Filosofie TCP/IP
Protokoly TCP/IP vznikly především na akademické půdě v USA, tj. vymysleli je lidé z univerzit - byť v rámci projektů a grantů, které financoval resort obrany. Také tímto aspektem lze vysvětlit zásadní filosofické odlišnosti protokolů TCP/IP od koncepce ISO/OSI, kterou vytvářeli "lidé od spojů", zcela zákonitě ovlivnění mentalitou a zvyklostmi tohoto světa.
Původní požadavek na maximální robustnost, který vznesli američtí vojáci ještě na samém počátku budování sítě Arpanet, samozřejmě "zůstal" i protokolům TCP/IP, a vlastně i celému dnešnímu Internetu. Také on dnes dokáže fungovat, aniž má jakoukoli centrální řídící část, a jeho jednotlivé části dokáží fungovat i v situaci, kdy jiné části jsou momentálně mimo provoz. V samotných protokolech TCP/IP se pak snaha o co největší robustnost projevuje preferencí nespojovaných a nespolehlivých služeb, především na úrovni přenosových vrstev.
Dalším charakteristickým rysem protokolů TCP/IP je jejich "demokratičnost" - projevuje se tím, že různým komponentám a subsystémům je spíše poskytována možnost volby a přizpůsobení jejich naturelu a konkrétním potřebám, než aby jim bylo určité řešení či fungování vnucováno proti jejich vůli. Nejlépe je to patrné na koncepci transportní vrstvy (viz dále), která obsahuje dva různě fungující transportní protokoly, mezi kterými si koncové aplikace mohou podle svého uvážení vybírat.
Pro celkovou životaschopnost protokolů TCP/IP se ukázalo být velmi podstatné i to, že postupují směrem "od jednoduššího ke složitějšímu" (zatímco ve světě ISO/OSI se postupuje spíše opačně). Řešení na bázi TCP/IP totiž usilují o to, aby vždy byla k dispozici určitá minimální funkčnost, kterou musí všechny zúčastněné strany podporovat - například v případě vzdáleného přihlašování (remote login) to znamená podporu "nejhloupějšího možného" terminálu. Pokud ale všechny zúčastněné strany dokáží něco více, než jen povinné minimum, mohou se dohodnout a svých vyšších schopností využívat (například pracovat s představou inteligentnějšího terminálu).