Hledáte někoho na Internetu? | Od X.500 k LDAP

Standard X.500 vzniknul jako pokus vyřešit veškeré potřeby vedení adresářů, a to jednou provždy. Jako u většiny takto ambiciózních řešení to dopadlo neslavně - X.500 je příliš "velký" a "náročný", než aby byla rozumně použitelný. Úspěchy však slaví "odlehčený" standard X.500, v podobě protokolu LDAP. Tento protokol také využívá většina skutečně fungujících adresářů dnešního Internetu.

Potřeba vést určitou evidenci se netýká zdaleka jen toho, co máme na mysli v této sérii článků - tedy vedení evidence uživatelů Internetu a jejich "internetových souřadnic". Jde o obecnější potřebu, která se týká například evidence zdrojů v síti (například: kde se nachází ta která tiskárna, ten který soubor apod.), či adresních informací (typu: jakou číselnou adresu má počítač se jménem XY) apod. Do budoucna půjde například o vedení evidence certifikátů, veřejných klíčů atd. Způsob, jakým se tato potřeba evidence řeší, spočívá ve vedení tzv. adresářů (directories). Pro správné pochopení jejich podstaty je vhodné si je srovnat s představou databáze, protože databáze slouží k velmi podobnému účelu. Adresář můžeme považovat za speciální verzi databáze, alespoň v tom smyslu, že také shromažďuje (uchovává v sobě) určité objekty, a také s nimi umožňuje manipulovat - vyhledávat je, číst, zapisovat (měnit) atd. Výrazný rozdíl je ale v tom, že adresář předpokládá především vyhledávání a čtení svého obsahu, zatímco zápisy či změny budou mnohem méně časté, zatímco u databáze bude poměr čtení a zápisů vyrovnanější (tj. rozdíl oproti klasické databázi je v poměru mezi čtením a zápisy). Snad ještě větší je ale rozdíl koncepční: zatímco databáze je o tom, jak něco konkrétně udělat (uchovávat někde nějaká data), v případě adresářů jde především o to, jak s nějakou evidencí údajů pracovat, a ne jak ji fakticky realizovat (jak ji implementovat). Řečeno velmi lapidárně, adresář určitého typu může být implementován prostřednictvím nějaké konkrétní databáze, nebo i jiným způsobem (například proprietárním způsobem, bez využití nějaké "hotové" databáze), ale uživateli adresáře to může být úplně jedno.