Skutečné pozadí bamberské aféry

O tzv. bamberské aféře již bylo napsáno, vyřčeno i odmlčeno opravdu mnoho. Na scéně se objevilo plno nejrůznějších dohadů a spekulací, ale pravda je jen jedna - dokonce velmi všední a banální.

Všechno se to začalo jednoho krásného letního dne, na poznávacím zájezdu pražské sociálnědemokratické mládeže. Cílem tohoto jednodenního autobusového zájezdu byl nově otevřený zábavní park Freizeit-Land Geiselwind, nepříliš daleko od našich západních hranic (v blízkosti města Bamberk, viz mapa). Funkcí pedagogického dozoru na tomto zájezdu byli pověřeni dva zkušení vedoucí, Miloš Z. a Karel M., a to nejen pro své bohaté zkušenosti s prací s pubertální mládeží, ale v jistém smyslu i proto, aby si konečně aspoň trochu odpočinuli od namáhavého a vyčerpávajícího života ve vrcholové politice.

Zájezd vyjížděl z Prahy již ve 4 hodiny ráno, aby na místo dorazil již kolem 9 hodiny, kdy park otevíral své brány. Po ranní cestě byli všichni poněkud utrmácení, ale vidina atrakcí místního parku, ne pro nic za nic nazývaného bavorským Disneylandem, zapůsobila na všechny jak magický proutek. Oba vedoucí zaveleli rozchod, a svým svěřencům dali volnost k návštěvě těch atrakcí, které si sami vyberou - s jedinou podmínkou, že v šest hodin večer, kdy je zavírací hodina, se všichni musí zase sejít u hlavního vchodu.

Miloš Z. a Karel M. se pak sami také vydali do světa báječných atrakcí. Nezlákaly je ale ani četné vodní hrátky, ani celá plejáda horských drah, rančů, zvěřinců v otevřené přírodě či varietních představení. Přednost dali nejprve místním sci-fi simulátorům, ve kterých prožili vesmírná dobrodružství dobyvatelů cizích světů. Poté jejich pozornost upoutal pavilon strategických simulačních her. Nabídka zde byla opravdu široká, návštěvníci se pomocí simulačních počítačových her mohli stát vládci světa, mohli si vyzkoušet vedení armády v přímém střetu s nepřítelem, mohli budovat nejrůznější města a dopravní systémy, obchodovat na simulované burze apod. Miloš Z. a Karel M. se po krátkém váhání rozhodli vyzkoušet hru SIMSTATE 2000, jejímž cílem bylo postavit se do čela politického hnutí, jít do voleb, zvítězit v nich, sestavit vládu a vládnout co možná nejdéle. Byla to víceuživatelská hra, kterou mohlo hrát více hráčů současně, proti sobě nebo také spolu, v koalici či alespoň ve vzájemné podpoře. Proto se také Miloš Z. a Karel M. rozdělili a každý si sedl k jiné hráčské konzoli, a aby byla hra zajímavější, každý z nich zvolil poněkud jinou taktiku boje se simulovanými soupeři na virtuální politické scéně programu SIMSTATE 2000.

Svůj lítý boj nad klávesnicemi a obrazovkami oba doprovázeli občasnými slovními výroky v bodré češtině, která upoutala pozornost dalšího návštěvníka pavilonu strategických simulačních her. Jak se později ukázalo, byl to jistý Švýcar českého původu, který podobně jako Miloš Z. a Karel M. doprovázel v roli pedagogického dozoru zájezd mladých švýcarských veslařů. Kdysi dávno dokonce sám reprezentoval Československo ve veslování, ale poté emigroval do Švýcarska. Na svou rodnou vlast však nikdy nezapomněl, a když slyšel bodrou češtinu, okamžitě se chtěl dát s oběma Čechy do řeči. Ti ale byli velmi zaujati hrou a právě řešili problém kde vzít dostatek financí na svou simulovanou volební kampaň. Když to Čechošvýcar pan Vízek zjistil, ihned se nabídnul, že se přidá do hry a sehraje roli bankéře - prý jen stačí říci, kolik milionů chtějí, a budou je mít, v jakékoli měně. Nakonec slovo dalo slovo, pana Vízka vzali do hry a všichni tři s nesmírným zaujetím pokračovali v dobře rozehrané partii: spustili ambiciózní volební kampaň, zvítězili v ní, a dostali se dokonce až k sestavování vlády. To už se ale připozdilo, zavírací hodina zábavního parku Freizeit-Land se přiblížila, a jelikož svým svěřencům kladli na srdce dochvilnost, nemohli sami přijít pozdě. Museli tedy hru ukončit, těsně po svém zásadním strategickém vítězství v simulovaných volbách. Všichni tři ale využili možnosti uložit stav rozehrané hry SIMSTATE 2000 do paměti zdejších počítačů - tak aby při případných dalších zájezdech mohli ve hře pokračovat a nemuseli začínat zase od začátku.

Právě tento uložený stav hry se ale nakonec stal kamenem úrazu a roznětkou celé tzv. bamberské aféry. Vedení zábavního parku Freizeit-Land, zahnané do ekonomických potíží kvůli malé návštěvnosti, totiž udělalo dosti netradiční pokus jak znovu přilákat své dřívější hosty a přimět je k další návštěvě. Prošlo si uložené stavy zajímavě rozehraných partií zdejších simulačních her a vypreparovalo z nich některé části, které pak poslalo účastníkům hry jako určitou návnadu či nalákání na možnost pokračovat ve hře. Aby vše vypadalo seriózně a nenápadně, provozovatelé si dali opravdu velkou práci s tím, aby stav rozehrané simulační partie znázornili ve formě co nejvěrohodněji vypadajících dokumentů - různých memorand, zápisů z jednání a porad, bankovních garancí apod. Tyto dokumenty pak byly rozesílány jednotlivým účastníkům rozehraných partií přímo z hlavní pošty v nedalekém městě Bamberku.