcného nálezu (bod 412), který zní takto: Nejškodlivější je zpráva, kterou aktivity Microsoftu daly každé společnosti s potenciálem přinášet inovace do počítačového průmyslu. Skrze své chování k firmám jako Netscape, IBM, Compaq, Intel a dalším Microsoft předvedl, že využije svou úžasnou tržní sílu a obrovské zisky k tomu, aby poškodil kteroukoli firmu, která by chtěla rozvíjet činnosti zvětšující konkurenci vůči některému z hlavních produktů Microsoftu. Historie dosavadních úspěchů Microsoftu v poškozování takovýchto firem a potlačování inovací brání investicím do takových technologií a podnikatelských aktivit, které by potenciálně mohly ohrozit Microsoft. Konečným důsledkem je pak to, že některé inovace, které by spotřebitelům skutečně prospěly, nikdy nenastanou - z toho prostého důvodu, že se neshodují s vlastními zájmy Microsoftu. Jak reaguje Microsoft?
Společnost Microsoft samozřejmě nemohla nechat zveřejnění věcného nálezu soudu bez povšimnutí.
Bill Gates již zveřejnil svůj dopis zákazníkům, partnerům a akcionářům (originál zde). V něm uvádí, že "zdvořile nesouhlasí s celou řadou bodů v nálezu soudu a doufá, že americký právní systém nakonec potvrdí, že aktivity a inovace Microsoftu byly poctivé a legální". Za klíčové pro celou kauzu považuje Bill Gates to, "zda úspěšná americká firma může pokračovat ve zlepšování svých produktů ve prospěch spotřebitelů". Tady si dovolím přece jen vyslovit určité hodnocení a vlastní názor: nejde o to, zda Microsoft smí, nebo nesmí zlepšovat své produkty. Spor je o tom, kam až smí Microsoft zajít v prosazování svých vlastních inovací na úkor snah jiných subjektů, které si také hledají své místo na trhu. Posoudit míru únosnosti, za kterou již začínají nekalé praktiky, a rozhodnout o nejvhodnější formě eventuální nápravy, rozhodně nebude lehké.
|
