Rodí se nový telekomunikační zákon

Návrh nového telekomunikačního zákona vzniknul sice až na třetí pokus a doslova za pět minut dvanáct, ale buďme rádi za to že vůbec existuje. Jeho první verze prošla v létě loňského roku připomínkovým řízením a na podzim také úspěšně prošla vládou a poté zamířila do Parlamentu. To se ale již jednalo o aktualizovanou verzi (říkejme jí druhá), a od první verze se lišila v jednom zásadním aspektu, který si do zákona prosadila svým politickým rozhodnutím právě vláda: jednalo se o dvouletý odklad povinnosti zavést tzv. volbu operátora a přenositelnost čísel. Důležitá je především volba operátora, neboť to je povinnost, která se bude týkat dominantního operátora (tj. Českého Telecomu), a která umožní aby jeho zákazníci (což jsou dnes prakticky všichni uživatelé pevných telefonů) měli přístup i ke službám alternativních operátorů a mohli si svobodně vybírat od koho si požadované služby koupí. Ačkoli nikdy předtím nepadlo veřejně ani slovo o tom, že by uživatelé telefonů od Českého Telecomu měli být ještě po další dva roky zbaveni výhod liberalizovaného trhu, náhle se to objevilo přímo v zákoně.

Jako první začali bít na poplach budoucí alternativní operátoři, neboť právě jim jako prvním došlo, co toto znamená - že sice formálně bude náš telekomunikační trh liberalizován, ale fakticky nebudou mít ještě po dva roky možnost konkurovat dominantnímu operátorovi a oslovovat se svou nabídkou služeb dosavadní zákazníky Českého Telecomu. K protestujícím alternativním operátorům se záhy přidala i veřejnost, které také došlo co to znamená z jejího pohledu: naši politici si možná budou moci odškrtnout jeden splněný úkol, ale lidé se nedočkají faktických důsledků, které si od liberalizace a nástupu konkurence slibovali - tedy především toho, že konkurence stlačí ceny za telekomunikační služby dolů, učiní je mnohem více dostupné, a z dosavadních nesvéprávných "účastníků" udělá svéprávné "zákazníky", o jejichž přízeň se jednotliví operátoři budou doslova předhánět. Lidem brzy došlo, že se fakticky jedná o další dvouleté zakonzervování monopolu Českého Telecomu, a srovnali si to s vývojem v oblasti mobilních telefonů, kde díky konkurenci (byť jen "dvoučlenné") došlo k nebývale pozitivnímu vývoji. Proto tak silně negativní odezva laické i odborné veřejnosti na snahy prosadit dvouletý odklad volby operátora do nového telekomunikačního zákona.

Ostatní výtky vůči novému telekomunikačnímu zákonu, kterých je požehnaně a které rozhodně také nejsou zanedbatelné, s časem ustoupily do pozadí a snad veškeré dění se soustředilo na následující otázku: je součástí plné liberalizace i povinnost dominntního operátora zavést volbu operátora, nebo není?

Názor, který zastávají představitelé státu i představitelé Českého Telecomu, je ten že součástí liberalizace není zmiňovaná volba operátora (ani přenositelnost čísel), a že jde jen o jakési "volitelné vylepšení", zatímco k uskutečnění plné liberalizace stačí jen to, aby i jiné subjekty než jen dosavadní monopolista mohli získat licenci na poskytování telekomunikačních služeb. Oponenti tohoto názoru naopak tvrdí, že možnost získaní licencí nestačí, a že je třeba vytvořit i spravedlivé a nediskriminující podmínky pro všechny operátory na liberalizovaném trhu, a že mezi tyto podmínky patří i volba operátora (a přenositelnost čísel).

Je to samozřejmě názor proti názoru, a každá ze stran hledá argumenty, kterými by svá tvrzení podpořila. Zastánci dvouletého odkladu jako svůj hlavní argument používají tvrzení, že Český Telecom není na zavedení volby operátora připraven, a potřebuje ještě dva roky na to, aby se mohl náležitě připravit. Dvouletý odklad pak zdůvodňují direktivou evropské unie (č. 98/61/EC), která skutečně hovoří o možnosti až dvouletého odkladu zavedení volby operátora a přenositelnosti čísla.