Structured cabling

Některé věci se opravdu vyplatí dělat pořádně - a ne jen tak ledabyle, na rychlo, bez řádné přípravy, jen tak ad hoc. Přišli na to například i programátoři, když začali programovat opravdu velká díla. Dokud se pohybovali na úrovni malých programků, které ještě zvládnul obsáhnout jediný autor a mít je „celé v hlavě", ještě je to nenutilo dodržovat nějaké zásady „správného programování". Jakmile se ale velikost a složitost řešených úloh přehoupla přes jistou mez, začalo být dodržování určitých zásad naprostou nezbytností. Jinak se totiž stalo, že vznikající celek svým autorům doslova „spadl na hlavu". Tito se v něm přestávali orientovat, a místo tvůrčí práce se museli věnovat opětovnému odhalování toho, co již jednou vymysleli a naprogramovali. Přitom se množily chyby, nově prováděné opravy vyvolávaly celé řetězové reakce dalších potřebných změn, a výsledek pak skutečně neměl daleko k obraznému „spadnutí na hlavu".

K podobnému vývoji došlo i v oblasti budování počítačových sítí, zejména pak jejich kabelových rozvodů. V pionýrských dobách sítí LAN, kdy se většinou jednalo o propojení několika málo počítačů, to bylo obdobné jako při programování „v malém". Bylo možné to dělat „na koleně", a požadovat aby se koncoví uživatelé v posvátné úctě při chůzi vyhýbali po zemi volně ležícím kabelům. Když pak k nějakému problému přeci jen došlo, nebylo zase až takovým problémem najít jeho příčinu a odstranit ji. Bylo to doba prvotního nadšení, přející hrdinským činům.

Jakmile se ale místo několika počítačů začalo jednat o desítky či spíše stovky, a řádný chod počítačových sítí se stal bezpodmínečnou nutností, dostalo i budování kabelových rozvodů zcela jinou dimenzi. Náhle se ukázalo jako naprosto nezbytné nalézt takové postupy, zásady a techniky pro budování síťových rozvodů, které by dokázaly snížit pravděpodobnost chyb a závad, a současně s tím umožnily i snadnou lokalizaci a nápravu těch, ke kterým přeci jen dojde. Takovéto postupy, zásady a techniky se naštěstí podařilo nalézt, a nakonec vyústily ve značně ucelenou představu o budování síťových rozvodů, označovanou jako strukturovaná kabeláž (structured cabling).

Hlavní motivací pro vznik celé koncepce strukturované kabeláže tedy byla snaha „dělat věci pořádně", tak aby výsledek záhy nespadnul nikomu na hlavu - ani koncovým uživatelům, ani správcům sítí. Od tohoto primárního cíle pak byla odvozena celá řada dalších myšlenek, které stojí za to si poněkud rozvést. Jednou z nich je pozorování, že jakékoli stavební úpravy jsou velkou pohromou, a je tudíž velmi žádoucí neopakovat je příliš často - nejlépe je kopnout do zdi jen jednou, a pak už to nemuset dělat vůbec. Cena za stavební úpravy je již dnes dosti vysoká a nejspíše bude ještě stoupat, zatímco cena instalačního materiálu - zejména vlastních kabelů - je naopak relativně malá a má klesající tendenci. Ergo když už se musí někde nějaká zeď rozkopat, nechť se pak do ní zabuduje více kabelů než kolik je v daném okamžiku skutečně zapotřebí. Jednou z hlavních zásad strukturované kabeláže je tedy tendence předimenzovávat instalované rozvody, většinou mnohonásobně. Souvisí to ostatně i s očekáváním, že životnost pasivních instalací (tj. kabelů „ve zdi") bude větší než životnost používaného SW a HW, a že je tedy vhodné myslet na potřeby budoucí a ponechávat si bohatou rezervu.

Další důležitou myšlenkou strukturované kabeláže je její komplexnost - opět vycházející z toho, že každé „kopnutí do zdi" je velkým zlem, které není radno podstupovat opakovaně, byť pro různé účely. Proto se strukturovaná kabeláž buduje nejen pro potřeby datových přenosů, ale i pro potřeby jiných druhů přenosů - například pro potřeby telefonních rozvodů, pro potřeby napojování nejrůznějších monitorovacích čidel, zabezpečovacích zařízení, nebo také pro potřeby terminálových rozvodů (pokud se snad ještě někde používají jednoúčelové terminály). Jde tedy vlastně o univerzální rozvodný systém, kterým se jednotlivé objekty velmi důsledně „prokabelovávají" - nejen systematicky, způsobem který v rozumné míře zajišťuje bezporuchovost a snadnou lokalizaci a odstraňování závad, ale také způsobem, který kromě přítomnosti myslí i na budoucnost a její pravděpodobné potřeby. O horizontu této budoucnosti si lze učinit představu z toho, jak dlouhou záruku dnes firmy poskytují na své systémy strukturované kabeláže - typicky je to 15 let.