Elektronická pošta
Elektronická pošta vznikla původně jako služba pro přenos jednoduchých a krátkých textových zpráv. Za svou velkou oblibu vděčí především skutečnosti, že nefunguje v reálném čase - tedy že nenutí odesilatele a příjemce, aby se oba účastnili vzájemné komunikace ve stejném čase. Elektronická pošta dokáže být báječně rychlá v tom smyslu, že zprávu připravenou k odeslání doručí do poštovní schránky jejího příjemce v čase řádu sekundu, maximálně minut - na druhé straně ale nenutí příjemce, aby si tuto zprávu ze své poštovní schránky vyzvednul a zareagoval na ni okamžitě. Místo toho si příjemce může přečíst došlou zprávu a zareagovat na ni kdykoli později, až se mu to bude hodit.
Původním posláním elektronické pošty bylo nahradit listovní poštu pro potřeby běžné mezilidské komunikace. Časem se k tomu přidalo také využití elektronické pošty pro skupinové diskuse, v rámci tzv. elektronických konferenci - ty je nejlépe si představit jako koordinované rozesílání jednotlivých příspěvků podle seznamu účastníků, kteří projevili přání takovéto příspěvky na určité konkrétní téma dostávat. Dnes tato forma skupinové diskuse začíná převažovat nad tzv. síťovými novinami, citovanými výše.
Dalším trendem, který se začíná u elektronické pošty výrazně prosazovat, je její použití v roli univerzálního přenosového mechanismu. To souvisí s možností přidávat k jednotlivým zprávám přílohy ve formě souborů - tímto způsobem lze pomocí elektronické pošty přenést skutečně cokoli, co lze "zabalit" do formy souboru. Pro konkrétní naplnění této možnosti bylo ale nejprve třeba nalézt, přijmout a standardizovat konkrétní způsob, jakým mají být soubory "přibalovány" k jednotlivým zprávám. Po určité době váhání a hledání se nakonec prosadil standard jménem MIME (Multipurpose Internet Mail Extensions), který navíc umožňuje i použití znaků národních abeced v těle zprávy (tj. například psaní textů s českou diakritikou v těle zprávy). Důležité je ale uvědomit si, že díky možnosti přibalovat ke zprávám elektronické pošty nejrůznější přílohy se ještě znásobil její "distribuční potenciál", a je třeba o to více dbát na jeho korektní využití (a nezneužívat tuto možnost k rozesílání nevyžádaných zásilek).
Dalším výrazným trendem, který se v poslední době začíná prosazovat v oblasti elektronické pošty, je obohacování jejího obsahu o nové možnosti formátování. Jestliže původně nebylo v textu zpráv možné žádné formátování (tj. žádné různé druhy písma, žádné nadpisy, tučná písma, kurzívy, obrázky apod.), pak dnes je snaha přiblížit vzhled zpráv možnostem obvyklým pro soudobé textové editory či pro WWW stránky.
Konkrétní řešení se ubírají dvěma hlavními směry: prvním je udělat z vlastního textu zprávy rovnou přílohu, která pak může být v zásadě čímkoli, tedy například i formátovaným textem editoru MS Word či jiné obdobné aplikace. Druhým přístupem je ponechat tělo zprávy tělem zprávy, ale obohatit jej o formátování používané v rámci WWW stránek (tedy formátování pomocí jazyka HTML, HyperText Markup Language, ve kterém jsou zapisovány jednotlivé WWW stránky). Tento trend přitom úzce souvisí se snahou využít elektronickou poštu jako distribuční mechanismus v rámci informačních služeb fungujících na principu "information push" - již dnes existují na Internetu osobní noviny, které jsou distribuovány svým odběratelům prostřednictvím elektronické pošty a jsou formátovány v jazyku HTML.