Vyšlo v Softwarových novinách č. 4/98, v dubnu 1998
Vytištěno z adresy: http://www.earchiv.cz/a804s200/a804p247.php3

Kdo formálně přijímá a vydává standardy Internetu?

Celý princip přijímání standardů v Internetu byl kdysi výstižně popsán následující glosou: "rough consensus and running code" (doslova: alespoň hrubý konsensus a fungující kód). To skutečně dobře vystihuje celou podstatu věci. Přesto je ale dobré se alespoň zmínit o formálních regulích a pravidlech, kterými se praktické fungování celé standardizační mašinérie řídí.

Jelikož organizace IETF je značně volným seskupením zainteresovaných lidí, veškeré významnější akce podniká její "dohlížecí výbor", neboli IESG (Internet Engineering Steering Group). Právě ten rozhoduje například o tom, zda a kdy určitý návrh přejde do stádia Proposed Standard či Draft Standard. Stejně tak je IESG tím, kdo formálně rozhoduje o přijetí či nepřijetí určitého standardu (o jeho přechodu do stádia Internet Standard) - sice tomu předchází neformální hlasování širší veřejnosti (resp. účastníků IETF), ale tím kdo formálně rozhodne je právě IESG. Činnost IESG přitom zastřešuje a koordinuje orgán IAB (Internet Architecture Board), který také řeší případné spory mezi IESG a externími subjekty (zatímco event. spory uvnitř IETF řeší sama IESG jako "dohlížecí orgán"). Samotnou IAB pak zastřešuje společnost Internet Society, která je také nejvyšší instancí celého standardizačního procesu (a ke které se lze v případě nutnosti odvolat).

Pokud jde o faktické publikování nových standardů ve formě dokumentů RFC, tuto činnost má na starosti člověk, pověřený rolí tzv. RFC editora (v současné době je to pan Jon Postel, který současně stojí i v čele organizace IANA). RFC editor se stará o všechny náležitosti spojení s vydáváním dokumentů RFC (např. o stanovení pravidel pro jejich formální úpravu, o přidělování pořadových čísel), a kromě standardů samozřejmě publikuje ve formě RFC i ostatní dokumenty, které nemají povahu standardů. Zde je pak podle platných regulí ponecháno na jeho uvážení, zda určitý ne-standard (například informativní dokument) vydá jako dokument RFC či nikoli. Běžná praxe je ale taková, že svá rozhodnutí úzce koordinuje se stanovisky a rozhodnutími IETF, IESG a IAB, aby nedocházelo k případným nesrovnalostem a nekonzistentnostem.