Workstation

Osobní počítače standardu IBM PC zaplavily v 80. letech prakticky celý svět. Staly se natolik lacinými, že mohly opravdu dostát přívlastku "osobní" - tedy sloužit převážně jedinému uživateli, který si takový počítač mohl pořídit pro svou individuální potřebu.

Další vývoj počítačů, určených především pro jednoho uživatele se u kategorie PC samozřejmě nezastavil. Zcela zákonitě se ubíral cestou dalšího zvyšování funkčních schopností. To znamenalo nejen změny kvantitativního charakteru - výkonnější procesor, větší operační paměť a větší diskovou kapacitu, ale také změny kvalitativní či spíše koncepční - především orientaci na multitasking, tedy možnost paralelního běhu více úloh.

Vznikla tak kategorie počítačů, pro které se vžilo označení workstation (pracovní stanice). Jsou vybavovány výkonnými 32bitovými procesory, velmi často typu RISC. Rozsah jejich operační paměti se udává spíše v desítkách než jednotkách megabytů a disková kapacita ve stovkách megabytů. Výborné bývají i jejich grafické schopnosti, ale mnohem charakterističtější je použití operačního systému UNIX, který s možností multitaskingu počítá již od samého začátku. Navíc je to i víceuživatelský operační systém, a je tedy připraven i na to, že pracovní stanici bude používat více uživatelů současně (např. z jednoduchých alfanumerických terminálů, které lze k pracovní stanici připojit).