Zač bojuje internetové stávkové hnutí?

V neděli 31. ledna se odehrála první celoevropská internetová stávka. Za jaké požadavky se v ten den stávkovalo, a jak tato stávka souvisí s předchozími protesty uživatelů Internetu v ČR i dalších zemích Evropy?

Provozovatelé veřejných telefonních sítí v mnoha zemích Evropy přišli v loňském roce s výraznými změnami své tarifní politiky. Pod praporem tzv. rebalancování tarifů se rozhodli zlevnit meziměstské a mezistátní hovory, a naopak zdražit místní hovorné - vesměs velmi výrazně, o desítky procent.

Důvodem k tomuto "rebalancování" (doslova: obnovení balance, neboli rovnováhy) je skutečně určitá nevyváženost, ke které dochází v oblasti poskytování telefonních služeb. Jde jednak o nástup konkurence, i o možnost různých alternativních způsobů telefonování, mezi které patří například mobilní telefony, callbacky či telefonování po Internetu. Svou roli navíc sehrává i stále větší obliba "netelefonní" komunikace mezi lidmi, například elektronická pošta. Celkový efekt těchto jevů a trendů je ten, že z pohledu tradičních telekomunikačních operátorů - provozovatelů veřejných telefonních sítí - klesá poptávka po dálkových hovorech (neboť v této oblasti je nejvíce konkurence a pro zákazníky nejvíce alternativ), a naopak roste poptávka po hovorech místních (například díky tomu, že uživatelé počítačů se připojují pomocí místních telefonních hovorů k různým informačním službám a k Internetu). Tradičně však byly právě dálkové hovory zdrojem největších zisků pro provozovatele telefonních sítí, zatímco hovory místní byly méně ziskové. Telekomunikační operátoři si samozřejmě uvědomují změny v poptávce a z toho vyplývající hrozbu poklesu svých celkových zisků. A právě to je jev, na který reagují snahou o rebalancování svých tarifů - zdražováním místních hovorů, po kterých je poptávka a navíc i potenciál dalšího růstu, a zlevňováním hovorů dálkových, tak aby různé alternativní možnosti byly pro uživatele méně atraktivní.

Zdražování místních hovorů, často dosti výrazné, velmi silně dopadá na ty uživatele Internetu, kteří se připojují prostřednictvím modemu a telefonu, neboli tzv. komutovaně. Jsou to vesměs "malí" uživatelé, například jednotlivci či malé a střední firmy, kterým se nevyplatí žádná z již existujících alternativ, které jsou při menší intenzitě využívání Internetu ještě příliš drahé (například spojení pevnou linkou). Již dříve přitom tvořily telefonní poplatky rozhodující část nákladů, které tito uživatelé mají se svým přístupem k Internetu. Například u nás lze časově neomezený přístup k Internetu získat za paušálních 500,- Kč, které uživatel platí svému Internet providerovi (svému poskytovateli připojení). Kromě toho ale tento komutovaný (telefonující) uživatel musí platit ještě to, co provolá, a to do kapsy Telecomu. Zde není vůbec neobvyklé, když uživatel protelefonuje i několik tisíc korun za měsíc. Samozřejmě zde velmi záleží na chování uživatele a konkrétním způsobu, jakým s Internetem pracuje. Směrodatné statistiky sice nejsou dostupné, ale celkový trend je zřejmý: poplatky providerům mají paušální charakter a tendenci klesat (díky konkurenci), zatímco poplatky telekomu za protelefonované místní hovory stoupají.

