Vyšlo v Softwarových novinách č. 4/98, v dubnu 1998
Vytištěno z adresy: http://www.earchiv.cz/a804s200/a804p232.php3

Z ARPANETu se postupně stává Internet

Jedním z velmi významných důsledků přechodu na nové protokoly TCP/IP byla i změna celkové architektury ARPANETu. Až dosud se k němu připojovaly pouze jednotlivé koncové uzly, což byly povětšinou velké střediskové počítače (mainframy), fungující v režimu sdílení času jako tzv. hostitelské počítače, a provozující své aplikace v dodnes existujícím režimu host-terminál (proto se také uzlům ARPANETu říkalo a dodnes říká anglicky "hosts"). Kolem roku 1983 však existovaly i různé minipočítače, objevovaly se první pracovní stanice (dokonce se už zrodily i počítače osobní, neboli počítače PC), a začaly vznikat také první lokální sítě. Vznikla proto poptávka po tom, aby k ARPANETu bylo možné připojovat nejen jednotlivé počítače (což mělo smysl pro ty "velké"), ale také celé sítě, od již existujících velkých a rozlehlých až po malé lokální sítě. Celková koncepce nových protokolů TCP/IP s tímto trendem dopředu počítala, a tak k připojování celých sítí skutečně začalo skutečně docházet - ARPANET se tak dostal do role jakési zárodečné sítě, na kterou se postupným připojováním začaly "nabalovat" další sítě (dnes bychom asi spíše hovořili o páteřní síti, ke které se připojují další sítě). Jeho architektura se tím změnila, ze stavu který ukazuje obrázek 1 přešla k tomu, co naznačuje obrázek 2 - důležité také je, že právě v souvislosti s tímto "nabalováním" dalších sítí a vznikem soustavy vzájemně propojených sítí (anglicky: internetwork) se výslednému celku začalo říkat zkráceně Internet. Psáno s velkým "I", protože šlo a stále jde o vlastní jméno jedné konkrétní soustavy vzájemně propojených sítí.

ARPANET jako páteřní síť, ke které se připojují celé další sítě, čímž vzniká Internet. (cca do roku 1986-88)

Vzniká IAB, IETF, IRTF

Další významnou událostí přelomového roku 1983 byla i změna organizační struktury koordinačního orgánu, který měl za úkol pečovat o praktický provoz vznikajícího Internetu, a také starat se o jeho další rozvoj po koncepční a technické stránce. Jelikož toto byl čím dál tím náročnější úkol, časem se přežila koncepce jediné a "jednolité" pracovní skupiny, která by toto všechno měla na starosti. Původní skupina ICCB (Internet Configuration Control Board) proto byla nahrazena soustavou deseti pracovních skupin, označovaných jako "Task Forces", přičemž každá z nich byla specificky zaměřená na konkrétní oblast související s provozem a fungováním ARPANETu. Nad těmito pracovními skupinami pak vznikl zastřešující orgán, který dostal jméno IAB (Internet Activities Board).

Existence většího počtu pracovních skupin (Task Forces) , zastřešených orgánem IAB, se ale poměrně brzy ukázala jako nepříliš životaschopná - pouze jedna pracovní skupina se totiž dokázala významněji prosadit a přilákat pozornost odborníků, kteří byli pro její fungování nezbytní. Byla to pracovní skupina věnovaná praktickým a obecně technickým problémům budování Internetu, a byla nazvána Internet Engineering Task Force.

Časem proto dochází k další zásadnější restrukturalizaci, a sice k "přeskupení" pracovních skupin, které zastřešovala IAB: zůstává a dále se rozvíjí pracovní skupina IETF, která se dokonce začíná sama vnitřně členit, zatímco zbývající pracovní skupiny, již zdaleka ne tak aktivní, jsou "shrnuty" do jednoho celku, který dostává název IRTF (Internet Research Task Force).

Rozdělení na dvě pracovní skupiny v zásadě vydrželo do dnešních dnů, přičemž stejná zůstala i "demarkační linie" mezi oběma skupinami: IETF se zabývá praktickými otázkami, které mají bezprostřední (okamžité) využití v Internetu, zatímco IRTF se zabývá spíše zkoumáním věcí, které by teprve časem mohly najít uplatnění (jde tedy o jakýsi "výzkumný ústav", který se zabývá perspektivními technologiemi a postupy, a jakmile tyto prokáží možnost svého praktického využití, jsou předány do kompetence IETF).

Organizační struktura IETF i IRTF přitom byla záměrně volena jako dosti volná, tak aby se faktické práce v těchto odborných orgánech mohlo účastnit co možná nejvíce odborníků (například zde neexistuje žádné formální členství). To si ale, z čistě praktických důvodů, vynutilo existenci ještě dalšího stupínku v hierarchii koordinačních orgánů vznikajícího Internetu: nad IETF a IRTF vznikly jejich "dohlížecí" orgány, řídící jejich praktickou činnost a odpovědné orgánu IAB. Jsou to po řadě skupiny IESG (Internet Engineering Steering Group) a IRSG (Internet Research Steering Group).

Podrobněji o IETF, IRTF, IESG a IRSG viz samostatný článek.