Faksimilní přenos a počítače

Představme si ale nyní, že jsme prostřednictvím faksimilního přenosu přijali od svého spolupracovníka stránku textu, kterou potřebujeme dále zpracovat, nejlépe pomocí svého oblíbeného textového editoru. Problém je nyní v tom, že to co jsme přijali, je ve skutečnosti obrázek s grafickým vyobrazením textu (kterým může být například i rukou psaný text), a nikoli textový soubor, který by mohl náš textový editor zpracovávat. Máme proto v podstatě dvě možnosti - celý text ručně přepsat, nebo využít prostředků pro tzv. optické rozpoznávání znaků (optical character recognition - OCR).

Člověk, který čte psaný text, vyhledává v předloze grafické tvary, kterým přisuzuje význam jednotlivých písmen, z nich si pak skládá celá slova, z nich věty atd. Při optickém rozpoznávání znaků tuto činnost člověka vykonává program - také on se snaží vyhledávat na obrázku takové grafické tvary, které mu "připomínají" písmena, ta skládá v celá slova, věty atd., a výsledný text produkuje ve formě textového souboru, který již je obecně zpracovatelný textovými editory. Ačkoli pro člověka je čtení spíše rutinní záležitostí, pro program je to neobyčejně těžká úloha. Dnes samozřejmě existují mnohé programové balíky pro optické rozpoznávání znaků (tzv. OCR programy). Jsou použitelné jen na tištěné písmo, nikoli na rukopisy, a především jejich účinnost resp. spolehlivost nebývá zdaleka stoprocentní. Je značně závislá na mnoha faktorech, jako např. na rozlišení, se kterým byla předloha nasnímána, na natočení předlohy apod. Navíc jde o velmi drahé programy, obvykle zahraniční provenience, které mohou mít nepřekonatelné problémy s českou a slovenskou diakritikou. Pro texty je tedy faksimilní přenos výhodný spíše v případě, že text nepotřebujeme dále zpracovávat na počítači.

Faksimilní přenos však není vázán jen na jednoúčelové faxové přístroje. Je dobré si uvědomit, že každý faxový přístroj se vlastně skládá ze tří zařízení - optického snímače, modemu a tiskárny - realizovaných jako jediný kompaktní celek. Tiskárny, navíc vesměs kvalitnější než u běžných faxových přístrojů, jsou běžnými periferiemi dnešních osobních počítačů, a také optické snímače již přestávají být vzácností. To, co ještě zbývá, abychom mohli odesílat a přijímat faxy na počítači, je vlastně již jen takový modem, jaký se zabudovává do faxových přístrojů. V principu jde o obdobný modem, jaký se používá při "běžných" datových přenosech, pouze konkrétní technika a parametry přenosu se liší (vychází z jiné normy resp. doporučení pro faksimilní přenos). Navíc je zde ještě otázka komprese a dekomprese dat, představujících číslicový tvar přenášené předlohy - viz minule.

Pokud má být počítač používán v roli faxového přístroje, musí být vybaven speciálním přídavným zařízením, které je schopné fungovat jako modem pro faksimilní přenos. V případě osobních počítačů je toto zařízení téměř vždy konstrukčně provedeno jako karta resp. deska, která se instaluje do jedné z rozšiřujících pozic, tzv. slotů (slots). Jde tedy o faxovou kartu (fax card). Další funkce, spojené s přijímáním a odesíláním faxů, se pak již zajišťují programovými prostředky. Jde mj. také o kompresi a dekompresi dat resp. převod dat z/do takového tvaru, v jakém se pak skutečně přenášejí. Vedle faxové karty tedy musí být na počítači instalován i potřebný software, který tyto funkce zajišťuje, a současně i ovládá vlastní faxovou kartu.

Potřebujeme-li z počítače odeslat prostřednictvím faxového přenosu nějaký text, který máme k dispozici ve formě textového souboru, nepotřebujeme k tomu nutně mít optický snímač (scanner). Převést textový soubor do grafické podoby, přesněji vyrobit z textového souboru grafický soubor, není žádným principiálním problémem - může to zajistit přímo obslužný program, který ovládá faxovou kartu a zajišťuje odesílání. Podobně je tomu v případě, že potřebujeme odeslat obrázek, který máme k dispozici ve formě vhodného grafického souboru. Například takový obrázek, který jsme vytvořili pomocí našeho oblíbeného programu pro malování (např. Paintbrush, Corel Draw apod.) - zde má faxový software ještě lehčí práci než u textových souborů. Optický snímač vlastně potřebujeme jen v případě, že máme odeslat obrázek, který máme jen na papíře. Ten musíme s pomocí snímače nasnímat, tím jej získáme ve formě grafického souboru, a ten by již naše faxová karta měla umět odeslat.

Schopnosti některých faxových karet zde mohou končit - existují totiž faxové karty, určené jen pro odesílání.

Faxové karty, schopné také přijímat, produkují přijaté faxy opět ve formě grafických souborů. Ty lze vytisknout, nebo je dále zpracovat (jako obrázky!!) vhodným grafickým programem. Jde-li o texty, je principiálně možné je převést do formy textového souboru pomocí rozpoznávání znaků (OCR). Je také možné je pouze uschovat pro pozdější zpracování, ale zde je dobré si uvědomit, že ve zkomprimovaném formátu představuje jediná stránka velikosti A4 typicky několik desítek kilobyte dat, a v nezhuštěném tvaru (ve formě grafického souboru) řádově stovky kilobyte!

Kvalitní faxový přístroj může být sám o sobě velmi drahý, např. je-li místo málo kvalitní zabudované tiskárny vybaven tiskárnou laserovou, díky které může přijaté faxy tisknout kvalitně na běžný kancelářský papír. Kvalitní faxový přístroj tak může být typickým příkladem poměrně nákladné periferie, kterou se vyplatí sdílet v lokální počítačové síti. V takové úpravě, aby mohl být v síti používán, pak plní funkci tzv. faxového serveru. Z každého uzlu sítě je možné jeho prostřednictvím odeslat textový či grafický soubor jako fax stejným způsobem, jako kdyby šlo o faxovou kartu, instalovanou přímo v uzlovém počítači. Podobně může faxový server sloužit i pro příjem faxů. Zde však nastává malý problém - kterému uzlu v síti má být přijatý fax předán? Faxy se odesílají vždy na určité telefonní číslo, kde je někdo prohlédne, a pak případně předá dál. Jak to ale dělat v případě faxového serveru, který slouží např. lokální síti se stovkami uzlových počítačů?