WWW, CERN a URL
Naše dnešní Toulky Internetem, ostatně jako většina dalších dílů, se ponesou ve znamení naší zvědavosti - tentokrát nás ale budou stále ještě zajímat věci základní, týkající se samotného fungování Internetu jako takového. Dnes se budeme snažit zjistit trochu více o „dopravním prostředku", který nás bude nejčastěji provázet na našich cestách Internetem, neboli o službě WWW (World Wide Web). Minule jsme si o ní řekli především to, že se narodila ve švýcarském středisku CERN (Centre Europeen pour Recherche Nucleare), odkud se posléze rozšířila skutečně do celého světa, a dnes doslova vládne Internetem.
K našemu dnešnímu hledání ovšem nevyužijeme takové mechanismy, které tato služba nabízí pro vyhledávání informací - k těm se dostaneme až časem, a samozřejmě se jim budeme věnovat podrobněji. Dnes ještě půjdeme na jistotu, a budeme se tvářit, že již přesně víme „kam sáhnout".
Začneme tedy z pozice člověka, který v celosvětové pavučině služby WWW již něco konkrétního našel, resp. přesně ví, kam si „zajít" pro to, co potřebuje. Použijeme-li důsledně metaforu s celosvětovou pavučinou, mnohdy velmi hustotu, pak jde o pozici člověka, který dokáže s ideální přesností identifikovat konkrétní bod v rámci této spletité pavučiny. Jak to ale udělá? Jak svému klientskému programu služby WWW (tzv. browseru) dokáže toto místo popsat?
Velmi bychom potřebovali nějaký druh ukazatele, kterým bychom mohli „ukázat" na konkrétní hypertextový dokument (resp. tzv. stránku). Pokud možno takový ukazatel, který by byl jednoznačný v rámci celého Internetu, a byl vším, co našemu browseru stačí k tomu, aby si pro zmíněnou stránku dokázal „dojít" a nám ji zobrazit. Naštěstí takovéto ukazatele existují, a říká se jim URL - což je zkratka od: Uniform Resource Locator.
Přídomek Uniform (ve smyslu: jednotný) má tento druh ukazatele proto, že je použitelný i jako ukazatel na jiné druhy objektů, než jen na stránky, alias hypertextové dokumenty. Nese totiž v sobě tři základní informační složky: informaci o uzlovém počítači Internetu, na kterém se zmíněný objekt nachází, dále údaj o konkrétním souboru, který tento objekt představuje (resp. údaj o objektu jiného typu, nejde-li o skutečný sobor), a konečně i informaci o tom, jakým způsobem se má ke zmíněnému objektu přistupovat (jakým konkrétním protokolem má být přenesen). Ukažme si to na příkladu:
http://www.w3.org/hypertext/WWW/Summary.html
Tento ukazatel URL říká, že ukazuje na hypertextový dokument (neboť uvádí, že má být načten prostřednictvím protokolu
httpneboli HyperText Transfer Protocol, který se používá v rámci služby WWW). Dále říká, že se tento dokument nachází na počítači s adresou
www.w3.org(jde o tzv. doménovou adresu), a že se jedná o soubor
Summary.htmlnacházející se v adresáři WWW, který je zase podadresážem adresáře hypertext.
Prostřednictvím takovýchto ukazatelů URL lze jednoznačně identifikovat prakticky libovolné druhy objektů v Internetu, které mají povahu souborů (ale ani to není nutnou podmínkou). Například soubory, představující jednotlivá menu služby Gopher, by na začátku ukazatele místo klíčového slova „http" měly uvedeno „gopher", zatímco soubory nacházející se na tzv. FTP serverech a určené k přenosu protokolem FTP by tam měly slovíčko „ftp" atd. Pro naše Toulky Internetem je důležité, že ukazatele URL budou vždy jednoznačně určovat místo, kde se právě nacházíme. No a jelikož každý správný browser je schopen vypisovat URL právě zobrazované stránky, můžete i vy na všech obrázcích najít zmíněný ukazatel. Občas sice změníme používaný browser, ale vždy bude nastavený tak, aby tuto veledůležitou informaci zobrazoval. Browser, použitý v dnešních toulkách (browser NETSCAPE) tento ukazatel zobrazuje bezprostředně pod svým hlavním menu, v okénku nadepsaném Location.