Zvýšení místního hovorného, ke kterému telekomunikační operátoři přistupují ve snaze obnovit rovnováhu svých výnosů a zisků a udržet si jejich dosavadní výši, tak naopak dále prohlubuje jinou nerovnováhu: nerovnováhu ve struktuře nákladů na komutovaný přístup k Internetu. Tyto náklady v absolutní hodnotě spíše stoupají, ale především se dále prohlubuje jejich vnitřní disproporce: stále větší část peněz, které uživatelé vynakládají na přístup k Internetu, jde do kapsy toho, kdo s Internetem nemá nic společného. Tedy do rukou provozovatelů veřejné telefonní sítě, kteří získané finanční prostředky následně použijí pro jiné účely než pro rozvoj Internetu. To samozřejmě působí proti růstu poptávky, proti rozvoji Internetu a moderních informačních technologií, a může vést k celé řetězové reakci: zdražením místních hovorů klesne poptávka po nich, a telekomunikační operátoři je dále zdraží, ve snaze udržet si dosavadní objem svých zisků. Z dlouhodobého hlediska je tento přístup samozřejmě neudržitelný.

První protesty byly spontánní reakcí

První protesty uživatelů Internetu, které proběhly v různých zemích Evropy koncem loňského roku, byly víceméně nezávislé na sobě (například ve Španělsku, Itálii, Německu, ale například také v ČR). Šlo přitom o první bezprostřední reakci na snahy místních telekomů výrazně zvýšit místní hovorné. Tato zvýšení byla také oznamována a prosazována příslušnými telekomunikačními operátory nezávisle na sobě, ale všechny tyto snahy samozřejmě zapadají do výše popsaného rámce, daného změnou poptávky po telekomunikačních službách. Protestujícími byli v první řadě uživatelé Internetu, a to právě proto, že jich se zdražení místních hovorů dotýká nejvíce.

Cíle a požadavky protestující uživatelské veřejnosti se často formovaly až za pochodu, a stejně tak se dotvářela i jejich taktika. Nejčastějšími argumenty byly poukazy na doslova likvidační vliv, který zvyšování tarifů za místní hovorné má na rozvoj moderních informačních technologií obecně a Internetu konkrétně. Konkrétní efekt byl v různých zemích různý, a obecně lze asi konstatovat že čím větší byl tlak na místní telekom, čím větší podporu protestní akce získaly u představitelů státní moci a čím větší prostor dostala konkurence, tím větší byl i celkový efekt protestů. Například v Itálii se podařilo zabránit již avizovanému zdražení místních tarifů, a v dalších zemích se podařilo prosadit dokonce jejich snížení - například v Irsku či Španělsku o celé desítky procent.

Tyto první zkušenosti byly nesmírně důležité, protože dokázaly že i přes silnou rétoriku telekomů bylo původně požadované zvýšení tarifů jen jejich pokusem vydat se nejméně obtížnou cestou, spočívající v přenesení svého břemene na někoho jiného, konkrétně na své zákazníky. Pod vnějším tlakem se pak ukázalo, že jsou pro ně schůdná i jiná řešení, která sice skýtají větší míru podnikatelského rizika, ale na druhé straně jsou dlouhodobě udržitelná a nejdou proti celkovému trendu v nástupu informačních technologií. Jsou to řešení, která snížením místního hovorného naopak posilují poptávku po nich, čímž roste objem poskytovaných služeb, a při relativně menších výnosech na jednotku služby mohou být celkové výnosy a zisky úspěšných operátorů ještě vyšší.

Druhá vlna jde k jádru problému

Po první vlně "individuálních" národních protestů uživatelů Internetu proti zdražování jako takovému nastoupila vlna druhá - tentokráte již poněkud jinak zaměřená. Nyní se totiž uživatelé Internetu zaměřili na samotnou podstatu problému, kterou je časově závislá tarifikace místních hovorů (tedy závislost ceny místního hovoru na jeho délce), a požadovali její nahrazení paušálním způsobem tarifikace (tedy nezávislým na délce hovoru). Hlavních argumentů zde bylo hned několik - například to, že v Severní Americe (i v některých dalších částech světa) je to zcela běžné, a právě zde je penetrace Internetu i jeho rozvoj zdaleka nejvyšší. Kromě toho i telekomunikační operátoři coby provozovatelé telefonních sítí mají prakticky všechny své náklady fixní, nezávislé na délce hovorů (a časově závislá tarifikace byla kdysi zavedena proto, aby uživatelé dlouhými hovory nepřetěžovali tehdy nedostatečně dimenzované telefonní sítě). V neposlední řadě je silným argumentem i to, že práce s Internetem má úplně jiný charakter než telefonování - zatímco telefonické hovory jsou souvislé v čase a mají vždy jen určitou délku, práce s Internetem je mnohem méně souvislá - uživatel si například načte nějakou WWW stránku, a pak ji určitou dobu čte, přemýšlí nad ní, a pak si zase načte další stránku atd. Má pak ale smysl vnucovat Internetu časově závislou tarifikaci, tak aby uživatel platil nejen za dobu kdy fakticky přenáší data, ale i za dobu kdy pouze zužitkovává informace?

