Co nového v oblasti připojení k Internetu?

DattelKabel rozjíždí Internet po kabelové televizi (službu Mistral) a Internet OnLine doplnil své portfolio o bezdrátové připojení (skrze síť Eridan). Klesají ovšem i ceny klasických pevných linek.

V poslední době jsme svědky zajímavých událostí na poli připojování k Internetu. Týká se to jak vysokorychlostních přípojek, určených spíše pro "větší" uživatele, tak i řešení, která směřují spíše ke středním až velmi "malým" uživatelům - tedy i do domácností.

DattelKabel a jeho Mistral

Na včerejší tiskové konferenci představil pražský DattelKabel veřejnosti svou novou službu, kterou hodlá nabízet pod jménem Mistral. Jde o připojení k Internetu prostřednictvím kabelových televizních rozvodů, které bude, resp. již je dostupné v určitých částech Prahy. Služba Mistral je totiž nabízena od počátku října, po předchozím pilotním provozu. Na tiskovce sice byla předvedena mapa všech oblastí, kde by služba měla být dostupná, ale v tiskových materiálech mapa není obsažena (a nerad bych zde citoval neúplné údaje, které jsem si stačil zapsat). Provozovatelé slíbili, že tato "mapa pokrytí" bude od pondělí dostupná na jejich WWW serveru. Obecně asi lze předpokládat, že půjde právě a pouze o ty oblasti, kde DattelKabel nabízí své služby v oblasti kabelové televize.

Zajímavá je samozřejmě cena: ta je tvořena pouze poplatky za objem přenesených dat a nemá žádnou paušální část. Takže když například odjedete v létě na celý měsíc pryč, neplatíte nic. Závislost ceny na objemu přenesených dat není lineární, ale je velmi "jemná" - platíte za každý přenesený megabyte (do kterého se ale počítají data přenesená oběma směry). Při nejnižších objemech je cena za 1 MB nejvyšší, a při vyšších objemech cena za 1 MB skokovitě klesá. Vše naznačuje následující tabulka, která se týká připojení 1 PC (ceny jsou bez DPH), podrobný ceník najdete zde:

Pokud například přenesete 1 GB za měsíc, zaplatíte 20 x 9,40 + 80 x 5,50 + 400 x 3,80 + 500 x 3,50 neboli 188 + 440 + 1520 + 1750 = 3898,- Kč (bez DPH).

Důležité je, že DattelKabel rozlišuje mezi připojením jednotlivého počítače (kterého se týká předchozí výpočet a tabulka) a připojením celé sítě LAN, kde je celková cenová hladina o něco vyšší - viz obrázek zcela dole (srovnání modré a fialové křivky). Rozdíl přitom není jen v ceně za přenesená data, ale i v aktivačním poplatku, který není nulový: pro jednotlivý počítač je aktivační poplatek 1904,- Kč (a je možné jej platit i na splátky) a pro připojení LAN je individuální. Hlavní rozdíl je ale v tom, že připojení jednotlivého počítače je řešení, které používá "jednoduchý" kabelový modem, zatímco připojení celé sítě LAN vyžaduje kabelový modem kombinovaný s routerem (směrovačem).

kabelový modem NeMo

Osobně mi nepřipadá příliš rozumné rozlišovat připojení jednotlivého počítače a celé sítě v situaci, kdy je zpoplatňován výhradně přenos dat - to jsou megabyty dat různé podle toho, jestli je generuje samostatný počítač, nebo uzel sítě? Přeci pro síť DattelKabelu představují stejnou zátěž. Nechť se liší aktivační poplatky a jednorázové pořizovací náklady (když se jednou instaluje jednoduchý modem, a podruhé router), ale pak by již měla být samotná data zpoplatňována stejně. Vždyť uživatel si může zaplatit připojení 1 počítače, ale na něm si zřídit proxy bránu (například pomocí WinRoute, 602 Lan Suite apod.) a za tento počítač si ve vlastní režii připojit celou další síť. Pokud to neudělá nějak nešikovně, provozovatel kabelové sítě to vůbec nezjistí a jediné, co "vidí", je celkový objem dat přenášených všemi počítači.

SPT Telecom nabízí bezdrátový přístup k Internetu

SPT Telecom, prostřednictvím své dceřinné divize Internet OnLine, dosud nabízel pouze obě "krajní" varianty připojení k Internetu, neboli klasické pevné připojení, a pak připojení komutované. Oblast, kterou dosud neměl pokrytou, je "prostředek", neboli bezdrátové připojení s omezeným objemem přenesených dat, určené především pro "malé" až "střední" uživatele. Právě v této oblasti jeho konkurence získávala asi nejvíce, a tak krok IOL vstoupit i do této oblasti není zase až tak překvapivý.

