Daisy wheel

První tiskárny, používané v pionýrských dobách počítačové éry, byly vlastně jen upravené elektrické psací stroje, které bylo možné ovládat i z počítače. Poměrně záhy se však tiskárny "osamostatnily" - přestaly být současně i psacími stroji a staly se jednoúčelovými zařízeními. V souvislosti s tím se pak objevila i celá řada nových technik a technologií tisku - laserový tisk, tryskový (inkoustový), termografický apod.

Většina dnešních psacích strojů však používá stále stejný princip tisku - tzv. konturový úderový tisk, při kterém jednotlivé znaky vznikají celé najednou otiskem znakového typu přes barvicí pásku na papír. Výhodou je tak kvalitní tisk, že tento princip tisku nemohli tvůrci počítačových tiskáren nechat bez povšimnutí.

Ve snaze dosáhnout co nejvyšší rychlosti tisku však konstruktéři museli poněkud pozměnit původní konstrukční řešení psacích strojů. Znakové typy (vlastně stranově převrácené "předlohy" jednotlivých znaků, které se otiskují přes barvicí pásku) byly u těchto psacích strojů umístěny každý na samostatné typové páce. Později se začaly jednotlivé znakové typy umísťovat na povrch válce či koule (tzv. typového válce resp. typové koule, jaké používají např. kvalitní elektrické psací stroje). Pro počítačové tiskárny se však ukázalo být nejvýhodnější uspořádání dle přiloženého obrázku: jednotlivé znakové typy jsou umístěny na výkyvných lamelách a společně tvoří tzv. typový kotouč, který se rychle otáčí. Otisk jednotlivých znakových typů přes barvicí pásku na papír pak zajišťuje malé "kladívko", které si počká, až se pod ním ocitne lamela nesoucí požadovaný znakový typ, a rychle do ní udeří.

Díky své podobnosti s okvětím jedné z typických letních květin získal typový kotouč také výstižnější označení: kopretina. V angličtině pak daisy wheel.