Kam umístit své WWW stránky?

Hlavní tíže "viditelnosti" každé firmy na Internetu leží na jejích WWW stránkách. Kam je ale umístit, neboli kde a jak je vystavit? Zde připadá v úvahu celé široké spektrum řešení, od umístění jediné WWW stránky na cizí WWW server, až po provozování vlastního WWW serveru. Které z variant ale připadají v úvahu pro malé a střední firmy?

Začněme na nejméně nákladném konci celého spektra možností - lze někde vystavit své WWW stránky zadarmo? Podobně jako u poštovních schránek, je i zde odpověď kladná - existují takové WWW servery, u kterých si můžete vystavit své WWW stránky zcela zadarmo (většinou ale s nějakým omezením, například jen do velikosti několika set kilobytů). Takovéto servery dnes existují jak u nás, tak i v zahraničí, a vhodným místem pro hledání jejich adres (i srovnání jejich podmínek) je podívat se na již zmiňovaný server GRATIS (http://gratis.pinknet.cz), který se je snaží systematicky mapovat. Oproti serverům, které nabízí poštovní schránky zdarma, je zde zajímavý rozdíl v motivaci - na zákaznické stránky není dost dobře možné nuceně vkládat "sponzorskou" reklamu, a tak jsou tyto servery "živy" spíše z jiných zdrojů, z nepřímé reklamy, z účelových grantů apod. S tím pak také souvisí další rozdíl, v celkovém přijímání obou druhů služeb - služby typu "stránky zdarma" jsou často chápány jako určitá "amatérská" záležitost, určená spíše nadšencům a lidem, kteří si chtějí vlastní publikování na WWW vyzkoušet (a nejsou ani tak určeny seriózním komerčním firmám). Naproti tomu služby typu "poštovní schránky zdarma" takto chápány nebývají.

Další možnost, jak vystavit své WWW stránky na Internetu zdarma, nabízí někteří poskytovatelé připojení (provideři Internetu), v rámci jiných služeb poskytovaných svým zákazníkům. Pokud si například u providera XYZ pořídíte komutované připojení k Internetu, dostanete v ceně již dříve zmiňovaný jeden emailový účet, a jemu odpovídající poštovní schránku, byť s omezeným objemem (typicky na 1 MB). Šikovný provider si ale dokáže uvědomit, že když už vám na svém disku vyhradí 1 MB prostoru, může mu být jedno, jestli tam máte data představující dosud nevyzvednuté zprávy, nebo WWW stránky - a tak vám nabízí (zdarma) vystavování WWW stránek ve "zbytkovém" objemu vaší poštovní schránky.

Page hosting, alias vlastní WWW stránky na cizím WWW serveru

Jednou z nejčastějších nabídek Internetových providerů je služba, spočívající ve vystavování zákaznických WWW stránek na WWW serveru providera - tedy vlastně samostatné "vystavování", nespojené s jinými službami typu připojení a provozování poštovních schránek. Z pohledu adres pak tato služba odpovídá variantě 1, popisované v článku o doménách.

Jde přitom o službu, která nemusí být nijak drahá, protože z pohledu providera jde v podstatě o vyhrazení místa na disku, jehož obsah si definuje sám uživatel této služby. Právě zde je ale skryta určitá zrádnost této služby: v ceně, typicky závislé na objemu místa které je zákazníkovi k dispozici, je právě a pouze "místo na stojato", a nic víc - předpokládá se, že zákazník si své stránky vytvoří a přinese sám, a sám si také bude zajišťovat jejich případnou aktualizaci (zde je třeba dát pozor na konkrétní podmínky: zda je v ceně možnost přístupu k zákaznickým stránkám pomocí FTP či jinak, a zda si tedy aktualizaci může dělat zákazník sám tak často, jak uzná za vhodné, nebo zda takováto možnost neexistuje, a každou aktualizaci je nutné hradit zvlášť).

Server hosting, alias vlastní WWW server na cizí páteři

Plnohodnotným řešením pro vystavování vlastních WWW stránek je provozování vlastního WWW serveru - zejména v situaci, kdy již nejde jen o "čistě informativní" prezentaci ve formě statických WWW stránek, ale spíše o službu, poskytovanou prostřednictvím WWW (například jde-li o možnost on-line objednávání a nakupování, interaktivní přístup k informačním a jiným službám apod.). Provozování vlastních WWW serverů bylo dříve doménou spíše větších firem, ale dnes se čím dál tím stává záležitostí i menších firem. Na trhu je také již mnoho nabídek komplexních řešení, která umožňují "postavit" takovýto server za relativně únosnou cenu.

Podmínkou pro provozování vlastního WWW serveru je ale jeho trvalá dostupnost pro ostatní uživatele Internetu. To z principu vylučuje provozování takovýchto serverů v sítích, které nemají trvalé připojení. Naštěstí ale existuje i další možnost - vzít vlastní počítač, na kterém WWW server běží, přenést jej k providerovi, a zde jej připojit přímo k jeho páteřní síti. Výhodou pak bude nejen trvalá dostupnost v čase, ale také příznivější rozložení datových toků, z pohledu provozovatele serveru - kdyby totiž měl svůj server "u sebe", musel by mít nejen trvalou přípojku, ale musel by jí mít také tak dimenzovanou, aby to odpovídalo návštěvnosti serveru ostatními uživateli (tj. musel by si platit silnější, a tudíž i dražší pevnou přípojku).

