Je libo vypalovačku?

V českém počítačovém žargonu se v poslední době zabydlel nový termín: vypalovačka. Právě tak se totiž začíná říkat mechanikám, které dokáží „vypalovat CéDéčka", neboli zapisovat na tzv. zapisovatelná média typu CD-R, která se poté chovají stejně jako běžné disky CD-ROM. V nedávné jsem měl možnost vyzkoušet si hned dvě takovéto mechaniky. Zde jsou mé dojmy.

První „vypalovačkou", která přistála na mém stole, byla mechanika SureStore CD-Writer 4020i firmy Hewlett-Packard. Jde o produkt, který se na trh dostal poprvé v říjnu loňského roku, a nejspíše právě on odstartoval současnou euforii kolem mechanik CD-R. Ty sice existovaly již dříve, ale jejich tehdejší cena (kolem 4 až 6 tisíc dolarů) byla ještě příliš vysoká pro jejich masovější nasazení. O zlom se postarala až tato mechanika, jejíž cena se již dostala pod hranici 1000 dolarů (v době uvedení na trh stála přesně 995 USD). U nás je dnes k mání za cenu v řádu třicet tisíc korun (přesněji viz box). Druhou „vypalovačkou" na mém stole byla mechanika CD-R 1002 od americké firmy s poněkud netradičním názvem Smart and Friendly (doslova: „chytří a přátelští"). Cena této mechaniky je obdobná jako u předchozí (viz box).

Hardware je stejný

Obě „vypalovačky", které jsou dostal k vyzkoušení, byly v interním provedení - tedy určené k zabudování do stolního počítače PC, ve kterém zaberou jednu „šachtu" rozměrů mechaniky 5 1/4". Obě mechaniky měly rozhraní SCSI-2, a pro případ že by stolní počítač nebyl tímto rozhraním vybaven, byl k oběma přibalen ještě potřebný SCSI adaptér (shodně pro sběrnici ISA, 16 bitový). Každá z mechanik přitom dokáže „vypalovat" jednoduchou nebo dvojnásobnou rychlostí, a dokáže fungovat i jako klasická čtečka disků CD-ROM, v případě HP SureStore dokonce se čtyřnásobnou rychlostí (CD R-1002 jen dvojnásobnou). Obě mechaniky také podporují tzv. multisession zápis, umožňující „vypalovat" obsah CD disku postupně, po částech.

Po stránce svého technického vybavení se obě „vypalovací" mechaniky prakticky nelišily - jediným znatelnějším rozdílem mezi nimi byla skutečnost, že mechanika CD-R 1002 používá tzv. Caddy („pouzdro" na disk CD), zatímco HP SureStore nikoli. V čem se ale obě „vypalovačky" významněji lišily, byla skladba programů dodávaných spolu s vlastní mechanikou. Ne ani tak v původů základních programů, sloužících k samotnému „vypalování" - ty pochází od jediné firmy, Incat Systems. Rozdíl je především v tom, jaká skladba programů je přibalena a co je možné s těmito programy dělat.

Software se liší

K „vypalovačce" HP SureStore byl přibalen program Easy-CD, o kterém si dovolím prohlásit, že je pro serióznější práci nepoužitelný. Je totiž zjednodušený více, než by bylo zdrávo - jeho filosofií je „naházet všechno na jednu hromadu", a tu pak „vypálit" na disk CD-ROM. To sice může vyhovovat velmi laickým uživatelům, po kterých program EASY-CD skutečně nepožaduje žádné specifické znalosti a dovednosti, ale již pro mírně pokročilé uživatele bude nevyhovující. Například proto, že na vypalovaném CD-ROM disku neumožňuje vytvářet žádnou adresářovou strukturu. Jedinou možností, jak vytvořit na vypalovaném disku více adresářů, je provádět zápis ve více tzv. sessions (jako tzv. multisession zápis), neboť při každém z nich Easy-CD „nahází" všechny zapisované soubory do jediného nového adresáře.

