Aliatel a Telenor jdou do boje o licenci na GSM 1800

Dva dny po zveřejnění prvních předběžných podmínek tendru se veřejnosti prezentovali dva zájemci, kteří chtějí jít do boje o licenci společně: český Aliatel a norský Telenor. Jejich včerejší tisková konference byla současně první příležitostí k diskusi nad podmínkami pro budoucího třetího operátora.

Předmětem včerejší tiskové konference bylo oficiální oznámení toho, co se již nějakou dobu vědělo: že zmíněné dva subjekty, tedy Aliatel a Telenor, hodlají vstoupit do boje o licenci na třetího mobilního operátora společně, tedy jako dvoučlenné konsorcium. Příslušná "konsorciální dohoda" prý byla oficiálně podepsána 1. července, ale faktická spolupráce jí určitě musela významně předcházet. Na tiskové konferenci totiž zaznělo, že faktické práce na účasti v tendru běží již 6 měsíců - díky čemuž zúčastněné strany neočekávají žádné problémy s dodržením doslova šibeničního termínu pro odevzdání závazné nabídky: k 17.8. (jak to stanovují podmínky tendru). Mimochodem, tyto podmínky byly prozatím zveřejněny jen ve své základní (neboli: ne-detailní) verzi, a to na Internetu, zde. Za detailní podmínky zájemci zaplatí nevratné 2 miliony korun českých. Hlavně ale tyto detailní podmínky dostanou do rukou NEJDŘÍVE 21.7. (takže na faktické zpracování nabídky bude v nejlepším případě 27 dní).

Představovat čtenářům podrobně Aliatel snad není nutné (jeho oficiální web najdete zde), proto snad jen malá poznámka: český Aliatel je ve skutečnosti česko-německý, protože od dubna loňského roku má v Aliatelu čtyřicetiprocentní podíl německý RWE Telliance (podrobněji viz zde). Takže konsorcium Aliatel-Telenor je svým způsobem trojstranné (česko-německo-norské).

Podrobnější představení si spíše zaslouží norská strana, i když aktivity Telenoru nejsou v ČR žádnou novinkou. Již delší dobu zde působí hned dva dceřiné subjekty, a to Telenor Internet jako typický internetový provider (ISP), a dále Telenor CZ, který je spíše telekomunikačním operátorem zaměřeným na satelitní služby (i když také nabízí některé internetové služby).

Spolu s Aliatelem však půjde do boje o licenci na třetího operátora GSM zřejmě jiný dceřiný subjekt mateřského Telenoru. Jeho "rodinný původ" je následující:

Telenor AS je národní poskytovatel telekomunikačních služeb v Norsku, se sedmdesátiprocentním podílem na místním trhu (který dosahuje téměř šedesátiprocentní penetrace mobilních technologií).
Telenor International AS je mezinárodní pobočkou společnosti Telenor, která má na starosti telekomunikační řešení, satelitní komunikaci, konzultační činnost a telekomunikace mimo území Norska.
Telenor International Mobility je divizí Telenor International (zodpovědnou za expanzi společnosti v rámci mobilních telekomunikačních technologií).

Hlavním představitelem Telenoru, který byl na tiskové konferenci přítomen, byl pan Kaare Gustad, výkonný viceprezident Telenor International Mobility. Podle tiskové zprávy (vydané u příležitosti tiskové konference) vstoupil do konsorcia Aliatel a.s. a "mateřského" Telenor AS. Fakticky ale zřejmě bude v konsorciu fungovat právě Telenor International Mobility, který má rozsáhlé zkušenosti s provozem třinácti mobilních sítí na celém světě. Samotný výčet těchto sítí je vpravdě úctyhodný: kromě svých domácích mobilních sítí Telenor částečně vlastní mobilní sítě založené na GSM 1800 v Německu, Rakousku a Řecku a má podíl v dalších mobilních sítích v Irsku, Maďarsku, Černé Hoře, Bangladéši, Ukrajině a v Rusku.

Není asi třeba pochybovat o tom, že Telenor je opravdu zkušeným provozovatelem mobilních sítí, a to i v pásmu 1800 MHz. Díky tomu není těžké uhádnout, kdo co přináší do nově vzniklého konsorcia - Telenor samotné mobilní technologie a zkušenosti s jejich provozem a Aliatel pak hlavně svou pevnou infrastrukturu a místní přítomnost.

