Situace v ČR

Prvními faktickými providery Internetu v ČR byly společnosti CESNET a COnet, které fungovaly ještě před rokem 1995, kdy u nás došlo k otevření trhu Internetových služeb. Oba tito provideři byli napojeni na své "upstream" providery pomocí zahraničních linek (CESNET na evropské akademické sítě, COnet do Amsterodamu na sítě EUNETu), ale oba mezi sebou brzy zavedli faktický peering (prostřednictvím lokálního ethernetového segmentu v areálu ČVUT v Praze-Dejvicích).

V polovině roku 1995 padnul v ČR legislativní monopol na provozování veřejných datových služeb (který dosud držela společnost Eurotel, a který pokrýval i poskytování přístupu k Internetu). Od tohoto zlomového okamžiku se datuje nebývalý rozvoj českého Internetu - brzy se objevila celá řada dalších českých providerů, a všichni si museli najít nějakého "upstream" providera, skrz kterého se sami napojí k Internetu. Mezi těmito novými tuzemskými providery však neexistoval žádný peering, a na to dopláceli zejména koncoví uživatelé - když chtěl například uživatel v Praze ze svého počítače komunikovat se serverem nacházejících se opět v Praze (ale připojeným přes jiného providera), procházela jejich vzájemná komunikace z Prahy do Prahy často až přes USA. Tím zatěžovala zahraniční přípojky, kterými se čeští provideři připojovali ke svým "upstream" providerům - a jelikož tyto zahraniční přípojky byly díky monopolní politice našeho Telecomu nestydatě drahé, bylo právě zde kritické úzké hrdlo.

Ještě nějaký čas ale trvalo, než čeští provideři pochopili realitu a poznali, že je pro ně výhodnější potlačit své konkurenční vztahy a dohodnout se na spolupráci formou vzájemného peeringu. Díky iniciativě sedmi tehdy největších providerů se podařilo prosadit myšlenku řešení peeringu na principu propojovacího bodu - v srpnu 1996 bylo založeno nezávislé sdružení právnických osob jménem NIX CZ, které společnými silami vybudovalo potřebný propojovací bod (neutrální peeringové centrum, Neutral Internet eXchange, odsud NIX), nacházející se na televizní věži v pražských Mahlerových sadech. Poté ještě musel následovat ten nejdůležitější, a také nejtěžší krok - to, aby se provideři po dvojicích dohodli na faktické výměně provozu (protože samotný NIX je technickým řešením, které takovouto výměnu umožňuje, ale nijak ji nepředjímá ani nevnucuje). Faktický peering mezi členy NIX-u začal až v únoru roku 1997, a počet peerujících dvojic se postupně začal rozrůstat (i když ani k datu psaní tohoto článku, k lednu 1998, zdaleka neexistuje univerzální peering každého s každým). Skutečný stav peeringu ukazuje tzv. peeringová matice, která je k nalezení na WWW stránkách českého NIX-u, http://www.nix.cz.