Connection-oriented vs. Connectionless

Způsob vzájemné komunikace dvou uzlových počítačů v počítačové síti může mít dvě základní podoby. První z nich je analogií běžného telefonního spojení: při něm musíte nejprve vytočit telefonní číslo účastníka, se kterým chcete hovořit, a on musí vaši žádost o navázání spojení přijmout - tj. musí svůj telefon "zvednout". Pak spolu hovoříte, a nakonec hovor ukončujete zavěšením mikrotelefonu, což ruší dříve vytvořené spojení. Podobně je tomu v případě dvou uzlových počítačů, které spolu mají komunikovat. Ten z nich, který je iniciátorem takovéto komunikace, si nejprve vyžádá vytvoření potřebného spojení s druhým uzlovým počítačem. Ten má možnost jeho žádost o navázání spojení odmítnout, nebo ji naopak přijmout, a nechat tak vzniknout vzájemné spojení. Tím pak mohou proudit v podstatě jakákoli data - podstatná je přitom skutečnost, že takto vytvořené spojení mezi dvěma uzlovými počítači se chová v jistém smyslu jako roura: odesilatel do ní z jedné strany vkládá své zprávy, rámce či pakety, a příjemce si je na druhé straně zase ve stejném pořadí odebírá. Jakmile jsou všechna data přenesena, je dříve vytvořené spojení zase zrušeno.

Dalším charakteristickým rysem této varianty komunikace - v angličtině označované přívlastkem connection-oriented - je způsob přechodu přes mezilehlé uzly. Také zde je analogie s telefonní sítí téměř dokonalá: voláte-li účastníka v jiném telefonním uzlu, prochází váš hovor přes více telefonních ústředen. O tom, které z nich to budou, se rozhoduje v okamžiku navazování spojení (tj. v době, kdy vytáčíte číslo druhého účastníka), zatímco v průběhu hovoru se jeho "trasa" nemění. Účastníci hovoru obvykle ani netuší, přes kolik ústředen jejich hovor vlastně prochází, a které ústředny to jsou - jim se jejich spojení jeví jako přímé a nezprostředkované. Obdobně je tomu i v případě naší první varianty komunikace dvou uzlových počítačů - pokud mezi nimi nevede žádná přenosová cesta přímo, je požadované spojení vytvořeno tak, aby procházelo přes vhodné mezilehlé uzly. O jejich výběru se přitom rozhoduje právě jednou, při navazování spojení. Během vlastního přenosu dat se pak takto vzniklá "trasa" nemění, a chová se jako jediný (přímý) logický kanál.

Alternativní způsob komunikace je v angličtině označován přívlastkem connectionless, a má svou analogii v běžné listovní poště. U ní nezvniká žádné přímé spojení mezi příjemcem a odesilatelem - každý jednotlivý dopis je odesílán v dobré víře, že bude moci být doručen, tedy že jeho adresát vůbec existuje, a že bude ochoten a schopen dopis přijmout. Podobně i v případě přenosu dat - také zde jsou data odesílána bez toho, že by bylo předtím navázáno spojení mezi odesilatelem a příjemcem.

Listovní pošta nezaručuje, že dva dopisy, odeslané současně témuž adresátovi, budou také současně doručeny. Může se dokonce stát, že postupně odesílané dopisy dojdou na tutéž adresu v jiném pořadí, než v jakém byly původně odeslány. Důvodem je skutečnost, že každý dopis je doručován samostatně a nezávisle na ostatních. Pro každý dopis je vždy znovu přijímáno rozhodnutí, kudy bude doručen. Analogicky i v případě naší druhé varianty komunikace dvou uzlových počítačů: také zde je každý přenášený blok dat (zpráva, paket, rámec) přenášen vždy samostatně a nezávisle na jiných blocích dat, i když tyto mají stejného odesilatele i příjemce. Obdobně jako v případě dopisů listovní pošty je každý takovýto blok opatřen úplnou adresou svého příjemce, a v každém mezilehlém je podle této adresy vždy znovu přijímáno rozhodnutí, kudy poslat daný blok dále tak, aby se nakonec dostal ke svému konečnému adresátovi. I zde se tedy může stát, že při doručování více bloků nebude dodrženo pořadí, v jakém byly původně odeslány.

Jak ale vhodně přeložit oba anglické přívlastky - connection-oriented a connectionless - do češtiny? Jednu možnost nabízí anglicko-český výkladový slovník výpočetní techniky: přívlastek "connection-oriented" překládá jako spojový, a "connectionless" jako bezespojový. Sám však považuji za vhodnější i výstižnější termíny spojovaný resp. nespojovaný, které se v odborné literatuře objevují častěji.