Co ale považuji za docela překvapivé, je konkrétní způsob, jakým tak IOL učinil. U společnosti velikosti IOL, se zázemím v podobě celého SPT, bych očekával, že se do této oblasti pustí vlastními silami. Místo toho se ale IOL rozhodl spojit síly s jiným providerem, který bezdrátové připojení již určitou dobu nabízí. Jde o společnost SNISNET a její síť Eridan. Dovolím si zde připomenout svůj dřívější článek , kde jsem historii této sítě popisoval podrobněji - za zmínku jistě stojí skutečnost, že Eridan se po předchozí dřímotě probral k životu poté, co získal životodárnou investiční infuzi od IPB, která do tohoto projektu vstoupila. Jedním z konkrétních důsledků spojenectví s Telecomem je zřejmě to, že připojení samotného Eridanu k Internetu postupně přechází do režie SPT Telecom (který poskytuje základní internetovou konektivitu).

SPT Telecom, přesněji jeho Internet OnLine, tedy nyní nabízí svou novou službu bezdrátového připojení, spočívající v tom, že IOL fakticky připojí své zákazníky k síti Eridan patřící nadále SNISNETu. Nová služba se jmenuje Internet OnLine Wireless a zatím nabízí jen jeden tarifní program jménem AIR 1, který přijde uživatele na 5400,- Kč měsíčně (včetně přenosu 1 GB dat, přičemž každých dalších 250 MB stojí 1000,- Kč). Podrobněji viz zde.

Zajímavé je na celé věci i to, že samotný SNISNET po navázání spolupráce s IOL nepřestal poskytovat své dosavadní služby, tj. sám (resp. přes své dealery) také připojuje své zákazníky k Eridanu - ovšem za své vlastní ceny, které se v zásadě nezměnily a jsou jiné než ceny IOL! Zatímco u IOL přijde připojení s 1 GB přenesených dat na již citovaných 5400,- Kč měsíčně, u SNISNETu to stojí jen 3800,- (opět s 1 GB v ceně). Rozdíl je v "jemnosti", s jakou jsou účtována data přenesená navíc: u IOL se platí za každých 250 MB, zatímco u SNISNETu za každých 100 MB (ale v přepočtu na 1 MB se platí stejně).

Obě nabídky ovšem nejsou plně srovnatelné pouhým porovnáním ceny za objem přenesených dat. Jsou mezi nimi i zásadnější rozdíly - například v tom, že IOL (soudě podle jeho WWW stránek s popisem služby) podporuje to, aby si zákazníci na jednu přípojku dané ceny připojovali více počítačů (pomocí proxy bran či zařízení fungujících na principu NAT), zatímco SNISNET si za povolení instalovat vlastní proxy server účtuje 1000,- měsíčně, a za možnost provozovat vlastní WWW, FTP či poštovní server dokonce 2000,- měsíčně.

Jaké je srovnání?

Přehledné srovnání průběžných nákladů na výše popisované způsoby připojení ukazuje následující obrázek. Do něj jsem pro úplnost srovnání dokreslil ještě nejlacinější klasickou pevnou linku, o které vím - je to Czech-Net Profi Pack, který za 4900,- měsíčně nabízí pevnou linku s rychlostí 28,8 kbps, a to včetně místního asynchronního okruhu (pronajatého od SPT Telecom).

Z grafu je na první pohled patrné, v čem je přednost kabelové přípojky - v tom, že dokáže nejlépe vyhovět uživatelům s velmi malými nároky na objem přenesených dat, což budou asi hlavně příležitostní domácí uživatelé. U vyšších objemů přenesených dat, zhruba od hranice 1 GB, pak jsou služby Mistral, IOL Wireless i Eridan v podání SNISNETu podobné, a hlavní rozdíl mezi nimi je jednak v "granularitě" (jemnosti účtování), jednak v tom, zda jde o připojení jednotlivého počítače, nebo celé sítě. Zajímavé je, že poměrně brzy (cca od hranice 1,3 GB) začíná být výhodnější, alespoň pokud jde o cenu za objem skutečně přenesených dat, nejlacinější klasická pevná linka (na obrázku červeně).

Pokud jde o přenosovou rychlost, zde obecně platí, že u kabelových a bezdrátových přípojek bývá průměrná rychlost dosti vysoká (např. v řádu stovek kilobitů) a často je garantována i minimální rychlost (např. 64 kbps). Vše je umožněno tarifikací podle objemu přenesených dat, protože pak je providerovi víceméně jedno, jakou rychlost uživateli fakticky poskytne. Pokud by ale připojení uživatele bylo tarifikováno paušálně, a ne podle objemu dat, pak je velmi podstatná maximální přenosová rychlost - u pevné linky uvažované v grafu je "pouhých" 28,8 kbps. Tento handicap, který se v praxi může ale nemusí příliš projevovat, je ale na druhé straně kompenzován jinou výraznou předností: nenutí uživatele myslet na to, zda nestahuje něco zbytečně. Třeba obrázky na WWW stránkách - při "čisté" tarifikaci podle objemu dat, například v rámci služby Mistral, si dovedu představit, jak si uživatelé vypínají stahování obrázků, aby šetřili objem přenesených dat. To ale určitým způsobem degraduje využití Internetu jako takového (podobně jako jej degraduje tarifikace založená na délce připojení, která nutí uživatele neustále "myslet na hodinky").