Virtuální WWW server, alias vlastní WWW server na cizím počítači

Vlastní WWW server, ať již umístěný přímo u svého provozovatele nebo u jeho providera, může být vhodným řešením i pro menší firmu - například tehdy, pokud je firma výrazně orientována na Internet a své služby poskytuje hlavně jeho prostřednictvím. Existuje však i jiná možnost, která může být pro menší firmy (i pro některé větší) ještě zajímavější, a to tzv. virtuální WWW server.

V prvním přiblížení by bylo možné konstatovat, že virtuální WWW server má všechny funkce skutečného WWW serveru (tj. chová se jako fyzicky samostatný WWW server, běžící na samostatném stroji), ale neexistuje fyzicky, nýbrž pouze logicky - je "předstírán" jiným fyzickým WWW serverem. Při ještě větším zjednodušením si lze představit, že jde o jednu instanci aplikace, která běží na určitém počítači, a vedle této instance na stejném počítači může současně běžet a fungovat mnoho dalších instancí stejné aplikace (tedy mnoho dalších virtuálních WWW serverů, z nichž každý se chová jako samostatný). Samostatnost virtuálního WWW serveru je přitom možné chápat i tak, že má svou samostatnou adresu, přesně stejně jako skutečný (ne-virtuální) WWW server - a to adresu odpovídající variantám 2 a 3, ve smyslu článku o doménách.

Hlavní výhodou virtuálních WWW serverů je tedy jejich schopnost poskytnout většinu výhod skutečných (fyzických, samostatných) WWW serverů, ale při příznivějších nákladech, a také s plným systémovým zabezpečením v režii providera. Pokud totiž někdo využije možnosti "server hosting", tj. svůj počítač s běžícím serverem přenese ke svému providerovi a zapojí do jeho sítě, obvykle se o něj musí pořád sám starat, hlavně pokud jde o jeho systémovou správu a údržbu. Naproti tomu o fungování virtuálního WWW serveru se stará provider.

Jak na tvorbu vlastních WWW stránek?

Vraťme se ještě jednou k otázce, kterou jsme již nakousli v souvislosti s vystavováním zákaznických stránek na WWW serveru providera - jde o to, že dosud popisované služby jsou skutečně jen službami typu "vystavování" již hotových stránek, které ale předtím musí někdo vytvořit. Většina providerů i zde nabízí svou pomoc, obvykle za cenu, která není nijak nízká, a nebývá často ani přesně stanovená - jde spíše o kalkulace typu "cena dohodou", což však má svou logiku: tvorba WWW stránek je spíše autorskou (ne-li přímo uměleckou) tvorbou, která se jen obtížně normuje, a navíc faktická náročnost bývá velmi závislá na tom, s jakou představou a s jakými podklady přijde zákazník, a jak dobře je schopen a ochoten spolupracovat s autorem WWW stránek.

Vedle providerů pak nabízí služby spočívající v návrhu WWW stránek i další subjekty, specializované na tento druh činnosti. Často přitom jde o subjekty, spadající spíše do oblasti DTP, designu, či přímo do oblasti průmyslové a jiné grafiky. Jejich ceny pak také bývají značně různorodé, a často nemalé.

Obecně přitom lze zájemcům o WWW stránky doporučit, aby na tvorbě svých WWW stránek nešetřili za každou cenu. Šetřit lze snad na vystavování již hotových WWW stránek (kde není až tak "co pokazit"), ale určitě ne na jejich návrhu - pokud je to alespoň trochu schůdné a únosné, je dobré si nechat poradit od zkušeného grafika. Kombinace "grafika" a "autora WWW stránek" v jedné osobě je dosti vzácná (a tudíž i dosti drahá), a tak lze doporučit i postupné řešení - grafik (ne nutně znalý tvorby WWW stránek) vytvoří grafický návrh třeba tak, že jej namaluje na papír. Poté jej převezme zkušenější autor WWW stránek (který zase nemusí mít žádné větší výtvarné schopnosti), a návrh prakticky zrealizuje. Ještě lepší je pak vzájemná interakce obou těchto profesí.

Se svépomocnou tvorbou vlastních WWW stránek souvisí i otázka vhodných nástrojů. Zde se v poslední době objevuje několik zajímavých produktů, které dokáží napomoci jak při samotné tvorbě, tak i při udržování (správě) obsahu celých WWW serverů, a dokonce i s přenosem dat mezi počítačem autora a místem, kde jsou fakticky vystavovány (na příslušném WWW serveru). Snad nejznámějším příkladem takovéhoto nástroje je program FrontPage firmy Microsoft. Obecně jsou nástroje tohoto typu výhodné v tom, že nevyžadují od svých uživatelů prakticky žádné technické znalosti a dovednosti - jsou velmi intuitivní, jednoduše ovladatelném, a svého uživatele doslova vedou za ruku. Ovšem jen do té doby, dokud se uživatel plně podřídí tomuto nástroji a požaduje od něj jen takové věci, se kterými jeho autoři předem počítali. Jakmile uživatel začne chtít něco, co jde nad rámec možností nástroje a představ jeho autorů (což zase není až tak vzácný případ), je nutné přeci jen přejít k méně "dokonalým" nástrojům, které uživatele tolik nesvazují v jeho autorských záměrech (ale na druhé straně zase od něj vyžadují více schopností a znalostí).