Pravdou je, že uživatel se může chovat úsporně, připojovat se vždy jen na nejkratší možnou dobu (na načtení příslušné stránky, načtení elektronické pošty atd.), a pak se ihned odpojit. Zajímavé je, že například náš SPT Telecom připravil pro tuzemské uživatele Internetu speciální tarif Internet 99, který cíleně penalizuje uživatele za takovéto úsporné chování - za každé jednotlivé "zavolání" si totiž účtuje přirážku ve výši jednoho impulsu (jde o tzv. sestavovací poplatek, který je účtován na začátku hovoru spolu s prvním impulsem za trvání hovoru).

Celoevropské stávky, která proběhla poslední lednovou neděli, se oficiálně zúčastnilo 8 zemí (Itálie, Španělsko, Řecko, Polsko, Francie, Nizozemí, Portugalsko a Švýcarsko). Byly mezi nimi poněkud překvapivě i takové země, které v první vlně dosáhly výrazných úspěchů a faktického snížení tarifů za místní hovorné (jako například Španělsko, kde místní Telefonica po první vlně opravdu výrazně zlevnila). Dále zde byly země, které při předchozích protestech nedosáhly skoro ničeho (například Italové a Francouzi), a dále i někteří "nově příchozí", kteří se první vlny neúčastnili (např. Poláci). Sjednocujícím motivem byl právě požadavek na zrušení časově závislé tarifikace a její nahrazení paušální tarifikací místních hovorů. Naše hnutí Internet proti monopolu se k celoevropské stávce oficiálně nepřipojilo, a ČR nebyla uváděna mezi zeměmi, které se stávky účastní. Stejně tak propagace celé akce mezi tuzemskou uživatelskou veřejností byla ze strany našeho protestního hnutí IPM nulová. Pouze na některých tuzemských WWW serverech (např. na serveru Bojkot, který provozuje hnutí IPM) se v den stávky objevily texty vyjadřující podporu stávce.

Jaké výsledky stávka přinesla?

Dostupné statistiky o počtu účastníků celoevropské stávky se velmi různí, podle jednotlivých zemí. Zatímco například Španělsko hlásí až 80% pokles veškerého internetového provozu, z Francie přišla poněkud střídmější čísla, a z další zúčastněné země se statistikami raději ani nechlubí.

Důležitější je ale konkrétní výsledek stávky: podařilo se prosadit požadavky stávkujících uživatelů Internetu? Zde je odpověď docela povzbuzující. Nejvíce asi ve Francii, kde sám nejvyšší představitel tamního France Telecom, Michel Bon, dva dny po stávce sám přišel s plánem na zavedení paušálního tarifu pro komutovaný přístup k Internetu. Na dobré cestě je zavedení paušálu i ve Španělsku, kde tento způsob tarifikace byl přislíben představiteli státu již na samém konci minulého roku. V Německu, které se celoevropské stávky neúčastnilo, je paušální tarif již dostupný (díky konkurenci, nabízí jej jeden z alternativních telekomunikačních operátorů, Mobilcon). Zajímavá je situace i v sousedním Maďarsku. Zde si Internetová veřejnost i bez stávky vymohla řešení, které se paušální tarifikaci blíží - od 18. hodiny do 7 hodiny ranní každý místní hovor stojí nejvýše 150 forintů (cca 23,- Kč), a to bez ohledu na jeho délku! Toto opatření by přitom mělo být jen dočasné a trvat do konce března, a od dubna mají být zavedeny ještě výhodnější tarify.