Co obnáší připojení k Internetu?
Tento článek je druhý ze série, která vyšla v rámci zvláštní přílohy týdeníku CHIPweek č. 5/96 k problematice Internetu.
Obsah:
- Připojení pevnou linkou
- Připojení komutovanou linkou
- Připojení jednotlivého počítače k Internetu
- Připojení celé sítě pevnou linkou
- Připojení celé sítě komutovanou linkou
Připojení k Internetu je dnes již běžnou službou, kterou na komerčním základě poskytují specializované firmy - takzvaní poskytovatelé připojení k Internetu. Jaké možnosti vám mohou nabídnout, a co připojení k Internetu obnáší po technické stránce?
Internet je ve své dnešní podobě soustavou vzájemně propojených počítačových sítí, a jako celek nemá žádného konkrétního vlastníka - své vlastníky mají jen jednotlivé dílčí sítě, které tvoří součást Internetu. Také podmínky vzájemného propojení, a zejména pak způsob financování nákladů na toto propojení (jako pronájmy linek apod.) si stanovují tito konkrétní vlastníci mezi sebou. Dovedeme-li tuto myšlenku ad absurdum, Internet jako takový je vlastně jen dohodou mezi provozovateli dílčích sítí. Připojit se k Internetu proto může znamenat dvě různé věci:
- připojit se k některé již existující dílčí síti, za podmínek které stanoví její provozovatel, a prostřednictvím této sítě získat přístup (tzv. konektivitu) i do všech ostatních sítí, které dohromady tvoří Internet. Takovouto možnost dnes nabízí subjekty, které jsou na poskytování připojení k Internetu specializovány a fungují na běžném komerčním základě - tedy tzv. komerční poskytovatelé připojení k Internetu.
- vstoupit do systému již existujících vzájemných dohod mezi jednotlivými poskytovateli připojení, a domluvit si s nimi vzájemné sdílení nákladů i další související technické, organizační a finanční otázky.
Druhá z obou možností přichází v úvahu především pro takové subjekty, které se samy chtějí stát poskytovateli připojení k Internetu. Pro běžné koncové uživatele, kteří chtějí připojit k Internetu jednotlivý počítač či celou svou lokální síť, je pak určena možnost první. Mezi oběma možnostmi však neexistuje přesná a jednoznačně definovaná hranice, protože kterákoli připojená síť se sama může stát místem, ke kterému se připojí někdo další. V praxi pak záleží spíše na ekonomických a všeobecně právních podmínkách, za jakých jsou sítě propojovány. U nás již existuje několik poskytovatelů připojení k Internetu, a jejich nabídkou se podrobněji zabývá článek .....
Zaměřme se nyní již jen na koncové uživatele, kteří nemají v úmyslu stát se poskytovateli připojení k Internetu pro jiné uživatele. Sami si tedy musí najít vhodného poskytovatele připojení, a pak ve spolupráci s ním zřídit vhodné propojení mezi vlastní sítí či jednotlivými počítači, a sítí zvoleného poskytovatele připojení. Podívejme se nyní, jaké jsou k tomu možnosti.
Připojení pevnou linkou
 |
Jde přitom o způsob připojení, který je myslitelný i pro připojení jediného počítače, ale v praxi je využíván spíše pro připojení celých uživatelských sítí k nejbližšímu vstupnímu bodu do sítě poskytovatele připojení. Důležitý je přitom trvalý charakter vzniklého spojení, který umožňuje „delegovat" některé funkce ze sítě poskytovatele přímo do sítě jeho zákazníka. Při tomto způsobu připojení je například možné, aby si zákazník (uživatel) sám provozoval svůj vlastní poštovní server, neboť ten by měl být trvale dosažitelný pro všechny potenciální odesilatele z celého Internetu. Stejně tak je tento trvalý způsob připojení nezbytný v případě, kdy zákazník chce sám provozovat své vlastní servery služeb WWW, Gopher či FTP (přesněji: chce je provozovat ve své vlastní síti).
Důležitá je i otázka rychlosti přípojky pevnou linkou, protože především od ní jsou odvozeny poplatky, které je nutné platit poskytovateli připojení, i tomu od koho je pronajata pevná linka (pevný okruh, mikrovlnný spoj atd.). Pro stanovení vhodné rychlosti přípojky velmi záleží i na tom, jaký druh provozu je třeba očekávat (zda půjde např. převážně jen o elektronickou poštu, nebo o jiné internetové služby, zejména WWW), a kolik uživatelů bude využívat přístupu k Internetu současně. V případě, kdy se zákazník rozhodne sám provozovat své vlastní servery služby WWW, je rozumné uvažovat o připojení minimálně s rychlostí 64 kilobitů za sekundu.
