NIC
Dnešní díl slovníku nebude o ničem. Termín v nadpisu by to sice mohl naznačovat, ale pouze tehdy když jej budeme chápat jako české slovo. Jako anglická zkratka má hned dva zajímavé a dosti obsažné významy: NIC je buď Network Interface Card, tedy obecné označení síťové karty instalované do dnešních počítačů, nebo jde o zkratku z Network Information Center. A právě u tohoto druhého významu se dnes zastavíme podrobněji.
Termín „Network Information Center", v doslovném překladu „síťové informační středisko", se dostal do povědomí odborné veřejnosti především v souvislosti s Internetem, a to hned na jeho počátku, kdy se ještě jednalo spíše o jeho zárodečnou síť Arpanet. Někde totiž musely být soustředěny informace o tom, kdo všechno je ke vznikajícími Internetu připojen, jaké IP adresy mají jednotlivé uzlové počítače i celé sítě, a někde také bylo třeba soustředit průběžně vznikající dokumentaci (např. dokumenty RFC). Na takovéto místo pak zcela zákonitě směřovaly nejrůznější dotazy od uživatelů sítě, a odpovídání na ně a poskytování rozličných informačních služeb se nakonec stalo i oficiální náplní záhy vzniknuvšího střediska Network Information Center.
Vykonáváním funkcí síťového informačního střediska vznikajícího Internetu byl pověřen prestižní Stanford Research Institute (SRI), kde tedy vzniknul první „NIC" (SRI-NIC). Kromě poskytování služeb informačního typu a podpory celé komunitě uživatelů Internetu pak mělo toto středisko i některé administrativní úkoly, jako třeba vedení tabulky všech uzlů připojených k zárodečnému Arpanetu. Později, v souvislosti s dalším rozvojem Arpanetu a posléze Internetu, muselo nutně dojít k zásadním změnám. Jediné informační středisko zcela zákonitě nemohlo pokrýt potřeby stále většího počtu uživatelů, a tak začala vznikat další střediska NIC, s okruhem působnosti zaměřeným vždy na nějakou specifickou oblast, např. na jednu z dílčích sítí průběžně vznikajícího Internetu. Tato střediska NIC samozřejmě „věděla o sobě" navzájem, spolupracovala, a svým dílem se podílela i na některých administrativních úkonech, spojených s provozováním Internetu. Tyto administrativní funkce však mezitím také doznaly výrazných změn - například „ruční" evidence všech připojených uzlů a evidence jejich číselných IP adres, zajišťovaná původně centrálním střediskem NIC ve Stanfordu se brzy stala neúnosná, a musela být nahrazena distribuovaným systémem DNS (Domain Name Systém, zavedeným v letech 1983 až 84). Jiné administrativní funkce, jako například přidělování celosvětově jednoznačných IP adres, však musely být nadále řešeny „ručně".
K největším změnám ve fungování středisek NIC pak dochází v posledních letech, v souvislosti s přechodem Internetu na komerční fungování. Například původní „centrální" SRI-NIC byl nahrazen střediskem InterNIC, které již funguje na komerčním základě (příslušné služby poskytují tři různé komerční subjektu za úhradu). V jednotlivých zemích světa mezitím vznikla „národní" střediska NIC, vedle kterých se podle potřeb a možností místní akademické komunity objevovala i některá další, specifičtěji zaměřená střediska NIC. Také tato střediska však byla většinou nahrazena středisky podpory, které zřizují a provozují nejrůznější komerční poskytovatelé připojení k Internetu. V zásadě každý z nich totiž potřebuje nějaké středisko podpory svých zákazníků, které odpovídá původnímu účelu středisek NIC - a v tomto ohledu nejsou poskytovatelé vázáni nějakými formálními požadavky, a mohou tedy postupovat tak jak uznají za vhodné. Zda si své středisko pojmenují hrdým názvem „NIC", nebo nějak úplně jinak, je jenom na nich.
Poněkud odlišně je tomu ale s administrativními záležitostmi, které přetrvávají až do dnešní doby a souvisí s mechanismem fungování dnešního Internetu. Jde zejména o způsob zřizování a provozování jednotlivých domén v rámci systému DNS a o přidělování IP adres. Zde musí všichni poskytovatelé připojení k Internetu dodržovat existující konvence. Ale o tom si povíme zase až přístě.