Kromě programu EASY-CD pro přípravu „datových" disků CD dostanete s mechanikou HP SureStore i program Easy-CD Audio, umožňující vytvářet zvukové CD-ROM, a dále dvě zajímavé utility - Alchemy Personal, která slouží jako organizátor CD-ROM disků a jejich obsahu, a dále utilitu Magic Lantern, která je prohlížečem obrázků ve formátu Photo CD. Všechny tyto programy, stejně jako ovladače SCSI adaptéru, však fungovaly pouze v prostředí MS Windows 3.1x a nikoli v nových Windows 95. V dokumentaci bylo explicitně uvedeno, že prostředí Windows 95 není zatím podporováno, a objeví se až v dalších verzích (v současné době však již jsou potřebné programy dostupné například prostřednictvím Internetu).

K „vypalovačce" CD-R 1002 firmy Smart and Friendly byl přibalen program Easy-CD 95, který je obdobou programu Easy-CD dodávaného s HP SureStore, ale určený pro prostředí Windows 95. Podobně jako Easy-CD je i tento program pro serióznější práci nepoužitelný. Naštěstí je ale k CD-R 1002 dodáván i program Easy-CD Pro MM verze 3.0, použitelný ve starých i nových Windows. S tímto programem již můžete dělat skutečně všechno, co budete při vytváření CD-ROM disků potřebovat - mj. i vytvářet na vypalovaném CD disku libovolnou adresářovou strukturu, zapisovat na CD-ROM disk tzv. průběžně (on the fly), nebo přes tzv. ISO image (obraz budoucího obsahu CD ROM disku, který se nejprve vytvoří na pevném disku, a teprve pak jako celek „vypálí" na CD). Velmi kvalitní a adekvátně obsáhlá je i uživatelská dokumentace k tomuto programu. Může posloužit i jako základní učební text pro vytváření vlastních CD-ROM disků. Naproti tomu dokumentace k HP SureStore je velmi útlá a psaná pro hodně laického uživatele.

Vlastní zkušenosti

Funkci obou vypalovaček jsme měl možnost si vyzkoušet skutečně „na ostro", na přípravě CD ROM disku pro speciál CHIP-u se seriálem Toulky Internetem. S instalací HW ani SW jsem žádné problémy neměl, vše fungovalo tak jak mělo. Po zjištění, že programy Easy-CD a Easy-CD 95 jsou pro mne nepoužitelné, jsem přešel důsledně na program Easy-CD Pro MM. Ten jsem mohl bez problémů používat pro práci s oběma vypalovacími mechanikami.

Při prvním seznamování s celým postupem vytváření CD-ROM disku jsem se ani já nevyvaroval základních chyb. Chtěl jsem nejprve zkusit tzv. průběžný zápis (on the fly), a nedal jsem na doporučení v manuálu, radící otestovat rychlost počítače. Ta je totiž podstatná z toho důvodu, že celý proces vypalování musí probíhat konstatní a relativně dosti velkou rychlostí, což znamená že vypalovací mechanika musí dostávat pravidelný přísun dat. Jakmile je nedostane včas, zápis končí chybou a celý příslušný záznam je nepoužitelný. Pokud tedy zapisujete přímo na CD disk soubory, nacházející se například na síti (nebo i na pomalém lokálním disku), je docela pravděpodobné, že váš počítač nebude stíhat zásobovat vypalovací mechaniku potřebnými daty dostatečně rychle. Mně se to stalo také, a tak jsem příště raději využil možnosti režimu simulovaného zápisu, kdy se pouze testuje rychlost přísunu dat. Zde jsem pak experimentálně zjistil, že na vcelku běžně rychlém počítači CD (CPU x486/100, sběrnice VLB, HD s rozhraním IDE) je možné zapisovat průběžně soubory nacházející na místním pevném disku, a to dokonce i dvojnásobnou rychlostí. Pokud jsem ale zkoušel zapisovat soubory, nacházející se na jiném počítači a zpřístupněné prostřednictvím sítě, nestíhal se ani zápis jednoduchou rychlostí zápisu. Vřele tedy doporučuji každý zápis nejprve otestovat, už i proto že „stíhání" závisí také na tom, zda jsou zapisovány velké soubory, nebo naopak malé soubory. Ještě bezpečnější je pak pracovat s tzv. ISO images - tj. nejprve vytvořit na pevném disku binární obraz (image) celého CD disku resp. jeho části (při tzv. multisession zápisu), a teprve pak jej jako celek vypálit. Zde již problémy s rychlostí obvykle nebývají.