Spamming

Elektronická pošta, tzv. síťové news (netnews, USENET) a obecně všechny formy dnešní elektronické komunikace mají mnohé přednosti - jsou báječně rychlé, mohou být velmi laciné, umožňují oslovit velké skupiny lidí současně atd. Současně se svými výhodami však přináší i jistá nebezpečí, která mohou vést až k velmi nepříjemným důsledkům. Příkladem může být právě výše zmíněná schopnost oslovit velké fórum lidí současně, jedinou zprávou - tu stačí poslat elektronickou poštou do některé z elektronických konferencí, nebo ji zaslat do některé z diskusních skupin tzv. síťových news. Pokud je tato zpráva relevantní k obsahu a zaměření konference či diskusní skupiny, je vše v pořádku, ale pokud je z nějakého důvodu nevhodná, nepatřičná či jen zbytečná, může znepříjemnit život opravdu mnoha lidem. Zde je třeba si uvědomit, že zdaleka nejde jen o pouhé přidělání práce všem příjemcům, které takováto zpráva nezajímá, ale musí z ní alespoň něco přečíst, aby vůbec mohli poznat že ji mají zahodit. Velmi nepříjemné je i to, že rozeslání bezpředmětné, nepatřičné, či jinak nevhodné zprávy mnoha příjemcům spotřebovává nezanedbatelnou přenosovou kapacitu dnešních počítačových sítí. Náklady na přenos takovéto nevyžádané zprávy pak někde přímo a jinde nepřímo nesou její příjemci - lze se jim pak divit, že na takovéto zprávy reagují ne zrovna přívětivě?

Ještě mnohem horší je ale situace v případě, kdy nějakou nevhodnou zprávu rozešlete do více elektronických konferencí či diskusních skupin současně. To je po technické stránce vcelku jednoduché, protože není žádným velkým problémem získat všelijaké seznamy existujících konferencí a diskusních skupin a pak napsat program, který jednu a tutéž zprávu sám rozešle do všech konferencí a skupin z tohoto seznamu. Následky pak mohou být a skutečně bývají velmi nepříjemné. Naštvete tím opravdu hodně lidí, které oberete nejen o jejich čas a námahu (na smazání své zprávy), ale ve své podstatě je přinutíte nést náklady za váš čin z jejich kapsy. Hladinu adrenalinu u příjemců přitom zvyšuje i jistota, že jste svůj nekalý čin udělali úmyslně - v případě zaslání nepatřičné zprávy do jedné konference či diskusní skupiny lze ještě uvažovat o omylu či chybě, ale při cíleném rozesílání nevhodných zpráv „na všechny strany" je každému ihned zřejmé, že to bylo záměrné. V angličtině se pro takovouto praktiku dokonce ustálilo vhodné označení: spamming.

Údajnou inspirací pro toto označení je těžko přeložitelná slovní hříčka z jedné scénky z Monty Pithonova Létajícího cirkusu, ve které se vyskytuje anglické slůvko „spam", znamenající v doslovném překladu: drobně sekané maso v konzervě, masovou konzervu, luncheon meat, ale také: náhražku, nudu, otravu. V monologu z oné scénky se slovíčko „spam" nejprve vyskytne jednou, pak dvakrát, a pak znovu a znovu, s neustále se zvyšující frekvencí, až závěr celého monologu tvoří stereotypní a bezmyšlenkovité opakování tohoto slova. Nejinak je tomu i v praxi, kdy elektronický „spamming" postupně zaplavuje všechny kouty a zákoutí elektronické globální vesnice.

Zřejmě nejznámějším příkladem „spammingu" v historii byl počin jedné advokátní kanceláře z USA, která se rozhodla prostřednictvím Internetu oslovit všechny potenciální klienty a nabídnout jim právní pomoc (samozřejmě placenou) při získávání amerického občanství prostřednictvím tzv. Green Card Lotery. Udělala to opravdu důkladně, rozesláním své nabídky do prakticky všech diskusních skupin síťových news, a neméně důkladná a tvrdá pak byla i reakce, která následovala. Ne vždy ale jsou předmětem „spamingu" zprávy sledující komerční cíle. Někdy jde i o obyčejnou lidskou naivitu, která i v Internetu nachází živnou půdu - například při rozesílání všelijakých řetězových dopisů, kterým se v elektronické podobě daří snad ještě lépe, než v jejich listovní podobě.

Znám je dokonce i případ smrtelně nemocného chlapce s mozkovým nádorem, který si přál dostat co nejvíce pohlednic a dostat se tak do Guinnessovy knihy rekordů. Zpráva s jeho přáním se velmi rychle rozšířila opravdu na všechny strany, lidé na ni reagovali záplavami pohlednic na chlapcovu adresu, a snad i tím přispěli k jeho zázračnému uzdravení. Dnes již Craig Sherhold pomalu dospívá, je v Guinnessově knize rekordů, ale jeho původní výzva se dodnes neztratila. Neustále se odněkud z hlubin Internetu objevuje znovu a znovu, někdy i se změnou adresáta, který je pak záhy doslova zaplavován lavinou pohlednic. Obvykle k pramalé radosti poštovního úřadu, kam všechny tyto pohlednice směřují.