Pozorný čtenář si jistě už dříve povšimnul, že v textu výše uvedený příklad ukazatele URL není zvolen zcela náhodně, ale ukazuje na skutečný hypertextový dokument, neboli stránku (page). Tu vidíme na našem prvním obrázku [GIF1, URL1]. Pokud máte dobré oči, můžete si z reprodukce této stránky sami přečíst ty úplně nejzákladnější informace o službě WWW, a to jak z pohledu jejich uživatele (čtenáře), tak i z pohledu poskytovatele informací.
Pro nás může být v tuto chvíli zajímavé, jak jsme se ke zmíněné stránce dostali. Stalo se tak díky vzájemné provázanosti jednotlivých stránek - v minulém vydání této rubriky (v 1. dílu) jsme navštívili jinou WWW stránku (v předchozím vydání byla na druhém z obou obrázků), která je šikovným výchozím bodem k informacím o WWW, resp. zastřešující stránkou většiny relevantních informací o této službě (pro připomenutí: její URL bylo http://www.w3.org/hypertext/WWW/TheProject ). Z této stránky pak směřují hypertextové odkazy na četné další stránky, mj, i na tu, kterou dnes vidíme na prvním obrázku. Pro uživatele, kteří mají možnost si „brouzdání" v Internetu zkoušet sami, ještě jedna malá poznámka: většina browserů funguje tak, že když svou myší právě přejíždíte po některém aktivním odkazu (vedoucím z jedné stránky někam jinam, do jiné stránky či alespoň na jiné místo téhož dokumentu), zobrazuje vám browser příslušný ukazatel URL, který je pod dotyčným odkazem „schován". Je to právě tento ukazatel, který browser použije v okamžiku, kdy příslušný odkaz poklepáním myší aktivujete, a tím mu říkáte, že se chcete tímto směrem vydat na nové místo. Tuto vlastnost většiny browserů můžeme vidět i na našem dnešním třetím obrázku (úplně dole, na samém spodním okraji okna browseru). Dlužno ovšem upozornit, že vzhledem ke konkrétní technice snímání obrazovky je kurzor na zmíněném obrázku teprve dodatečně přikreslen, a na ostatních obrázcích chybí (protože v průběhu snímání vždy zmizí).
Ze stejného místa (tj. ze stránky http://www.w3.org/hypertext/WWW/TheProject) jako k naší dnešní první stránce jsme se dostali i na stránku, kterou vidíte na našem dnešním druhém obrázku [GIF2, URL2]. Najdete na ní stručně vyjmenované milníky v dosud sice krátkém, ale zato velmi bouřlivém životě služby WEB. Zde se tedy můžete dočíst, že prvotní záměr vytvořit informační službu hypertextového charakteru se datuje zhruba do března roku 1989, zatímco první konkrétní implementace browserů se objevují na samém konci roku 1990, ale teprve v roce 1993 si služba WWW získává významnější postavení, a je také patřičně „vzata na vědomí" širší uživatelskou veřejností.
To, co vidíte na třetím obrázku [GIF3, URL3], je ve skutečnosti pouze malý výřez velmi velké stránky, která by se ani při nejlepší vůli grafiků nevešla na jedinou stranu Chipweeku. Je totiž dlouhým seznamem lidí, kteří se nějakým způsobem podíleli na vzniku služby WWW, a jsou alespoň tímto způsobem pod svým dílem podepsáni. Nemůžeme-li si je zde vyjmenovat všechny, zmiňme se alespoň o jednom, jehož jméno je v souvislost se službou WWW vyslovováno zřejmě nejčastěji. Jde o pana Tim Berners-Lee, který v současné době stojí v čele konzorcia W3 Consortium (vzpomenete si ještě, v minulém vydání, na zmínku o této instituci?), a kterému je všeobecně přisuzován největší podíl na vzniku služby WWW. Jak na tomto třetím obrázku [GIF3, URL3] vidíte, hypertextové stránky služby WWW mohou být doplněny prakticky libovolnými obrázky, včetně fotografií. Příště se podrobněji zaměříme právě na obrázky.