Co říkají na pravidla tendru

Jedním ze zajímavých výroků, které na tiskovce zazněly, byla připravenost konsorcia zahájit faktický provoz třetí mobilní sítě v ČR již koncem letošního roku - díky tomu, že některé přípravné práce (jako třeba na plánu pokrytí) již fakticky probíhají. Jak se ale přítomní představitelé obou zúčastněných stran shodli, vše bude také velmi záležet na praktickém řešení mnoha otevřených otázek, které dosud zveřejněná předběžná pravidla tendru řeší nepříliš konstruktivním způsobem. Jde konkrétně o následující oblasti, resp. problémy:

nejasný statut vynutitelnosti propojovacích dohod,
nevynutitelnost tzv. národního roamingu (má být řešeno na obchodním základě),
problematická vynutitelnost sdílení stanovišť pro základnové stanice (tzv. collocation, stávající operátoři mají povinnost v dobré víře projednat a uzavřít smlouvu, pokud je to technicky a provozně možné).

Kare Gustad, výkonný viceprezident Telenor International Mobility

Pokud jsem správně pochopil odpovědi zástupců konsorcia (a zejména pak pana Gustada z Telenor International Mobility), těžkou hlavu jim dělají hlavně první dva body, které považují za nesmírně důležité (zatímco s třetím bodem příliš problémů neočekávají). Například pokud jde o propojovací dohody a propojovací poplatky, zde již zveřejněné předběžné podmínky dávají jistou šanci na vynutitelnost jejich uzavření za "nediskriminujících podmínek", ale bude velmi záležet na tom, jak toto bude formulováno v podrobných podmínkách a jak konkrétně budou v praxi postupovat kompetentní instituce, jmenovitě ČTÚ a MF ČR. Navíc se předběžné podmínky odkazují na nový telekomunikační zákon, který ještě neexistuje (a nejspíše nebude existovat ani v době, kdy bude propojování aktuální).

K nejasnostem se navíc přidává i další skutečnost, kterou je to, že stávající operátoři mohou také vstoupit do pásma 1800 MHz, a to již 9 měsíců poté, co třetí operátor získá svou licenci. To je podle pana Gustada neobvyklé - obvyklou praxí je spíše to, že možnost vstupu stávajících operátorů do nového pásma je vázána na jejich ochotu dohodnout se s novým operátorem na věcech, které jsou pro něj životně důležité, tedy právě na propojovacích dohodách a národním roamingu. U nás ale podmínky takto postaveny nejsou, což se zdá být až nápadně nevýhodné pro nového uchazeče.

Jiří Hubka, generální ředitel Aliatelu a.s.

Je zajímavé srovnat si výše uvedené skutečnosti s požadavky, které Aliatel vyslovil již v květnu t.r. (zde) jako svou představou toho, za jakých podmínek je ochoten jít do boje o třetí licenci. Osobně mám dojem, že ani jedna ze tří podmínek, které tehdy Aliatel zformuloval, nebyla naplněna - a přesto Aliatel do boje jde. Konkrétně:

"Alespoň do dvou let nebude vyhlášeno výběrové řízení na čtvrtého mobilního operátora a současní dva operátoři by po dobu nejméně osmnácti měsíců neměli mít možnost využívat frekvenci 1800 MHz". Skutečnost je taková, že stávající operátoři mohou vstoupit do pásma 1800 MHz již za 9 měsíců, navíc od okamžiku, kdy bude udělena třetí licence (a ne od okamžiku, kdy třetí síť začne fakticky fungovat).
"Uzavření dohod o "národním roamingu" by muselo být vynutitelné a musel by být stanoven cenový strop". Skutečnost je taková, že uzavření dohod o národním roamingu (alespoň podle dosud zveřejněných podmínek) vynutitelné není, ani na něj není stanoven cenový strop.
"Třetí závažnou podmínkou (garantovanou ČTÚ) by mělo být sdílení základnových stanic, například při dálnicích, aby i konkurenci byla umožněna montáž vlastních antén za přijatelnou cenu" (neboli tzv. collocation). Ani toto garantováno není, ale je to ponecháno na "projednání v dobré víře".