Kulatý stůl zahájil letošní Invex

Zahajovací akcí letošního Invexu byla reprezentativně obsazená beseda u kulatého stolu. Byla věnována problematice budování informační společnosti v ČR. Zdánlivě nezáživné téma však přineslo zajímavé překvapení - ukázalo se, že vedle návrhu zákona o elektronickém podpisu z dílny SPIS-u se rodí ještě konkurenční návrh z kuchyně ÚSISu.

Již na samotném zahájení letošního Invexu se celkem názorně ukázalo, že za uplynulý rok se u nás přece jen událo něco pozitivního v oblasti nástupu informačních technologií do života celé naší společnosti. Dřívější ročníky Invexu se ještě odehrávaly za demonstrativního nezájmu našich státnických a politických špiček. V loňském roce už to bylo poněkud lepší, špičky státní správy a politici se přijeli podívat, ale ještě toho neměli moc co říci. Například ministr dopravy a spojů Antonín Peltrám, který vystupoval při obdobném zahájení v loňském roce, hovořil hlavně o kongescích (rozuměj: zácpách) v dopravě a pochvaloval si nový příjezdový tunel k výstavnímu areálu, ale k tématu telekomunikací neměl co říci (natož pak k informačním technologiím).

Letos už byla situace jiná, protože na jaře vláda schválila svou koncepci budování informační společnosti v ČR - dokument "Státní informační politika", a tak zahajovací akce letošního Invexu mohla být věnována právě této problematice.

Obsazení kulatého stolu bylo reprezentativní: za vládu přijel její místopředseda a ministr financí, současně předseda Rady vlády pro informační politiku pan Mertlík, z ministrů dále pan Bašta (který byl před rokem na ministerské konferenci o e-commerce v Ottavě), a náměstkyně ministra vnitra prof. Strecková. Za poslance byl přítomen pan Mlynář, za exposlance autor zákona o svobodě informací pan Kužílek, za autory nového zákona o elektronickém podpisu doc. Smejkal a dále primátor Ostravy pan Tošenovský a prezident SPISu pan Bahenský. Kdo naopak chyběl, byl předseda Úřadu pro státní informační systém pan Berka, který se omluvil z rodinných důvodů a poslal za sebe svého náměstka Kratochvíla.

Konkrétní zaměření Státní informační politiky pak pan Mertlík vidí v následujících směrech:

• Směrem do státní správy (a samosprávy) tak, aby se tyto složky vyvarovaly různých duplicit a zlepšily vlastní efektivnost a dále, aby se neuzavíraly do sebe, ale naopak sloužily i veřejnosti a jejím potřebám.
• Směrem "ven" tvorbou zákonů a dalších legislativních opatření, které by realizovaly potřebný legislativní a regulační rámec. Zde byl konkrétně zmiňován právě se rodící zákon o Informačních systémech státní a veřejné správy (ISVS, který nahrazuje původní ideu homogenního Státního informačního systému, vzniklého na zelené louce, a nahrazuje ji propojením již existujících informačních systémů). Dále byl zmiňován nový zákon o ochraně osobních údajů, který vládou dokonce již prošel. A konečně pan Mertlík explicitně zmínil i zákon o elektronickém podpisu, který má být připravován Úřadem pro státní informační systém.
• Směrem ke kultivaci tržních vztahů, neboli k větší efektivní dostupnosti informací pro korektní podnikatelské prostředí (zde byl konkrétně jmenován Obchodní rejstřík, metaregistr ARES či registr živnostenského podnikání a hovořilo se i o připravovaném zpřístupnění katastru nemovitostí a dalších registrech).

Ještě před tímto klíčovým vystoupením místopředsedy Mertlíka se jednotliví panelisté vyjadřovali k tomu, co považují ze svého pohledu za hlavní priority. Například poslanec Mlynář mluvil o tom, že hodlá předložit návrh zákona o elektronickém podpisu vypracovaný SPISem (coby poslaneckou iniciativu, ke které se již podařilo získat podporu dalších tří parlamentních stran), a dále se hodlá zabývat návrhem nového zákona o telekomunikacích, ve kterém chce prosadit změnu některých pasáží, které považuje za nesprávně řešené (zmiňoval konkrétně otázku přístupu k páteřním sítím).