Připojení komutovanou linkou
Připojení pevnou linkou vyžaduje existenci trvalého spoje, jehož zřízení však nemusí být vždy technicky možné či ekonomicky únosné. Jako další řešení se pak nabízí připojení prostřednictvím komutovaných linek veřejné telefonní sítě, neboli „po telefonu", za použití vhodných telefonních modemů. Někdy se tento druh spojení označuje také jako „vytáčené spojení", což je doslovný překlad anglického termínu dial-up. Používá se nejčastěji pro připojování jednotlivých počítačů, ale lze jej využít i pro připojení celých sítí LAN.
Podstatná je přitom skutečnost, že propojení komutovanou linkou nezaručuje trvalé spojení, potřebné či alespoň velmi žádoucí pro některé druhy internetových služeb - například pro provozování vlastních WWW serverů. Spojení mezi počítačem či počítači uživatele a poskytovatelem připojení je zde totiž vytvářeno až na základě okamžité potřeby, konkrétně na základě iniciativy ze strany uživatele, a poté je zase rušeno. Omezena je také maximální dosažitelná přenosová rychlost komutované přípojky, a to vlastnostmi veřejné telefonní sítě (konkrétně omezeným přenosovým pásmem komutovaných linek). Nejrychlejší telefonní modemy dnes pracují s přenosovou rychlostí 28,8 kilobitů za sekundu, a jsou již na samé hranici možností veřejné telefonní sítě.
Na druhé straně je připojení komutovanou linkou cenově vcelku přijatelné (ve srovnání s náklady na trvalý spoj), je k dispozici prakticky okamžitě, a (téměř) odkudkoli - například i z domu. Pro připojení jednotlivých uživatelských počítačů, které se budou v Internetu chovat především jako klienti (příjemci) nejrůznějších služeb, je vcelku postačující. Pro aktivní poskytování internetových služeb (např. provozování WWW serverů) je připojení komutovanou linkou bezpředmětné. Pro připojení celých sítí LAN k Internetu je toto řešení sice použitelné, ale spíše jen jako nouzové či záložní řešení, nebo jako dočasná náhražka do doby, než se podaří zajistit trvalou přípojku.
Zajímavou a perspektivní možností pro připojování jednotlivých počítačů a případně i malých sítí LAN jsou přípojky ISDN (Integrated Services Digital Network). Celou technologii ISDN je možné si při maximálním zjednodušení představit jako další vývojové stádium veřejné telefonní sítě, nyní již fungující na plně digitálním principu, včetně účastnických přípojek - tj. místo dosavadní analogové přípojky vám ISDN přípojka nabídne plně digitální přenosový kanál, o kapacitě 64 kilobitů, přesněji dva takovéto kanály a jeden služební, s rychlostí 16 kbps. Ty pak můžete využít jak pro připojení digitálního ISDN telefonu, tak i pro připojení počítače, a dokonce i pro připojení obou zařízení současně. Podle veřejně dostupných informací náš SPT Telecom počítá se zavedením ISDN v roce 1997.
Připojení jednotlivého počítače k Internetu
Konkrétní provedení přípojky k Internetu je nejjednodušší v případě, kdy se k němu připojuje jednotlivý počítač přes komutovanou linku veřejné telefonní sítě. V takovém případě stačí vybavit tento počítač vhodným programovým vybavením (o něm podrobněji pojednává článek xxx), a pak samozřejmě také vhodným telefonním modemem. Uživatel tohoto počítače si mezitím musí vybrat nějakého poskytovatele připojení k Internetu, který nabízí možnost připojení komutovanou linkou, a objednat si u něj poskytování požadovaných služeb. V rámci příslušné dohody, smlouvy či jiné formy domluvy mezi oběma stranami pak poskytovatel musí sdělit svému zákazníkovi, na jaká telefonní čísla má ze svého počítače volat - přesněji kde má nejbližší vstupní (přístupový] bod do své sítě, vybavený modemy, a na jaká telefonní čísla jsou tyto modemy „pověšeny". Proto budete-li si vybírat vhodného poskytovatele připojení pro tento druh přístupu, vždy se zajímejte o to, kde se nachází jeho nejbližší přístupový bod (zvláště pak mimopražští zákazníci). Dalším důležitým kritériem je pak i počet (a rychlost) modemů, kterými je každé přístupové místo vybaveno, a počet zákazníků poskytovatele, který připadá na jeden modem. Není nic horšího, než neustále volat na beznadějně obsazená telefonní čísla.
