Source Routing
Jeden otřepaný vtip definuje matematika jako člověka, který říká A, píše B a myslí C (zatímco správně má být D). Nejsou to ovšem zdaleka jen roztržití matematici, kteří si čas od času popletou názvy různých věcí. Lidská historie zná mnoho zajímavých případů systematického používání jmen, názvů či označení, které ve skutečnosti patří něčemu jinému či implikují něco, co pojmenovaný objekt nesplňuje. Není to zdaleka jen ona velká revoluce, která má ve svém názvu jméno jednoho měsíce, i když se ve skutečnosti konala v měsíci jiném (a ostatně i pán, který se o ni nejvíce postaral, se ve skutečnosti jmenoval jinak, než jak si nechával říkat).
Abychom ale nechodili daleko - s jedním exemplárním případem jsme se na stránkách této rubriky již setkali (v CW 8/92, v příspěvku na téma "RAM nebo RWM?"). Když člověk od počítačů řekne RAM, zcela jistě tím má na mysli paměť umožňující čtení a zápis neboli paměť RWM (a nikoli paměť s přímým přístupem neboli Random Access Memory, jak zní správný výklad zkratky RAM).
Další zajímavý příklad můžeme najít v prostředí počítačových sítí, a to termín source routing.
V předchozích vydání této rubriky (v CW 41/93 až CW 42/93) jsme si povídali o mostech a směrovačích. Způsobu, jakým směrovač zpracovává pakety, které skrz něj procházejí, se říká směrování (protože spočívá ve volbě dalšího směru přenosu paketu a v praktickém naplnění této volby). V angličtině jde o routing, zatímco vlastní směrovač je router. V případě mostu (anglicky: bridge) se přenášené datové bloky označují jako rámce (frames) a způsobu jejich zpracování se v angličtině říká bridging. Kdybychom to chtěli za každou cenu přeložit do češtiny, pak by z toho bylo nejspíše krkolomné "mostění".
A nyní již k samotné pointě: source routing není způsobem směrování, jak by slovíčko "routing" napovídalo. Místo toho jde o jeden konkrétní druh "mostění" (bridging), neboli o jeden konkrétní způsob fungování mostu.
Samotný "source routing" vyvinula firma IBM pro své sítě Token Ring. Vše je založeno na myšlence, že způsob průchodu datových rámců skrz jednotlivé mosty se určí předem a potřebné pokyny k průchodu takto zvolenou trasou se vloží do každého jednotlivého rámce. Tyto pokyny přitom mají formu lineárního seznamu mostů, přes které má datový rámec postupně projít. Podstatná je na celé věci skutečnost, že o celé trase přenosu datových rámců rozhoduje již jejich odesilatel - odsud přívlastek "source" (doslova: od zdroje). Samotný termín "routing" je v této souvislosti do značné míry opodstatněný, protože odesilatel zajišťuje to, co se jinak nazývá směrováním (tedy rozhodování o směru přenosu). Problém je ovšem v tom, že rozhodnutí odesilatele je naplňováno na té úrovni (na úrovni tzv. linkové vrstvy), na které jednotlivá přepojovací zařízení pracují jako mosty, zatímco směrování je realizováno na úrovni bezprostředně vyšší (na úrovni tzv. síťové vrstvy).
Source routing je tedy ve skutečnosti "mostěním", a nikoli směrováním. Některé odborné prameny proto používají raději termín "source route bridging", který již uvádí vše na pravou míru.
Zajímavé je na celé věci i to, podle čeho vlastně odesilatel volí nejvhodnější trasu, kterou pak zakóduje do každého odesílaného rámce: na všechny strany vyšle speciální "průzkumný" rámec, který se sám následně šíří do všech existujících směrů, dokud nedojde k hledanému cíli. Od něj se rámec vrací zpět ke svému původnímu odesilateli a nese v sobě informaci o trase, kterou přitom prošel.