Jak se točí Z@vináč?

V minulých dnech jsem měl možnost nahlédnout do zákulisí televizního magazínu Zavináč a zúčastnit se natáčení jedné jeho části. Zde jsou mé postřehy, které jsem doplnil autentickými fotografiemi.

K natáčení Zavináče jsem se dostal jako doprovod svých dvou nezletilých ratolestí - ty si totiž, ještě s jedním kamarádem, vydávají na internetu vlastní e-zine jménem Zavináč. Dokonce s tím všichni tři začali ještě dříve, než v ČT vznikla myšlenka televizního Zavináče. No a nyní neunikli pozornosti svého "mladšího kolegy" v televizním podání.

Pozvání do studia na Kavčí Hory bylo pro všechny tři děti (ve věku 9, 11 a 13) let samozřejmě velkým zážitkem. Prvním kontaktem s televizním světem se pro ně stala maskérna, plná nejrůznějších vodiček, mastiček, štětečků a štětců, hřebenů a kdoví čeho dalšího - zkrátka bylo to království samo pro sebe.

Takto vypadá televizní maskérna

Po lehkém nalíčení všechny tři děti čekaly na chodbě před studiem, kde s nimi moderátor pořadu Milan Šíma domlouval poslední detaily scénáře - zejména pak, na co se jejich bude ptát, kdo by měl na co odpovídat a co by měly ve svých odpovědích zdůraznit. Například to, že obě pražské děti se seznámily se svým kamarádem z Varnsdorfu po internetu a že ve studiu se všichni fyzicky setkali teprve podruhé. A samozřejmě nesmí zapomenout popsat, jak se vlastně kamarádí po internetu - nejvíce mailem a po ICQ.

Upřesňování posledních detailů scénáře s moderátorem

Jakmile se uvolnilo studio, mohly začít přípravy k natáčení. Vnitřek studia byl celý zelený a děti byly již dopředu varovány, že na sobě nsmí mít nic zeleného - to proto, že televizní technika z kamerami nasnímaného obrazu doslova "odečte" vše, co je zelené, a naopak k záběru "přičte" úplně jiné pozadí, takové, jaké pak vidíte ve výsledném záběru na obrazovce. Na tomto principu tedy vzniká prostředí virtuální reality, ve kterém se televizní Zavináč odehrává.

Vnitřek studia, při pohledu proti kamerám

Vše se odehrávalo pod přísným dohledem režiséra Sládka

Ovšem aby vše dopadlo tak jak má, musí být všichni přesně "napolohováni", nesmí se moc hýbat a nesmí například vrhat stín, který by měnil barvu pozadí a tím narušil celý proces "odčítání" barvy pozadí a "přičítání" pozadí nového. Vše připomínalo úplnou alchymii, jak se neustále měnila poloha účinkujících, nastavovala světla a zkoušelo, zda to vychází. Výsledek přitom ukazoval monitor přímo ve studiu (na obrázku výše se na něj všichni dívají). Detail tohoto monitoru vidíte na následujícím obrázku.

Technik s monitorem

Na samotném monitoru sice z fotografie není moc vidět (je tam ještě tzv. naklíčováno pozadí z předchozího dílu Zavináče s doktorem Plzákem) - zato si ale bezprostředně nad monitorem můžete povšimnout další zajímavé věci, a to čtecího zařízení. Tvoří jej monitor (ve výši prsou kameramana) obrácený směrem nahoru. Jeho obraz odráží polopropustné zrcadlo na objektivu kamery - polopropustné je toto zrcadlo v tom smyslu, že nepropouští obraz monitoru do kamery (takže kamera vidí pouze to, co je před ní).

Detail čtecího zařízení

Naopak ten, kdo stojí před kamerou, vidí v onom zrcadle to, co se promítá na monitoru. Při zpravodajských relacích se do tohoto monitoru promítají texty zpráv, které hlasatel čte. Při natáčení s dětmi bylo čtecí zařízení sice zapnuto, ale nepoužívalo se.

Snímaná scéna, z pohledu TV kamery

To, co snímala kamera, muselo mít rovnoměrné zelené pozadí, tak jak to vidíte na předchozím obrázku. Výsledek, který byl vysílán do éteru, pak obsahoval již "přidělané" pozadí:

Výsledný záběr, který byl vysílán

V průběhu samotného natáčení, neboli když už se "jelo na ostro", bylo studio zavřené (už i kvůli zvuku). Režisér sledoval vše bedlivým okem z jiné místnosti plné televizní techniky (viz obrázek), odkud měl dokonalý přehled o záběrech všech kamer. Zde se také zřejmě fakticky odehrávají různé studiové triky, které pak vidíme na obrazovce.

Režijní pracoviště

Celé natáčení s dětmi zabralo něco přes hodinu (a z toho zdaleka nejvíce čekání na uvolnění studia a "polohování" všech účastníků). Výsledný záběr, který se objevil v televizi, měl cca 2 minuty 50 sekund.