Winchester

Napadlo vás někdy, proč se pevným diskům dnešních počítačů říká často také "Winchester disky"?

Není to proto, že by snad pocházely z jihoanglického města Winchester, proslaveného svou překrásnou katedrálou. Za své označení vděčí něčemu jinému.

V první polovině sedmdesátých let dospěla technologie výroby diskových pamětí tak daleko, že umožňovala vyrobit diskový svazek s celkovou kapacitou až 200 MB. Další zvyšování kapacity však již nebylo možné bez zásadnější změny technologií - ukázalo se například nutné výrazně odlehčit snímací a zapisovací hlavu, a ještě více ji přiblížit k aktivnímu povrchu disku (pro představu: na vzdálenost, která představuje asi 1/175 průměru lidského vlasu). To si zase vynutilo neprodyšně uzavřít disky i s hlavami v prachotěsném prostředí, změnit konstrukci hlavy a provést celou řadu dalších technologických změn.

Vývojem nových technologií diskových pamětí se samozřejmě zabývalo více firem a jejich výzkumných pracovišť. Čelní postavení však mezi nimi měla firma IBM, která s novou technologií přišla jako první. Stalo se tak v rámci projektu, který v roce 1973 vyústil ve vznik diskové jednotky Datamodul IBM 3340. Tu tvořily dva pevné disky, každý o kapacitě 30 MB a s přístupovou dobu 30 milisekund.

Každý obdobný projekt firmy IBM však musel také mít své jméno, resp. interní kódové označení. V našem případě to byla zřejmě přemíra "třicítek", která lidem kolem projektu připomněla legendární pušku winchestrovku kalibru .30, známou také pod označením "30-30". A tak svému projektu dali název Winchester. Ten se pak ujal i jako označení nové technologie diskových pamětí, a časem prakticky splynul s pojmem "pevný disk", neboť pevné disky se dnes vyrábějí výhradně touto technologií.