Volební hlasování po Internetu

Obr. 1.: Virtuální volební místnost Neviditelného psa

Bezprostředně před volbami do Senátu proběhl v našem tuzemském Internetu zajímavý experiment - on-line hlasování prostřednictvím Internetu. Jak experiment probíhal, a hlavně jaké měl cíle?

Celý experiment byl připraven pro čtenáře Neviditelného psa, známého a oblíbeného „internetového deníku" - fakticky jej ovšem připravil pan Jan Vanous z firmy Pythagoras, přičemž potřebné WWW stránky na svém serveru zapůjčila firma Telcel (a ze samotného Neviditelného psa vedly pouze odkazy na příslušné „volební" stránky). No a o co vlastně šlo? O jakési „hlasování na nečisto", resp. možnost vyjádřit své volební preference, a to prostřednictvím Internetu. Vzhledem k „nadokrskové" povaze Internetu přitom dost dobře nešlo vyjadřovat své preference konkrétním kandidátům v jednotlivých volebních okrscích, a tak vlastně šlo o vyjadřování preferencí politickým stranám jako takovým.

Obr. 2.: internetový volební lístek

Vše bylo samozřejmě neoficiální, a jinak tomu ani dost dobře být nemohlo - protože uživatelé Internetu stále ještě netvoří dostatečně reprezentativní vzorek celé naší populace (abych použil učenou řeč statistiků). Jde o to, že preference lidí s přístupem k Internetu mohou vykazovat i dosti významné odchylky od preferencí všech občanů našeho státu s volebním právem, bez ohledu na možnost přístupu k Internetu. A tak zmíněné on-line hlasování bylo pouze nezávazným experimentem, který ale přesto přinesl mnohé zajímavé závěry (zejména pro sociology) - ukázal totiž, jak moc či málo jsou preference „lidí od Internetu" odlišné od průměrných preferencí všech občanů. Nechci zde komentovat, co tyto výsledky naznačují, neboť to by příslušelo spíše jiným autorům a jinak zaměřeným časopisům (vlastní závěr si samozřejmě můžete učinit sami, z třetího obrázku, na kterém jsou uvedené hodnoty pocházející z večerních hodin čtvrtka 15.11., tedy ještě před konáním prvního kola voleb).

Obr. 3.: Stav volebních preferencí
(ze čtvrtka 15.11.96 večer)

Rád bych se zde ale zmínil o technické stránce celého experimentu. Samozřejmě mne zajímalo, jak mají autoři ošetřeno to, aby každý mohl na „volebním lístku" (viz druhý obrázek) udělit svůj hlas jen jedné straně, a navíc jen jednou - protože jak je dobře známo, komunikace ve světě WWW je bezestavová, a WWW server si nepamatuje nic o průběhu své komunikace s kterýmkoli klientem.

Obr. 4.: Obsah cookie souboru

Letmým pohledem do tzv. cookie souboru jsem zjistil, že autoři zde použili právě tuto variantu. Při každém hlasování jejich WWW server pošle příslušnému klientovi tzv. „cookie", neboli identifikátor jednoznačně identifikující klienta a vyjadřující i provedenou volbu (příslušné cookie vidíte na čtvrtém obrázku, na poslední řádce). Při každé následující komunikaci (následující volbě) pak WWW klient identifikuje sám sebe vůči serveru vrácením tohoto cookie, a server tak dokáže správně poznat, že uživatel příslušného počítače již volil (a dokonce i jak). Takže při hlasování po Internetu jste mohli podle libosti přidělovat svůj hlas tu jedné straně, tu druhé straně, ale pokaždé se váš hlas nejprve odečetl předchozí straně, a teprve pak přičetl nově zvolené straně.