Už ne myší - už stačí jen prstem

Historie počítačů zná více případů toho, kdy určitá myšlenka, koncepce či technologie, původně velmi slibná a nadějná, časem zcela ztroskotala a zmizela v propadlišti dějin. Podobný osud potkal i tzv. dotykové obrazovky, kterým se svého času připisovala velká budoucnost jako univerzálnímu vstupnímu zařízení, použitelnému i naprostým laikem. Ano, i u toho nejvýše postaveného šéfa bylo zřejmě možné očekávat, že zvládne ukázat prstem na to, co chce. Do hry ale záhy vstoupily další faktory, které by v dnešní době nesly přívlastek „ergonomické", ale které už tehdy souvisely s prachobyčejnou lidskou únavou. Zkuste držet ruku před sebou déle jak několik málo minut, a brzy pochopíte.

Ze stejných důvodů, pramenících v ergonomii, se naopak výrazně prosadily myši, které dnes lezou snad po každém počítačovém stole. Vždyť jak příjemné je opřít ruku o hřbet hlodavce, a nechat se jím nést. Má to ale pořád jeden drobný háček - na práci s myší musíte mít k dispozici dostatečně velkou a rovnou plochu. Doma či v kanceláři to nebývá problém, ale co na cestách, v letadle, v autě apod?

Pro majitele nejrůznějších laptopů, notebooků, tzv. hand-held počítačů (neboli počítačů „do ruky") proto časem vznikla různá alternativní řešení - především zařízení zvaná trackball. Kdo by dnes neznal ony „převrácené myši", kterým jejich kulička trčí nahoru místo dolů, a které uživatelé ovládají otáčením této kuličky svými ctěnými prstíky. Chce to sice trochu cviku, než se s trackballem člověk naučí ovládat například taková Windows, ale zvládnout se to dá - zvláště když máte trackball zabudovaný do svého notebooku, a žádnou jinou možnost nemáte. Jako zařízení, pracující na mechanickém principu, je ale i trackball značně citlivý na jemné, a hlavně „čisté" zacházení. Běda, jak na něj sáhnete alespoň trochu ulepkanými prsty, zasypete prachem či jinak mechanicky znečistíte. V tu ránu se vám jeho snímací mechanismus zanese ještě mnohem více a dokonaleji, než mají ve zvyku přeci jen odolnější myši.

Nyní se ale na trhu objevuje zajímavá alternativa k trackballu, která vychází z téměř zapomenutého dotykového principu, poprvé použitého u nešťastných dotykových obrazovek. Myšlenka snímat polohu lidského prstu totiž s dotykovými obrazovkami neupadla zcela v zapomění a žila dále vlastním životem. Byla ale značně handicapována nedokonalostí technologií snímání polohy prstu, které nedokázaly zajistit dostatečně jemné rozlišení, neboli dostatečně velkou citlivost snímacího zařízení. Teprve v poslední době i tyto snímací technologie dospěly do takového stádia dokonalosti, které umožňuje sestrojit snímací zařízení které je dostatečně citlivé a přitom dostatečně malé a přesné, a které díky tomu dokáže konkurovat myším a trackballům.

Jedno takové zařízení před časem přistálo na mém stole, k vyzkoušení. Jde o zařízení, které vidíte na obrázku, a které pod názvem GlidePoint vyrábí americká firma Cirque Corporation ze Salt Lake City v Utahu. Sama své zařízení označuje jako trackpad, a nikoli jak touchpad, jak se obvykle říkalo předchůdcům s mnohem menšími rozlišovacími schopnostmi. Nový termín trackpad má zřejmě již na první pohled naznačit, že jde o alternativu k trackballu (kde anglické „track" znamená stopu, kolej, trasu atd. zatímco „ball" znamená kuličku) - zde je „ball" nahrazen kmenem „pad", který znamená deska, destičku apod.

No a jak se s takovým trackpadem pracuje? Jednoduše, prostě po jeho povrchu jezdíte prstem, a kurzor na obrazovce sleduje pohyb vašeho prstu. Nemusíte přitom vůbec tlačit, stačí se jen lehounce dotýkat povrchu. První dojem je skutečně báječný, protože vše funguje bez problémů. Ty se mohou objevit v okamžiku, kdy poprvé pocítíte potřebu zmáčknout tlačítko myši. Trackpad sice má dvě tato tlačítka (a odpovídá tedy „dvoutlačítkové" myši), ale na jejich umístění si nejspíše budete muset chvíli zvykat - stejně tak jako na to, že je asi budete mačkat jiným prstem (palcem), než ukazováčkem jako na skutečně myši. Alespoň já jsem s tím měl zpočátku problémy. Ale pak jsem si zvykl.