 |
Velmi důležitou je při komutovaném připojování jednotlivých počítačů také otázka poštovních schránek pro elekronickou adresu. Vzhledem k tomu, že komutované připojení má pouze dočasný charakter a nezajišťuje trvalou dostupnost uživatelských počítačů v čase, nemohou se poštovní schránky jednotlivých uživatelů nacházet přímo na jejich počítačích. Tyto se musí nacházet na počítačích poskytovatele připojení, které již jsou trvale dosažitelné. Zprávy elektronické pošty se tudíž průběžně shromažďují u poskytovatele připojení na jeho počítači, a zákazník si je převezme („stáhne" k sobě) až tehdy, když se skutečně k Internetu připojí. Obvyklá praxe poskytovatelů připojení je přitom taková, že v ceně za jedno připojení (tj. za připojení jednoho počítače komutovanou linkou) je obsažena i jedna poštovní schránka, obvykle o určité maximální kapacitě (např. 1 megabyte), a dále jedna adresa pro elektorncikou poštu, která této poštovní schránce odpovídá. Pokud jeden připojený počítač využívá více uživatelů, kteří chtějí mít různé poštovní schránky (což ve své podstatě znamená různé adresy pro elektronickou poštu), musí si to u svého poskytovatele explicitně objednat. Většinou je to možné, ale není to již zdarma, resp. v ceně za přípojku jako takovou.
Pokud jde o náklady na samotnou přípojku, zde mohou různí poskytovatelé aplikovat různé cenové strategie. Mohou například vyžadovat pouze měsíční (někdy i roční) paušál, který pokrývá libovolně dlouhou dobu připojení zákazníka k Internetu. Ten pak kromě tohoto paušálu (který platí svému poskytovateli za přístup k Internetu jako takovému), platí již jen telefonní poplatky za uskutečněné hovory (a platí je SPT Telecomu). Jinou možností je paušál, který pokrývá jen určitou maximální dobu připojení, a při jejím překročení se pak platí za každou další minutu či hodinu. Ještě další možností pak je minimální paušál, který nepokrývá žádnou dobu připojení, a zákazník pak platí samostatně za každou minutu, kterou v Internetu stráví.
Připojení celé sítě pevnou linkou
Připojení jednotlivého počítače přes komutované linky veřejné telefonní sítě má výhodu v tom, že je možné jej zrealizovat velmi rychle. Naproti tomu připojení celé sítě počítačů k Internetu již bývá poněkud dlouhodobější záležitostí. Nejdéle se většinou čeká na vybudování trvalého spojení (typicky pevného okruhu telefonního typu) mezi sítí zákazníka a vstupním bodem do sítě poskytovatele připojení. Kromě toho je pak nutné vyřídit i některé další náležitosti, které souvisí s připojováním celých sítí a liší se od situace, kdy je připojován jen jediný počítač. .
V případě připojení jednotlivých počítačů, typicky komutovaným způsobem, je zmíněný počítač „logicky" součástí sítě poskytovatele připojení - přesněji: dostane přidělenu takovou internetovou adresu (IP adresu), která patří poskytovateli připojení. Jakmile se ale připojuje (přes jeden společný spoj) více jednotlivých počítačů, tvořících vlastní síť, musí být této síti přidělena samostatná IP adresa (přesněji skupina IP adres, nejčastěji tzv. adresa třídy C, která vystačí až pro 254 počítačů). Přidělení této adresy přitom musí svému zákazníkovi zprostředkovat jeho poskytovatel, protože v dnešní době již jsou tyto IP adresy jistým způsobem vázány na jednotlivé poskytovatele připojení k Internetu (z technických důvodů, které již přesahují rámec tohoto textu). Z této skutečnosti pak bohužel vyplývá i jeden dosti nepříjemný důsledek - pokud se určitý zákazník někdy v budoucnu rozhodne změnit svého poskytovatele připojení, bude muset změnit i IP adresy svých počítačů. A to obvykle znamená nepříjemně pracné překonfigurovávání těchto počítačů.
