První memento: datové služby a přístup k Internetu

Nevýznamnější zřejmě byla liberalizace datových služeb a zvláště pak služeb souvisejících s připojením k Internetu. Zde však k liberalizaci došlo zajímavým a v zásadě "neplánovaným" způsobem. Na datové služby Hlavní zásady vůbec nepamatovaly, a konkrétní situace byla taková, že ještě v roce 1990 tehdejší Federální ministerstvo dopravy a spojů udělilo vznikajícímu Eurotelu exkluzivní licenci na poskytování veřejných datových služeb. Jelikož to byla licence exkluzivní, nemohl stát udělit licenci na provozování veřejných datových služeb žádnému jinému subjektu. Ovšem poskytování přístupu k Internetu je fakticky také datovou službou, a proto po celou dobu existence exkluzivity EuroTelu nemohli existovat komerční poskytovatelé připojení k Internetu (internetoví provideři). Mohli existovat jen takoví poksytovatelé, kteří vlastnili licence na poskytování datových služeb uzavřenému okruhu uživatelů (a to byla situace tehdejších dvou providerů, společností CESNET a CONET). Nicméně v roce 1995 došlo ke změně majetkových vztahů v EuroTelu (majoritu zde získal SPT Telecom, který ji drží dodnes), a tato skutečnost se projevila i tím, že EuroTel musel zažádat o novou licenci na provozování telekomunikačních služeb.

Tuto licenci získal, ale nikoli již jako exkluzivní! Tím se otevřela cesta k udělování licencí na veřejné poskytování datových služeb i dalším zájemcům, a tím i ke vzniku skutečně komerčních internetových providerů. Ti se skutečně začali záhy objevovat, začali si vzájemně konkurovat, a efekt této jejich vzájemné konkurence byl jednoznačný: jestliže cena za časově neomezený komutovaný přístup k Internetu po otevření trhu koncem roku 1995 činila několika tisíc korun (bez telefonních poplatků, šlo pouze o poplatek providerovi), záhy klesla na pouhých cca 500,- měsíčně (díky agresivní cenové politice jednoho z providerů, Video On Line), a dále klesala. V roce 1999 poprvé klesla na ideální nulu, když se i u nás objevil "Internet zadarmo".

Příznačná je samozřejmě skutečnost, že "Internet zadarmo" znamená, že zadarmo je jen jedna nákladové složka - ta která se týká skutečně liberalizované činnosti (poskytování přístupu), a nikoli druhé složky, představující náklady na použití telefonu. Zde konkurence fakticky neexistuje, a tak ceny spíše rostou. Připojení k Internetu je tedy jedním z velmi názorných a snad i pro každého srozumitelných důkazů toho, jak působí konkurence (snižuje ceny a zvyšuje nabídku a s ní i kvalitu), a jak naopak působí absence konkurence (nesnižuje ceny, ale naopak je spíše zvyšuje).

Poučné jsou v této souvislosti i události památného "telekomunikačního listopadu" v roce 1998, kdy SPT Telecom ohlásil drastické zdražení místních telefonních hovorů o plných 62,5 procenta. Uživatele Internetu, kterým hrozilo největší postižení, to tehdy doslova vyhnalo do ulic a jejich protest získal širokou podporu veřejnosti i médií. To nakonec přimělo monopolní SPT Telecom k tomu, aby přeci jen ustoupil a nabídnul určité zlevnění alespoň části svých zákazníkům - těm uživatelům Internetu, kteří jsou ochotni přizpůsobit se v čase a připojovat se jen ve večerních a nočních hodinách (jde o tarif Internet99, resp. novější Internet2000, který skutečně přináší významné zvýhodnění, ale jen v oněch večerních a nočních hodinách a o víkendech a svátcích).

Lze se oprávněně domnívat, že nebýt silného tlaku vzbouřené veřejnosti, monopolní SPT Telecom by sám od sebe nezlevňoval, byť jen pro omezený okruh svých zákazníků a jen ve specifických situacích. V liberalizovaném prostředí působí na snižování cen a větší efektivnost podnikajících subjektů jejich vzájemná konkurence, zatímco v prostředí kdy některý z nich má exkluzivitu jej nic nenutí k větší efektivnosti a ke snižování cen. U nás v tomto konkrétním případě zastoupil absenci konkurence silný tlak vzbouřené veřejnosti.