No a když jsem si takto zvykl na poněkud netradiční mačkání tlačítek na trackpad-u jménem GlidePoint a domníval se, že už o něm vím vše potřebné, neubránil jsem se zbabělému kroku, ke kterému se člověk většinou uchyluje až ve zcela krajní nouzi - podíval jsem se do útlého manuálu, který byl k trackpadu přiložen. No a zde jsem ke svému překvapení zjistil, že když nechci, nemusím vůbec žádná tlačítka mačkat. Že totiž stačí jen jednou klepnout prstem, a tím nasimulovat jedno stisknutí levého myšího tlačítka (jsem pravák). Stejně tak ale lze dvojím klepnutím (nebo spíše: poklepáním) vyvolat ekvivalent tzv. doubleklick-u. Pak ještě záleží i na tom, zda po dvojitém klepnutí ponecháte svůj prst na trackpadu, nebo jej zvednete. Pokud jej nezvednete, můžete s ním táhnout, a bude to ekvivalentní „tažení" myší se stlačeným levým tlačítkem - například tažení celého okna ve Windows, které jste předtím „chňapli" za jeho rám. Chce to sice poněkud delší zácvik, ale potřebný „grif" se naučit dá. Pro běžné ovládání již zmíněných Windows to bohatě stačí a je to docela pohodlné, ale například pro kreslení obrázků to přeci jen není to pravé. Výrobce vám naštěstí vychází vstříc, a ke svému produktu přibaluje celý interaktivní kurz práce s trackpadem, který by vás měl naučit všemu potřebnému. Takže můj závěr: trackpad jsem shledal výhodnějším a pohodlnějším než trackball. Proti skutečné myši mi ale připadal přeci jen méně šikovný. Budu-li tedy mít na stole dostatek vhodného místa, dám přednost myši. Pro notebook na cesty bych naopak dal přednost trackpadu před trackballem. Mimochodem, notebooky Apple PowerBook 500 již jsou takovýmito trackpady vybavovány, namísto trackballů.

Pokud jde o technická data, trackpad GlidePoint je plně kompatibilní s myší typu Microsoft, a dodává se jak v provedení s konektorem pro počítače PS/2, tak i s konektorem pro sériový port (9-pinovým). Pokud tedy již máte na svém počítači nainstalovány potřebné ovladače pro Microsoft Mouse, nemusíte vůbec nic měnit. Pokud ne, potřebné ovladače samozřejmě najdete na přiložené disketě. Nastavit si můžete i celkovou citlivost trackpadu, zaměnit význam jeho tlačítek atd.

Pokud vás zajímá princip snímání, na kterém trackpad pracuje, musíte si vzpomenout na jednu základní poučku již ze středoškolské fyziky - o tom, že mezi dvěma vodivými plochami vzniká ekvivalent kondenzátoru, a že jeho „velikost" (kapacita) závisí i na dalších faktorech, např. na vlastnostech „prostředí", které tyto plochy obklopuje. Trackpad je protkán ve dvou vrstvách hustou soustavou vodičů, které jsou v jedné vrstvě vedeny v jednom směru, a ve druhé vrstvě kolmo na tento směr. V místě překřížení vodičů (překrytých tenkou ochrannou vrstvou) pak vzniká zmíněný kondenzátor. Jeho kapacita se ale přiložením prstu poněkud změní, což zřejmě stačí elektronickým obvodům v trackpadu, aby rozeznaly polohu vašeho prstu.

Na závěr ještě jedna poznámka: to, co mi u trackpadu chybělo, je nějaká možnost upevnit jej na vhodnou plochu, například na okraj notebooku, na opěradlo sedadla, či přímo na část oděvu. Zde by asi bohatě stačil obyčejný suchý zip. Ten výrobce ke svému produktu zatím nedodává (ale pro distributory by zřejmě neměl být problém něco takového „přibalit"). Co výrobce naopak přidává, je podložka pod dlaň (Gliderest), která má při práci s trackballem udržet celou ruku v maximálně pohodlné poloze (viz též obrázek).

k recenzi poskytla firma Tespo s.r.o., Kralická 18/1082, 100 00 Praha 10,
tel. (2) 782 19 31, tel/fax: (2)781 1625

Cena pro koncového uživatele je 2100,- Kč.