Information Technology (IT)
Předmětem zájmu "počítačových věd", které jsme si minule zastřešili pojmy Computer Science a informatika, je především počítač jako takový a jeho potenciální i aktuální možnosti. Pro "lidi od počítačů", kteří mají fungování a další zdokonalování výpočetní techniky na starosti, je tedy počítač předmětem a cílem veškerého jejich snažení. Platí ale totéž i pro běžné koncové uživatele?
Nikoli, pro ně by počítač sám o sobě neměl být cílem, ale pouze prostředkem neboli nástrojem k dosažení jejich vlastních cílů. A ty mohou být značně různorodé - například účetní bude chtít používat svůj počítač k provozování vhodné ekonomické agendy, spisovatel si jej pořídí jako inteligentní náhradu svého psacího stroje, makléř na burze k přesnějšímu a hlavně rychlejšímu přehledu o dění na burze, vedoucí pracovník si bude od počítače slibovat lepší přehled o řízené organizaci apod. Ovšem jakýkoli pokus o vyčerpávající výčet cílů je vždy odsouzen k nezdaru, protože počítače se dnes používají snad již opravdu ve všech oblastech lidské činnosti.
Je pak ale vůbec možné najít nějakou společnou charakteristiku všech možných způsobů využití počítačů? Nebo alespoň vymezit základní trendy jejich nasazení?
Pro odpověď se nejprve vraťme do pionýrských dob výpočetní techniky před cca 50 lety. Důvodem, kvůli kterému tehdejší první počítače vznikaly, bylo skutečné "počítání" neboli potřeba strojového provádění tak náročných a složitých numerických výpočtů, že na ně lidé již sami nestačili. Časem se ale ukázalo, že počítače se velmi dobře hodí i k mnoha dalším věcem. Mezi nimi se pak dostalo do popředí zájmu uživatelské veřejnosti uchovávání a zpracovávání informací nejrůznějšího charakteru, zatímco původní "počítání" ustoupilo poněkud do pozadí. Ještě později se pak zjistilo, že informace mají také svou hodnotu a že jejich pouhé uchovávání a zpracovávání většinou nestačí k jejich plnému zužitkování. To znamená k tomu, co ekonomové nazývají "zhodnocením informací na trhu" a čímž chápou jejich zpeněžení.
Záhy se ovšem zjistilo také to, že mají-li být poskytované informace lidem skutečně k užitku, musí jim být předkládány dostatečně rychle a s dostatečně aktuálním obsahem. Navíc v takové podobě, ve které jsou přímo využitelné bez dalšího zpracování, a také dostatečně srozumitelné pro své odběratele. Tedy nikoli jako záplava blíže nestrukturovaných dat, kterými se zájemce musí nejprve sám "prokousat", ale například jako přímá odpověď na vhodně položený dotaz, jako dostatečně přehledná tabulka či graf, jako stručný výpis relevantního textu apod.
Tomuto náročnému cíli však již počítače nedokáží vyhovět samy, ale potřebují k tomu silné spojence: Například výkonné přenosové a komunikační technologie, které zajistí dostatečně rychlý a včasný přenos informací od místa jejich vzniku k místu jejich uchovávání a zpracování a stejně tak i jejich distribuci všem potenciálním zájemcům. Dále jde o nejrůznější databázové technologie, které jsou schopné data nejen uchovávat, ale i udržovat v nich "pořádek", zpracovávat je, vyhledávat v nich apod., o tzv. umělou inteligenci a především o různé expertní systémy, které dokáží víc než jen pouhé předkládání faktů - dokáží z nich odvodit i některé důsledky, poradit apod. Na své si přitom přijdou i vědy rázu humanitního - například psychologie může výrazně pomoci ve volbě formy, v jaké mají být informace lidem předkládány apod. Takto bychom mohli pokračovat ještě hodně dlouho a vyjmenovávat další a další vědecké disciplíny, techniky a technologie, které se pro současné shromažďování, uchovávání, zpracovávání a distribuci informací používají. Mají společné to, že je lze jen velmi obtížně vymezit. A pak také to, že se všechny společně zahrnují pod dosti vágní a obtížně definovatelný pojem informační technologie (Information Technologies).