Jak se dostat do FTP archivů?

V dnešním vydání Toulek se začneme zabývat problematikou přenosu souborů a přístupu do tzv. FTP archivů, kde jsou tyto soubory uskladněny. Ukážeme si, jakou „tvář" nám jako uživatelům tyto archivy předkládají, a jaké možnosti máme pro co nejjednodušší „stahování" konkrétních souborů. Budeme přitom předpokládát, že již přesně víme, kam pro ten který soubor sáhnout - k různým možnostem vyhledávání souborů v FTP archivech se dostaneme později, v dalších pokračováních.

FTP archivy nejsou ve své podstatě nic jiného, než „zveřejněné" systémy souborů uzlových počítačů sítě. Tedy celé systémy hierarchicky uspořádaných adresářů, které jsou i se svým obsahem (konkrétními soubory) přístupné prostřednictvím sítě i uživatelům jiných počítačových uzlů, a tito si mohou jednotlivé soubory přenášet k sobě. V prostředí Internetu, který funguje na bázi protokolů TCP/IP, se k takovémuto přenosu souborů používá protokol s příznačným jménem FTP (File Transfer Protocol) - podle něj se také celým archivům říká FTP archivy.

Zřídit si FTP archiv na svém uzlovém počítači může v podstatě kdokoli. Otázkou spíše je, jak regulovat přístup k archivu jako celku a k jeho jednotlivým adresářům. Každý, kdo chce s FTP archivem pracovat, se k němu totiž musí nejprve přihlásit pod určitým uživatelským jménem, a zadat k němu příslušející heslo. Pokud tedy má být nějaký FTP archiv neveřejný, není problém zřídit na něm vhodné uživatelské účty, a jejich jména i s hesly sdělit těm, kteří k archivu mají mít přístup.

Poněkud jiné to ale bude v případě, kdy má být FTP archiv skutečně veřejný, přístupný pro kohokoli „z ulice". V takovém případě totiž není možné předem všem potenciálním návštěvníkům sdělit, pod jakým konkrétním uživatelským jménem se mají k archivu přihlásit, a jaké heslo mají zadat. Zde je možná pouze vhodná konvence, kterou budou dodržovat pokud možno všechny FTP archivy, a kterou budou znát také všichni uživatelé. Tato konvence říká, že k veřejným FTP archivům se uživatelé „z ulice" přihlašují jako uživatelé anonymous. Z tohoto důvodu se také veřejným FTP archivům říká anonymní FTP archivy.

Pokud jde o heslo, většina anonymních FTP archivů po svých návštěvnících požaduje, aby jako heslo zadali svou adresu pro elektronickou poštu. Ta se pak obvykle využívá pro evidenční účely, například k tomu, aby správce anonymního FTP archivu mohl vykázat svému sponzorovi, kdo všechno jeho server navštívil. Anonymní FTP servery přitom obvykle nekontrolují, zda zadaná adresa je korektní či nikoli. Existují ovšem i výjimky z tohoto pravidla - takové anonymní FTP servery, které si zpětně ověřují, zda zadaná adresa je správná, resp. zda nově přihlášený uživatel je skutečně tím, za koho se vydává.

Dnes bych vás rád vzal na návštěvu do jednoho anonymního FTP serveru, který se řadí právě k těm opatrnějším - který se snaží zpětně si ověřit, zda jeho návštěvník volá z takového počítače, který je řádně registrován v Internetu (v jeho systému doménových jmen, DNS), a kromě toho eviduje i veškeré vaše akce při návštěvě serveru. Pokud se vám to nelíbí, nikdo vás prý k návštěvě nenutí! Jde o FTP server na pražské Vysoké škole ekonomické, který patří u nás k největším (i nejlépe zásobeným).

Dnes nás ale nebude až tak zajímat jeho konkrétní obsah, jako spíše otázka přístupu k tomuto serveru. Na prvním dnešním obrázku [GIF1,URL1] vidíte uvítací sekvenci, kterou server vyšle „řádnému" anonymnímu uživateli, který volá z patřičně registrovaného uzlu. Konkrétně z takového, pro který se FTP serveru podaří zpětně si odvodit jeho symbolické doménové jméno z jeho IP adresy. Abych vám mohl ukázat i to, jak vypadá odmítavá reakce serveru v případě, kdy se mu takovýto převod nepodaří, musel jsem nejprve poněkud „pokazit" konfiguraci svého počítače. Následnou reakci serveru pak vidíte na dnešním druhém obrázku [GIF2]. Pokud se něco podobného stane i vám, a FTP server na VŠE se s vámi odmítne bavit, obraťte se na svého nejbližšího správce sítě - něco s konfigurací vaší sítě či vašeho počítače není v pořádku.

Pro konkrétní práci s FTP archivy je třeba znát příkazy a konvence protokolu FTP - například příkazy, kterým lze procházet adresářovým stromem, přenášet soubory jedním či druhým směrem apod. Také je dobré mít na paměti, že protokol FTP se snaží vycházet uživatelům vstříc i v tom, že sám konvertuje textové soubory tak, aby byly na straně příjemce správně čitelné. Tato jeho vstřícnost má ale jeden háček - potřebuje vědět, který soubor je textový a který není textový (resp. je tzv. binární). Toto je povinen mu říci uživatel. Příklad „konverzace" se serverem prostřednictvím příkazů protokolu FTP ukazuje obrázek 3 [GIF3] (procházení adresáři a vypisování jejich obsahu), a obrázek č. 4 [GIF4] („stáhnutí" binárního souboru, s průběžným znázorňováním průběhu přenosu).

Dnes, v době všelijakých „okenních" nadstaveb, však není vůbec nutné znát konkrétní příkazy a konvence protokolu FTP. Pokud použijete vhodného klienta (klientský program) protokolu FTP, může vás tento velmi efektivně odstínit od všech technických detailů. Sám za vás zajistí veškerý dialog s protější stranou, který musí probíhat podle požadavků protokolu FTP, ale vám bude předkládat plně „okenní" vizi obsahu FTP archivu, a umožní vám pracovat s ním velmi intuitivním způsobem, na jaký jste zvyklí z obvyklých správců souborů, manažerů apod. Příklad takovéhoto klienta vidíte na dnešním pátém obrázku [GIF5] : pokud budete chtít přenést k sobě některý ze souborů na vzdáleném počítači (FTP archivu), stačí jej myší navolit, na druhé straně se přepnout do požadovaného cílového adresáře, a pak už jen zmáčknout šipku s požadovaným směrem přenosu. Jednoduché, ne?

Seznam obrázků:

předchozí část | první část | další část