Když si někdo nechá připojit k Internetu celou svou síť, obvykle také požaduje, aby měla i své vlastní jméno, v rámci tzv. systému doménových jmen (DNS, Domain Name System) používaných v Internetu. To je vhodné nejen z „estetických" důvodů, ale zejména proto, aby celá připojená síť mohla být relativně autonomní z hlediska své správy, aby mohla sama provozovat různé internetové služby, mohla aplikovat vlastní strategie pro případné omezení přístupu uživatelů „zvenku", a mohla například také sama přidělovat svým počítačům taková jména, jaká uzná za vhodné. S připojením celých sítí k Internetu je proto obvykle spojeno i zaregistrování nového jména, přesněji jména tzv. domény DNS. To je administrativní úkon, který pro svého zákazníka většinou zajistí sám poskytovatel připojení, nebo při něm alespoň asistuje. Dále je pak zřízení nové domény spojeno i s některými technickými povinnostmi, zejména s povinností zřídit a provozovat tzv. name server pro novou doménu (dokonce alespoň dva takovéto servery, jeden hlavní neboli primární, a druhý záložní, neboli sekundární), a s registrací tzv. reverzní domény. Také v tomto ohledu většinou poskytovatel připojení spolupracuje se svým zákazníkem, například tak, že zákazník si ve své síti provozuje primární name server, a jeho poskytovatel za něj provozuje name server sekundární.
Po technické stránce je pro připojení celé sítě k Internetu zapotřebí také zařízení, fungující jako tzv. směrovač (router). Jeho úkolem je fungovat jako přechodový bod mezi danou sítí a jejím okolím, a zprostředkovávat přestup datových paketů mezi danou sítí a jejím okolím. Nejčastěji plní funkci směrovače samostatné jednoúčelové zařízení (viz obrázek). Někdy je ale možné využít i takové řešení, při kterém funkci směrovače plní jeden z uzlových počítačů sítě - dokáží to například servery systému Novell NetWare.
Připojení celé sítě komutovanou linkou
V současné době je ve velké oblibě připojování k Internetu po komutovaných linkách - především pro svou nenáročnost jak po finanční a technické stránce, tak i pro téměř okamžitou disponibilitu. Jak jsme si již uvedli výše, pro připojování jednotlivých počítačů v roli klientů je toto řešení v zásadě postačující, zatímco pro připojování celých sítí je sice možné, ale ne příliš vhodné a výhodné. Jde však stále o uživatelsky značně atraktivní řešení, zvláště pak pro „malé" sítě, s několika málo počítači, a s nepříliš velkými požadavky na práci v Internetu. Proto se na chvíli zastavíme podrobněji i u tohoto specifického řešení.
Obvyklým způsobem komutovaného připojení celé sítě počítačů k Internetu je použití takového směrovače, který místo s pevnou linkou (pevným okruhem) vystačí jen s komutovaným spojením přes veřejnou telefonní síť. Takovýto směrovač je volně označován jako „dial-up router", ale od svého protějšku pro pevné linky se nijak principiálně neliší - bývá však řešen jako jednodušší a lacinější. Hlavní jeho odlišnost spočívá v tom, že dokáže navázat spojení („dovolat se" na vstupní bod poskytovatele připojení) na základě okamžité potřeby, tedy jakmile je mu předán nějaký datový paket, který má být doručen mimo danou síť. Cena takovýchto směrovačů ale stále není zanedbatelná (pohybuje se většinou do sto tisíc).
Komutované připojení celé sítě má i některá technická omezení, která jsme si již avizovali výše. Všechny přitom vyplývají ze skutečnosti, že příslušná síť není z Internetu trvale dosažitelná. Z tohoto důvodu například není vhodné v ní provozovat různé druhy serverů, od uživatelsky orientovaných serverů služeb WWW, Gopher či FTP až pro servery, nezbytné pro chod Internetu jako takového (např. name servery). Tyto servery se při komutovaném připojení celé sítě obvykle provozují přímo u poskytovatele připojení.
Další nepříjemností je při komutovaném připojení celé sítě i skutečnost, že všichni uživatelé vlastně sdílí přenosovou kapacitu existující přípojky. To samo o sobě platí i při všech ostatních způsobech připojení, ale zde je přenosová kapacita komutované přípojky limitována možnostmi veřejné telefonní sítě, které končí (nejen prakticky, ale i teoreticky) na cca 30 kilobitech za sekundu.
Pro velmi malé sítě, například pro dvojice či trojice vzájemně propojených počítačů v malé kanceláři či úřadě, však může být komutované připojení vcelku přijatelným řešením. Nikoli ovšem již pořízení samostatného směrovače pro komutovaný přístup, v ceně desítek tisíc. Naštěstí i zde se již začínají objevovat některé zajímavé možnosti. Například pro prostředí nových Windows 95 existuje program, který zajišťuje že jeden z počítačů, vybavený modemem, kromě svých běžných funkcí plní i roli směrovače a zajišťuje konektivitu do Internetu i pro ostatní počítače s Windows 95, které jsou s ním propojeny. Jde konkrétně o sharewarový produkt jménem WinGate od firmy Qbik Software, v ceně několika desítek dolarů, ale do budoucna lze očekávat celou řadu dalších obdobných řešení.