WebTalk - nástroj pro telefonování po Internetu

V poslední době se i na náš softwarový trh dostává zcela nová kategorie produktů - tzv. internetové telefony, přesněji nástroje pro telefonování prostřednictvím Internetu. Jedním z nich je i produkt WebTalk od firmy Quarterdeck.

Popularitu tzv. internetových telefonů odstartovala poměrně neznámá firma VocalTec, se svým pionýrským produktem Internet Phone - až do velmi nedávné doby byl totiž Internet považován za zcela nezpůsobilý k jakémukoli druhu „telefonování" (viz vložený box). Jakmile se ale jednou protrhly hráze, začala se objevovat celá řada produktů od více či méně renomovaných firem. Jedním z nich je i produkt WebTalk od firmy Quarterdeck, dodávaný spíše jako celý bundle (soubor programů, prodávaný jako celek za nižší cenu než kolik by jednotlivé komponenty stály samostatně). Součástí balíku WebTalk je:

samotný produkt WebTalk, určený k telefonování po Internetu (a to hned ve dvou licencích, aby jste měli s kým telefonovat)
tzv. TCP/IP stack (plná implementace protokolů TCP/IP), s názvem QWinsock (od: Quarterdeck Winsock)
WWW prohlížeč Quarterdeck Mosaic

Co potřebujete k telefonování

K telefonování po Internetu potřebujete počítač vybavený hlasovým vstupem a výstupem - což dnes znamená mít v něm zabudovanou zvukovu kartu, a k ní připojeny reproduktory a mikrofon. Zvuková karta přitom nemusí být nijak speciální, ale v požadavcích výrobce se mluví o „Windows-compatible" kartě schopné 16-bitového nahrávání (což v praxi znamená 16-bitovou zvukovou kartu). WebTalk se dokáže vyrovnat i s takovými kartami,, které nedokáží přehrávat i nahrávat současně - v takovém případě je telefonní rozhovor pouze poloduplexní (tj. mluvit může vždy jen jedna strana, a nikoli obě současně). Ale poloduplexně funguje ostatně i běžný telefon.

Pro používání WebTalku pak samozřejmě potřebujete i přípojku k Internetu. Ta může být realizována jak komutovaně, prostřednictvím modemu a veřejné telefonní sítě, nebo může jít o pevnou přípojku do sítě LAN (která je sama připojena vhodným způsobem do Internetu). Velmi kritická je ale rychlost přípojky, resp. rychlost nejpomalejší části vaší přípojky. Ta by neměla klesnout pod 14,4 kbps - v tomto směru musím dát striktnímu požadavku výrobce plně za pravdu. Zkoušel jsem WebTalk i na přípojce 9,6 kbps, nějaké zvuky jsem sice slyšel, ale jako prostředek dorozumění s druhou stranou to opravdu nemělo cenu. Nemáte-li proto přípojku alespoň 14,4, raději na telefonování po Internetu zapomeňte. I s rychlejší přípojkou ale počítejte s tím, že to „nebude žádná sláva". Do kvality běžného telefonu tomu internetovému přeci jen něco zbývá. Na druhé straně má i mnohé přednosti, které nejsou zdaleka zanedbatelné - především pak tu, že každý hovor po Internetu je vlastně zdarma (a jedinými náklady volajících stran jsou jejich náklady na přístup k Internetu jako takovému).

Jak WebTalk pracuje

WebTalk umožňuje pouze „telefonické" rozhovory mezi dvěma účastníky, nikoli obdobu konferencí, kdy spolu současně hovoří více lidí (ale na konferenční variantě se prý již také pracuje). Nelze tedy žádným způsobem přistupovat k již existujícím hovorům, jako je tomu například u diskusních kanálů služby IRC (u které se však přenáší psané dialogy). Největším problémem je proto potřebný „souběh" dvou stran, které si chtějí prostřednictvím Webtalku zavolat. Zde připadají v úvahu dvě možnosti:

přímé volání druhého účastníka: k tomu musí volající znát přesnou adresu volaného (číselnou IP adresu jeho počítače, nebo odpovídají symbolickou adresu). Volaný musí mít v době volání puštěný počítač, a na něm musí běžet aplikace WebTalk (čekající na volání).
další možností je využití služby WebTalk Server Network, kterou poskytuje přímo firma Quarterdeck. Kde o jakési „seřadiště", kam se uživatel WebTalku může přihlásit, a sám začít inzerovat svou připravenost navázat spojení, nebo zde najít jiného uživatele a iniciovat navázání spojení s ním (tato možnost je ale vázána na použití TCP/IP stack-u firmy Quarterdeck, viz dále).

