Co všechno řeší MIME?

MIME (od: Multipurpose Internet Mail Extensions) si lze představit jako jedno konkrétní řešení právě naznačených problémů, dovedené až do stadia platného standardu Internetu (ve formě dokumentů RFC, v současné době dokumentů RFC 2045 až 2049). Dříve, než se pustíme do popisu jeho celkové koncepce, si ale podrobněji rozvedeme konkrétní cíle, které zavedení standardu MIME sledovalo, a to z pohledu koncových uživatelů el. pošty. Pomůže nám to lépe pochopit jeho podstatu a filosofii.

Standard MIME tedy usiluje o to, aby na rozdíl od "klasické" SMTP pošty bylo možné:

• používat i jiné než "čisté ASCII znaky" v těle jednotlivých zpráv. V našich zeměpisných šířkách to například znamená možnost psát text zprávy s plnou českou diakritikou.
• používat znaky národních abeced (ne-ASCII znaky) i v položkách hlaviček zpráv, tedy například možnost psát tzv. předmět zprávy (Subject) s diakritikou apod. Tento požadavek se podařilo splnit pouze částečně, viz dále.
• přikládat k jednotlivým zprávám nejrůznější druhy příloh, obecně cokoli co lze "zabalit" do formy souboru. Tedy například formátovaný text, produkovaný nejrůznějšími textovými editory, spreadsheetové soubory, databázové soubory, obrázky, digitalizované zvukové nahrávky, videoklipy apod. Požadavkem přitom bylo to, aby příloh mohlo být i více než jen jedna (obecně libovolně mnoho).
• umožnit, aby tělo samotné zprávy mohlo být tvořeno také něčím jiným, než jen "čistým ASCII textem", bez jakékoli možnosti formátování apod. Příkladem může být situace, kdy tělo zprávy tvoří HTML kód (neboli zdrojový tvar WWW stránky).

Příklad přijaté zprávy ve formátu HTML

Spíše techničtějším požadavkem, který není z pohledu uživatelů až tak viditelný, pak byl požadavek na jednoznačnou identifikaci typu dat obsažených ve zprávě (ať již ve formě přílohy či samotného těla) - mj. i kvůli možnosti automatické reakce klientských poštovních programů, které pak dokáží správně reagovat na požadavek zpracování takovýchto dat (např. při pouhém kliknutí na ikonku s přílohou se dokáží rozhodnout, který externí program mají zavolat a přílohu mu předat).