Peering

Jednou z nejaktuálnějších otázek dalšího rozvoje Internetu v České republice je otázka peeringu. Jde sice o záležitost svou podstatou nadnárodní, která vyplývá ze samotné podstaty fungování dnešního Internetu a projevuje se všude kam Internet zasahuje, nicméně náš tuzemský peering si musíme „vyvařit" u nás doma. Ale o co vlastně jde?

Pro správné pochopení podstaty peeringu si nejprve na chvilku představme, že u nás existuje jen jediný monopolní poskytovatel Internetu (což je například v sousedním Polsku realitou). Dále si představme, že tento monopolní poskytovatel připojení má jedinou přípojku „ven", směrem do jádra Internetu. V praxi by toto znamenalo, že každý počítač s přístupem k Internetu nacházející se v tuzemsku by byl připojen k tomuto monopolnímu poskytovateli, a pokud by takovýto počítač komunikoval po Internetu s jiným počítačem nacházejícím se mimo ČR, procházel by jejich provoz přes jedinou existující přípojku „ven" z ČR. Pokud by ale spolu komunikovaly počítače nacházející se oba v ČR, jejich komunikace by zůstávala „místní" a neprocházela by jedinou existující přípojkou do zahraničí, směrem do jádra Internetu. Pro úplnost představy ještě dodejme, že právě tato přípojka „ven" je obvykle kritickým místem, fungujícím jako úzké hrdlo internetových komunikací.

Nyní si ale představme skutečnou situaci u nás: poskytovatelů připojení k Internetu existuje více, a každý z nich má svou vlastní přípojku „ven", směrem do jádra Internetu (poskytovatele bez vlastní přípojky můžeme pro potřeby tohoto příkladu opomenout). Když pak budou chtít vzájemně komunikovat po Internetu dva počítače nacházející se v tuzemsku, bude velmi záležet na konkrétním způsobu jejich připojení. Budou-li oba připojeni ke stejnému poskytovateli, bude jejich vzájemná komunikace „místní" a nebude muset procházet přípojkou „ven", do jádra Internetu. Jinak tomu ale bude v případě, kdy námi uvažované počítače budou připojeny k různým poskytovatelům. Potom bude jejich vzájemná komunikace procházet jednou přípojkou „ven" až do jádra Internetu, a druhou přípojkou pak zase bude vracet z jádra Internetu „zpět" k nám domů do ČR. Oním „jádrem Internetu" přitom nejspíše bude nějaká síť nacházející se až v USA, prostřednictvím které jsou obě přípojky „ven" vzájemně propojeny. To, že takováto situace není příliš optimální, snad není třeba podrobněji rozvádět. Podívejme se spíše na možnosti, jak se jí vyhnout.

Řešení právě naznačené situace je principiálně jednoduché - jednotliví poskytovatelé se dohodnou, vzájemně propojí své sítě, a veškerý „místní" provoz si pak předávají jen mezi sebou a nepouštějí ho „ven". To je podstata peeringu. Ovšem praktická realizace již nemusí být zdaleka tak triviální.

Pomineme-li případné konkurenční vztahy mezi jednotlivými poskytovateli a z nich vyplývající důsledky, může být největším problémem uspořádat věci tak, aby se žádný z poskytovatelů necítil poškozen. Tedy aby nedocházelo k tomu, že jeden poskytovatel poskytuje své služby klientům jiného poskytovatele bez adekvátní reciprocity, resp. na úkor svých klientů. V praxi je pak nutné utkat velmi jemné předivo vzájemných smluvních i jiných vztahů mezi zúčastněnými poskytovateli, tak aby se našel všem stranám vyhovující kompromis. A právě to může být dosti složité, často mnohem více než vlastní technické řešení, pro které již existují zavedené a vyzkoušené postupy. V každém případě by ale na peeringu měl vydělat především koncový uživatel.