První z obou možností je samozřejmě použitelná jen tehdy, pokud znáte přesnou adresu druhé strany. Ovšem uživatelé, kteří se k Internetu připojují po modemu, mohou dostávat dynamicky přidělované adresy (tj. pokaždé jiné) - pak je nezbytností služba druhého typu, která si dokáže sama zjistit z jaké adresy se který uživatel právě přihlašuje.

Další součásti balíku

Kromě samotné utility WebTalk je součástí celého programového balíku i WWW prohlížeč Quarterdeck Mosaic a tzv. TCP/IP stack QWinsock. Prohlížeč QMosaic má zajímavé a elegantní uživatelské rozhraní, postrádá však podporu některých modernějších rozšíření jazyka HTML, jakýsi jsou například tabulky.

Velmi zajímavý je ale TCP/IP stack jménem QWinsock. Jde o plnohodnotnou implementaci protokolů TCP/IP, doplněnou užitečnou utilitou s názvem Location Manager. Ta je určena především cestujícím uživatelům, kteří se k Internetu připojují z různých míst a prostřednictvím různých poskytovatelů připojení - Location Manageru stačí zadat odkud se volá a přes kterého poskytovatele, a on již sám nastaví vše potřebné pro konkrétní spojení. QWinsock však podporuje i práci v lokální síti, a také použití tzv. proxy bran (realizujících tzv. firewally). Nemá však schopnost sám si sestavit přihlašovací skript (v případě kdy je zapotřebí, při přihlašování po modemu).

Chcete-li využít službu WebTalk Server Network, zajišťovanou přímo firmou Quarterdeck, potřebujete k tomu právě tento QWinsock (protože výrobce zde zřejmě použil nějaké proprietární funkce, které jiné TCP/IP stacky neposkytují). Naštěstí ale QWinsock dokáže bez problémů koexistovat vedle jiného TCP/IP stacku, který používáte jako svůj hlavní. K samotnému telefonování po Internetu (tj. znáte-li přesnou adresu druhé strany) však stačí kterýkoli běžný TCP/IP stack.

Telefonování po Internetu? Vždyť to nemůže jít!

Internet byl dlouho dobu považován za zcela nevhodný pro jakýkoli druh komunikace v reálném čase, do kterého nutně patří i živý přenos zdigitalizovaného lidského hlasu. Důvodem byla skutečnost, že Internet od začátku fungoval a funguje na principu přepojování paketů, a tedy stylem store&forward - což znamená, že každý přenášený paket je v každém přestupním uzlu nejprve celý načten, a teprve pak odeslán dále. Nikde přitom není zaručeno, jak dlouho se paket v mezilehlém uzlu zdrží, a v důsledku toho není ani zaručeno, za jak dlouho po svém odeslání se dostane ke svému konečnému cíli. A jako kdyby to nestačilo - ono v Internetu dokonce nejde zaručit ani to, jak pravidelně budou doručovány jednotlivé pakety (s jakými časovými odstupy mezi sebou). A teď si představte ty důsledky na přenos lidského hlasu, převedeného do digitálního tvaru: jednotlivá slova budou přicházet třeba i s velkým zpožděním, a odstup mezi nimi bude proměnlivý, jako kdyby osoba na druhé straně neustále zpomalovala a zrychlovala hovor. Kdo by chtěl něco takového poslouchat?
Způsob fungování Internetu se dodnes nezměnil, a nejspíše asi nezmění. Takže jeho neschopnost zaručit potřebné podmínky pro přenos hlasu se také nezměnila. Teoreticky to stále nejde. Prakticky naštěstí ano. Důvodem je skutečnost, že Internet sice nedokáže zaručit dostatečně rychlý a pravidelný přenos vždy a za všech okolností, ale dokáže jej zajistit ve většině případů - díky neustále rostoucím přenosovým kapacitám, které dnešní uživatelé Internetu mají k dispozici, je stále pravděpodobnější že se přenášený datový paket dostane ke svému cíli včas. Zaručeno to stále není, ale pravděpodobnost úspěchu je již taková, že v poslední době již začíná mít přenos hlasu po Internetu smysl.