Místo jednoho návrhu zákona hned dva

K zajímavému obratu došlo v okamžiku, kdy místopředseda Mertlík zmínil návrh zákona o elektronickém podpisu z provenience ÚSISu. Měl jsem pocit, že nejsem v sále sám, kdo měl za to, že návrh zákona o elektronickém podpisu v paragrafovaném znění vzniká pouze na půdě SPISu (fakticky jej připravují pánové Smejkal a Mates na základě poptávky SPISu) a že dřívější snahy Úřadu pro státní informační systém zaměřené stejným směrem zůstaly u návrhu věcného záměru zákona. Na půdě SPISu ostatně začal celý návrh vznikat právě proto, že aktivity ÚSISu "usnuly" a vznik tolik potřebného zákona byl v nedohlednu (pročež se SPIS chopil vlastní iniciativy).

Celý včerejší kulatý stůl byl spolupořádán SPISem a jedním z hlavních důvodů jistě bylo podpořit vlastní návrh zákona o elektronickém podpisu. V průběhu diskuse však zaznělo, že ÚSIS pokračuje v práci na návrhu zákona o elektronickém podpisu, že tento jeho návrh dokonce již prochází legislativní radou vlády (což potvrdil ministr Bašta) a že do Parlamentu bude tento návrh jako vládní překládat právě místopředseda Mertlík. Takže se v Parlamentu zřejmě sejdou dva konkurenční návrhy, poslanecký a vládní.

Zajímavosti z diskuse

V rámci kulatého stolu zbyl určitý prostor i na dotazy z pléna. Jedním z nich bylo to, zda současné registry, veřejně dostupné po Internetu, neporušují pravidla nakládání s osobními daty. První odpověď přišla od místopředsedy Mertlíka a byla negativní: zpřístupněním obsahu těchto registrů na Internetu se nemění statut poskytovaných informací. Ty byly veřejné už dříve, jen k jejich faktickému získání bylo potřeba učinit určité konkrétní úkony (například pro výpis z Obchodního rejstříku se muselo jít žádat na příslušný rejstříkový soud). Přitom veřejný charakter obsah příslušných registrů (či: rejstříků) je dán přímo zákonem.

Druhá odpověď na tentýž dotaz přišla od doc. Smejkala a nebyla již tak negativní: zpřístupněním na Internetu vzniká nová kvalita, která u klasické podoby rejstříků není - přičemž tato nová kvalita, na rozdíl od původních vlastností, již nemá přímou podporu v platné legislativě. Konkrétním jablkem sváru je zřejmě možnost vyhledávání v Obchodním rejstříku podle jmen, která v "klasické" verzi neexistuje.

Dobře utajené součásti

Zatímco samotná Státní informační politika je skutečně veřejnou záležitostí (již drahnou dobu "visí" na Web-u vlády a ÚSISu a dnes by dokonce měla vyjít jako příloha Hospodářských novin), další navazující aktivity jsou obestřeny rouškou tajemství. Kritizován byl konkrétně harmonogram plnění úkolů Státní informační politiky, který sice byl zveřejněn jako třetí příloha samotného dokumentu SIP, ale u jednotlivých úkolů chybí konkrétní zodpovědnost. Z pléna to bylo kritizováno zejména kvůli tomu, že některé úkoly na nejbližší dobu ještě nejsou splněny. Místopředseda Mertlík na to reagoval v tom smyslu, že některé věci se sice splnit nepodařilo, ale celkově je s plněním úkolů Státní informační politiky spokojen.

Zmiňován však byl také navazující Akční plán budování informační společnosti, který měl být vypracován a schválen do konce září, a dále vládní návrh opatření na podporu rozvoje elektronického obchodování, který byl dokonce již vládou schválen, a to na jejím zasedání 16. června. Pokud je mi známo (a včerejší kulatý stůl mne v tom jen utvrdil) tento návrh opatření (stejně jako Akční plán) dosud zveřejněn nebyl.